Archiv rubriky: O blogu

Proč nepíšu, ptají se kočky

Je toho víc.

Myslím, že to začalo mým přijímáním do práce. Jasně, je hloupé čekat, že když si zaregistrujete doménu na vlastní jméno, tak ji její registrátor nenajde. Jenže to, že ji podle toho jména najde Google už je horší a to, že si váš nadřízený myslí, že píšete na internet příliš intimní věci taky. (Přitom já jsem ten obsah vyloženě jako intimní nebrala nikdy, ať si to čte každý, komu stojím za jeho čas, stejně jako nemám naživo problém mluvit o skoro o ničem, pokud druhá strana projeví zájem.) Najednou to nešlo. Docela prudce, i když za vinu by to šlo dát i tomu, že jsem zbytek svého volného času najednou trávila v práci.

Druhý stupeň konce přišel někdy před půl rokem, během školního roku jsem ještě rozepsala pár povzdechů, dokončeno toho bylo málo a ještě si myslím, že ne moc dobře, ale něco jsem občas napsala. Pak přišla maturita a můj život se rozjel.Jakože v asi docela pozitivním slova smyslu.

O prázdninách jsem dělala věci, v semestru jsem spala. Sama jsem po dvou letech vysadila antidepresiva a momentálně prožívám navíc v pohodě zimu za posledních zhruba deset let. Můj život je klidný, pravidelný, nudný a spokojený. Nemám chuť ani čas pitvat svoji duši a i kdybych to dělala, nenajdu na ní nic zajímavýho. Asi jsem dospělák, nebo co.

Mohla bych psát tak leda cukrový články o tom, jak je super mít super život. A to by mě nebavilo, pardon.
Mohla bych psát svoje názory na věci. Ale to mi nejde a nikdy nejsem spokojená. A navíc tak moc názorů na věci nemám a ty co mám nepotřebuju nikomu cpát.
Mohla bych psát třeba recepty na dorty, ale to bych nejdřív musela péct nějaký dorty…

Co bude s blogem, nevím. Pokud mám dostat chuť sem něco dávat (i když moc netuším, co by to bylo), asi s ním budu muset něco udělat. Ten Disqus na tomhle pozadí je v obou barevných variantách horší, než jsem si pamatovala, a za čtyři a půl roku s tím nikdo nic neudělal. Mohla bych si udělat blog hodný dospělé osoby, třeba i nějakou úvodní stránku, prostě tu doménu trochu využívat. Jenže mám obavu, že vyrábět to by mě nebavilo a jen upravením nějaké šablony bych šíleně nakrknula své šestnáctileté já, kterému to tady všechno patří.

Jenom prostě nechci umřít stejně, jako všichni moji někdejší kamarádi a idolové z blog.cz a chci mít svůj život trošku zaznamenaný na jednom místě.

Uvidíme.

Nazdar

Život je fajn, protože mám .CZ doménu, v kašně je spousta vody a slunko při cestě ze školy divoce svítí nízko nad obzorem.

To bychom měli skvostnou první větu, kterou jsem si dneska vymyslela. Teda, původně myslím zněla líp.

 

Pokud jste lidé časů budoucích a hledáte můj nejstarší článek, nebo něco, kde byste se o mě dozvěděli nějaké základní informace, tak tady to není, to musíte jinam, sem.

To bychom taky měli.

 

V sobotu asi v deset večer jsem se (díky Davidovi, díky Ti mnohokrát) rozhodla, že chci pořádný blog. Nebo alespoň pořádnější blog, prostě tenhle.

Říkala jsem si, že  si to tady pomalinku dopiluju do dokonalosti, každé druhé odpoledne na tom trošku zapracuju a mohla bych se přestěhovat na narozeniny blogu, někdy za měsíc a půl.

Jenže to bych nebyla já, že.

Dopadlo to tak, že jsem od té doby moc nespala ještě míň jedla, rvala se s nastavením a metodou pokus-omyl docílila toho, co tady teď mám. A samozřejmě jsem si musela rovnou registrovat tu doménu, aby to náhodou neudělal někdo jiný. Taky jsem nevydržela mlčet. Musela jsem se pochlubit všem čtenářům, které jsem včera a dneska potkala, a taky spoustě lidí, kteří o existenci nějakého blogu spíš tuší než ví, ale prostě jsem se nedokázala udržet. Takže čekat do listopadu by byla prostě kravina.

Jasně, mohla bych počkat alespoň dokud to tady nebude vypadat úplně tak, jak si představuju, ale ne. Stejně to jsou drobnosti. Stejně jenom používání ukáže, co tady je a není potřeba.

Mám jen otázku ohledně komentářů, v čem budete komentovat nejvíc a nejraději? Líbí se mi Disqus, ale výchozí komentáře WordPressu taky nejsou špatný a jsou anonymnější. A taky se jim dá nastavovat vzhled, za to mají plus. Hmuch.

Ještě bych měla investovat do nějakého lepšího a bezreklamového hostingu, což asi bude muset být stejně Endora Plus, protože stěhovat to někam znova se mi nechce, čekání na přesměrování DNS bylo celkem ZLO, nedočkavá já. Ale zatím mi stačí koupená doména, budete si muset chvilku počkat, než zase budu mít nepřekonatelnou touhu utrácet.

No nic.

Přepište odkazy a přidejte feedy do RSS čteček, tohle je revoluce.

Mám prohozená slova v adrese, text automaticky v bloku a průhledné odkazující obrázky v menu (při jejichž nastavování jsem nejspíš přišla na to, proč mi to na blog.cz nefungovalo a že by to fungovat asi mohlo, ale zkoušet už to nebudu, protože bych se hanbou propadla.) Uííí!