Měsíc: Duben 2022

Erasmus den 73: Útok klíšťat nad Badalonou

Velký pátek tady byl první vyloženě letní den. Od té doby už se počasí zase dost ochladilo, ale tohle byl první den, kdy jsme vylezli ven a skoro toho litovali, protože bylo moc velké vedro.

Vyhlédla jsem si nějaké náhodné kopečky nad Badalonou, které vypadaly zajímavě, a i když se po vystoupení z metra zdálo, že se upečeme, byl to nakonec moc pěkný výlet.

Jsou tam hezký výhledy na místa, co už nejsou Barcelona, rozhledna, na kterou se nedá vylézt, a pěkně udržované vykopávky nějakého iberického hradiště, kam se vlézt dá (a zadarmo!) ale jen jedním vchodem.

A taky je tam klid a docela málo lidí, zvlášť v poledne horkého dne.

Čtěte více

Erasmus den 71: Průzkum katalánského zdravotnictví

Tady lehce zmiňuju, že jsem kolem Velikonoc měla nachlazený močový cesty a bylo to takový… dlouhý, chvilku úplně v pohodě, chvilku ne, a s neustálým pocitem, že bych to možná měla nějak řešit, ale možná to není potřeba.

A tak jsem se po návratu z výletu rozhodla, že to radši nebudu riskovat a místo léčení se vodou a brusinkama (které jsem si v pákistánských obchodech s věcma na váhu kupovala po půl kilech, to bylo náhodou super) půjdu prozkoumat místní primární zdravotní péči.

Jako zmatenému cizinci mi docela vyhovuje, že praktičtí (a asi i někteří specializovaní) lékaři jsou tu koncentrováni v takzvaných CAP (centre d’atenció primària), kam můžete prostě přijít a nějak se o vás postarají. Ze tří CAPů podobně vzdálených od našeho domu jsem si vybrala ten, který měl (o 0,1 hvězdičky) nejlepší hodnocení na google mapách a nějaké anglické a pozitivní recenze od cizinců – tedy CAP Doctor Lluís Sayé.

Budova CAP

Podle internetu to taky vypadalo, že by neměl být žádný problém mít návštěvu hrazenou libovolným z mých pojištění, tedy evropskou kartičkou a dlouhodobým cestovním pojištěním od ISICu. Ale žádný návod k tomu, co mě v takovém CAPu může čekat jsem nenašla, tak ho píšu teď já.

Čtěte více

Erasmus den 62: Výhledy

Když se podíváte na mapu Barcelony, případně přímo na Barcelonu z nějakého vyvýšeného místa, větších zelených ploch tu není úplně mnoho. Za zmínku ale stojí určitě Montjuïc, Parc de la Ciutadella, a pak několik kopců, které jsou celkem pohromadě zhruba v půlce města ve směru horizontálním a nahoře ve směru vertikálním, když si půjčím notaci místních autobusů, protože v normálních světových stranách to vyjádřit neumím. O těch to dnes bude.

Jeden z těch kusů zeleně v těchto místech tvoří Park Güel, kde už jsme byli. Původně jsem v ten den plánovala pokračovat ještě na vedlejší kopečky, které na rozdíl od něj nejsou placené a má z nic být nejlepší výhled na město vůbec, ale nějak z toho sešlo. A tak jsme se tam vydali znovu na můj svátek.

Čtěte více

Erasmus den 58: CosmoCaixa

Minulý týden (nebo teda půlku minulého a půlku tohoto) byl vnitrosemestrálkový týden. Spočívalo to v tom, že nebyla výuka a psaly se vnitrosemestrálky. Nám se ale nějakým zázrakem stalo, že v žádném z našich 6 předmětů (to je na zdejší poměry fakt hodně, Eliška jich má 7, ale jinak všichni mají mnohem míň) vnitrosemestrálku nemáme, takže jsme měli jen týden volna.

Vypadalo to, že budeme mít dost práce na úkolech, tak jsme si nenaplánovali nic velkého, většinu času jsme byli doma, programovali jsme a ničili si spánkový režim. Ale dvě úspěšné výpravy jsme podniknout zvládli, zde je první.

Čtěte více