Erasmus noc 134: Pyreneje a bouřka

Tak to pojďme dokončit.

Na naší večerní procházce kolem spacího místa jsme si šli nejdřív na vyhlídku a poté k nějaké studánce a rekreačnímu středisku poblíž, kde jsme našli mimo jiné tuto mapu:

Z ní jsme vypozorovali, že jsme na úplném okraji nějaké rezervace, kde by se asi fakt nemělo stanovat (a to, jestli je náš přístřešek stan by mohlo být předmětem diskuze). Ale kromě toho je kousek pod námi refugi llure, tedy volně přístupný přespávací přístřešek, nejspíš budova, kterou už jsme viděli z té vyhlídky. Vzhledem ke komárům a té rezervaci to rozhodně neznělo jako špatný nápad. Vrátili jsme se pro věci a vyrazili tam, asi kilometr pozvolného klesání po velké cestě, idylka. Já jsem si cestou mimochodem uvědomila, že důvod, proč mi nechodí žádné zprávy, asi není, že by tu furt byl tak slabý signál, ale že jsem si v Andoře vlastně vypnula data. A tak nám do toho vesele pípal můj mobil, který se z trochy internetu po x dnech mohl zbláznit.

Čtěte více

Erasmus dny 131-134: Andorra a hory

Tahle paní ráda cestuje, a proto je celou dobu s námi ve Španělsku. Bohužel ji zapomínám brát na výlety a v podstatě všechen čas strávila v kapsičce mojí krosny u nás v pokoji. Ale teď konečně nadešla chvíle její slávy!

Po rychlém nedělním odpoledním rozloučení u jezera jsme zkontrolovali aktuální stav věcí:

  1. Sil máme dost a moje kolena jsou celkem v klidu.
  2. Asi bude bouřka.
  3. Máme hlad.

Logickým řešením bodu 1 bylo pokračovat nahoru, dokud nebude večer, bodů 2 a 3 si předtím dát oběd v jedné ze dvou chat, co tu stály. Trochu jsme se báli, abychom nevyplácli celý zbytek našeho stipendia na nějaké vysokohorské přirážce, ale dobře to dopadlo a dostali jsme (na barcelonské poměry) dost špičkový poměr cena/výkon (tedy například 10 euro za moje dvě obří kuřecí stehna).

Čtěte více

Erasmus dny 129-131: Andorra a Spartan Race

Rona a Andulku jsme nechali jejich osudu, narychlo jsme se stavili do Decathlonu nakoupit jeden pár nejlevnějších trekkingových holí, nabalili jsme si batůžky a vyrazili na autobus. Udělali jsme si malý cvičný překážkový závod, když jsme se snažili dostat přes všechny turnikety a schody v metru a dojít na místo srazu zhruba včas, abychom pak zjistili, že jediní lidé, kteří tam už čekají, jsou Roberto a jeho tři kamarádky, co tam jedou s náma. A tak jsme čekali a čekali, až se nás nakonec sešlo asi tak 15, což bylo na ten obří autobus pořád legračně málo, a vyrazili jsme.

Dobrovolníci, včetně nás

Čtěte více

Erasmus dny cca 50-129: Andorra a plány

Vlastně nevím, jestli jsem tu o tomto plánu někdy okrajově psala, ale jestli jo a nepamatuju si to, tak si to nepamatuje asi nikdo. Pro plné pochopení následujících článků to ale chci vysvětlit a zaznamenat pořádně, a jen těch plánovacích věcí je tolik, že vydají na článek samostatný. Pokud vás to nezajímá, tak si klidně počkejte na další díl o samotné akci.

Takže začneme někde před několika měsíci.

Čtěte více