Erasmové zhodnocení: Co jsem měla s sebou

Takový lehčí článek, protože ty osobnější mám rozepsané už týdny a nějak se mi nedaří je dopsat. Původně jsem ho chtěla napsat už při odjezdu tam, ale nějak na to nebyl čas a vlastně to asi i dává větší smysl teď, když vím, jak se mi to všechno osvědčilo.

Balicí chaos. Proč jsou na této hromadě i věci, které jsem s sebou neměla, nemám tušení.

Na Erasmus jsem odjížděla s jednou krosnou o objemu 65 litrů vážící tak 20 kg, na které jsem měla z venku připnuté prázdné příruční zavazadlo do letadla. Přijde mi dost hustý, že je to vlastně míň věcí, než si běžně beru na čtrnáctidenní tábor, kde obvykle mívám docela nacpaný i ten příruční batůžek na cestu, a už s tímto majetkem půl roku spokojeně žiju. Nutno teda říct, že byl únor, na sobě jsem měla všechno objemnější oblečení, a že jsem jela na jih, takže toho oblečení nebylo potřeba až tolik. Cestou zpět jsem měla oba batůžky naplněné, asi hlavně proto, že bylo léto a nechtělo se mi jet v pohorkách.

Tak jdu nasdílet svůj seznam i s tím, co mi nakonec chybělo a třeba to někdy někdo ocení při svém vlastním balení podobně, jako jsem si já před balením přečetla seznam Domči. Omlouvám se, že ty fotky nejsou až tak estetický a všechno je na nich zmačkaný, asi prostě nějsem influencer.

Čtěte více

Erasmové zhodnocení: Finance

Začněme od aspektu, který se nejlíp počítá a analyzuje: peníze. Celou dobu jsem si všechno na své poměry fakt pečlivě zapisovala, zejména kvůli tomu, abych mohla sepsat tenhle článek o tom, jak mě EU půl roku dobře živila.

Kdysi jsem byla na cestovatelské přednášce jedněch svých vzdálených známých, kteří byli na Erasmu ve Finsku a zvládli tam žít natolik socka život, že z ušetřené části stipendia zvládli zafinancovat ještě svůj prázdninový roadtrip po Balkáně. Na druhou spousta lidí tvrdila, že stipendium nemá za účel vám pokrýt všechny životní výdaje, ale třeba jen rozdíl mezi náklady na život v cílové zemi a doma a stejně to bude drahé. Náš výsledek: Něco mezi (to se dalo čekat).

Všechny výdaje jsou v měsíci, kdy byly zaplaceny, ne kdy jsme je aplikovali

Ještě úplně nevíme některé detaily: Petr nejspíš bude vracet část stipendia, ale ještě ho nevrátil, zatím nemáme zpátky zálohu za ubytování a nevíme, jak přesně nakonec vyšly energie. Ale budu psát tak, jak čekám, že to bude, a případně to pak doplním podle reality.

Čtěte více

Erasmus dny 149-153: Cesta domů

Kromě cesty pěšky z Andorry k moři (nakonec realizované ve velmi zjednodušené formě) jsem v podobné době (asi někdy v březnu, i když první myšlenky na to jsem měla vlastně už před odjezdem v Brně) vymyslela ještě jeden zvrácený plán: domů dojedeme pozemní cestou. Motivační faktory:

  • Bude to sranda.
  • Podíváme se cestou na další místa.
  • Projedu se rychlovlakem.
  • Erasmus nabízí speciální grant 50 euro za environmentálně šetrnou dopravu. (Což se na nás ale nakonec nevztahuje, protože to vyžaduje jet alespoň 50 % z každé cesty ekologicky. Což je pěkná blbost podle mě. Co už.)
  • Bude to environmentálně šetrné.
  • Nebudeme limitováni velikostí zavazadel (i když možná naopak jo, protože je musíme unést).

Čtěte více

Erasmus noc 134: Pyreneje a bouřka

Tak to pojďme dokončit.

Na naší večerní procházce kolem spacího místa jsme si šli nejdřív na vyhlídku a poté k nějaké studánce a rekreačnímu středisku poblíž, kde jsme našli mimo jiné tuto mapu:

Z ní jsme vypozorovali, že jsme na úplném okraji nějaké rezervace, kde by se asi fakt nemělo stanovat (a to, jestli je náš přístřešek stan by mohlo být předmětem diskuze). Ale kromě toho je kousek pod námi refugi llure, tedy volně přístupný přespávací přístřešek, nejspíš budova, kterou už jsme viděli z té vyhlídky. Vzhledem ke komárům a té rezervaci to rozhodně neznělo jako špatný nápad. Vrátili jsme se pro věci a vyrazili tam, asi kilometr pozvolného klesání po velké cestě, idylka. Já jsem si cestou mimochodem uvědomila, že důvod, proč mi nechodí žádné zprávy, asi není, že by tu furt byl tak slabý signál, ale že jsem si v Andoře vlastně vypnula data. A tak nám do toho vesele pípal můj mobil, který se z trochy internetu po x dnech mohl zbláznit.

Čtěte více

Erasmus dny 131-134: Andorra a hory

Tahle paní ráda cestuje, a proto je celou dobu s námi ve Španělsku. Bohužel ji zapomínám brát na výlety a v podstatě všechen čas strávila v kapsičce mojí krosny u nás v pokoji. Ale teď konečně nadešla chvíle její slávy!

Po rychlém nedělním odpoledním rozloučení u jezera jsme zkontrolovali aktuální stav věcí:

  1. Sil máme dost a moje kolena jsou celkem v klidu.
  2. Asi bude bouřka.
  3. Máme hlad.

Logickým řešením bodu 1 bylo pokračovat nahoru, dokud nebude večer, bodů 2 a 3 si předtím dát oběd v jedné ze dvou chat, co tu stály. Trochu jsme se báli, abychom nevyplácli celý zbytek našeho stipendia na nějaké vysokohorské přirážce, ale dobře to dopadlo a dostali jsme (na barcelonské poměry) dost špičkový poměr cena/výkon (tedy například 10 euro za moje dvě obří kuřecí stehna).

Čtěte více

Erasmus days 129-136: Andorra and multi-agent system design

During the nights we were playing the blinking game. And at the moments when I had my eyes closed I was thinking about how does its payoff matrix look like. I am not sure. But when I look back, I think I sort of won.

Hiding under the pillow when there are just too many things to process.

I believe I have achieved all of my goals, so guess I can just drop them, exit the module and live my previous life.

But it was an amazing emotional experience.