Po rychlém nedělním odpoledním rozloučení u jezera jsme zkontrolovali aktuální stav věcí:
- Sil máme dost a moje kolena jsou celkem v klidu.
- Asi bude bouřka.
- Máme hlad.
Logickým řešením bodu 1 bylo pokračovat nahoru, dokud nebude večer, bodů 2 a 3 si předtím dát oběd v jedné ze dvou chat, co tu stály. Trochu jsme se báli, abychom nevyplácli celý zbytek našeho stipendia na nějaké vysokohorské přirážce, ale dobře to dopadlo a dostali jsme (na barcelonské poměry) dost špičkový poměr cena/výkon (tedy například 10 euro za moje dvě obří kuřecí stehna).