Hned po HackUPC 2022 jsme se rozhodli, že se o rok později na tutéž akci chceme vrátit, děj se co děj. Nevím, nakolik nám někdo tehdy fakt věřil, že se to stane, ale já s tím docela počítala. Jednak kvůli tomu, jak jsme loni vymňoukli domluvu a potřebovala jsem to napravit, druhak proto, že odjet a už se nikdy nevrátit znělo tak strašně fatálně, že to rozhodně nemohla být pravda. A hackaton, tři dny jídla a ubytování zdarma a ještě příspěvek na letenky, to se sakra neodmítá.
V červnu jsem odjížděla s tím, že se nejspíš vrátím i dřív. Nestalo se, ale tohle datum byla záloha, která prostě platila. Vrátit jsem se potřebovala. Ale zároveň ta představa zněla dost děsivě. Co když to vůbec nebude takový, jako si to celý rok pěstuju ve svojí mysli? Co když si všechno pamatuju úplně blbě? Co když nás Rob nebude chtít vidět? Co když Summer už nebude v Barceloně/ve Španělsku/v Evropě? Ale nezbývalo, než to zkusit. S pomocí ChatGPT navázat vhodné mezilidské interakce, přihlásit se, koupit letenky a doufat, že to bude dobrý, a ideálně že mě to i vyléčí z nekonečného stesku.
