Erasmus rady: Jak se najíst na FIB UPC

Říkám si, že teď sice ne, ale někdy v budoucnosti budou hlavními konzumenty těchto článků lidi přijatí na Erasmus do Barcelony, kteří lační po nějakých informacích. A že by tedy nebylo od věci kromě blábolení o svém životě občas předat i nějaké užitečné informace.

Dosud jsem neměla pocit, že jsem tu v něčem natolik zběhlá, že bych o tom dokázala napsat opravdu užitečné informace, ale myslím, že už jsem vyzkoušela docela obstojnou množinu jídel v okolí naší fakulty (teda, myslela jsem si to už před týdnem, než mi Eliška, naše spolužačka, řekla, že ona vyzkoušela v podstatě disjunktní množinu a musela jsem se ještě dovzdělat v její oblasti). Ale tady máte to, co vím. Možná to časem doplním.

Plné menu v Bar FIB

Čtěte více

Erasmus dny 17-24: Jupí, škola

Je to tak, po týdnu jsme se vymanili z izolace a můžeme konečně do školy. (A v jednom případě jsme se zvládli připojit i online už minulý pátek.)

Máme 6 předmětů, všechny podle názvů a anotací vypadaly dost zajímavě a musím říct, že jsem se tento semestr do školy těšila, protože všechno je nové a zajímavé.

Souhrnná pozorování:

  • Zkouška tu není vůbec populární metodou evaluace. Vypadá to, že nějakou klasickou zkoušku budeme mít jen asi ve dvou (?) předmětech, kde ale bude tvořit jen poloviční nebo menší část hodnocení. Jinak jsou tu různé projekty, prezentace, často týmové. Během semestru to asi bude peklo, místo zkouškovýho můžeme cestovat.
  • Minimálně na MAI oboru, kde máme většinu předmětů, se jede spíš po praktickém využití věcí, než nějakém důkladném matematickém vystavění principů. Oproti MUNI je to změna, jsem ráda, že si vyzkouším obojí.
  • Nikoho tu nezajímají typy objektů a občas divně znásilňují notaci všeho.
  • V důsledku se jede fakt hodně rychle, ale asi si to nemusíme všechno pamatovat.
  • Škola už se pro mě dostala do stejně divné kategorie jako zážitkové akce a místo abych se na to dívala jako student, dívám se jako učitel na hospitaci a analyzuju výuku, místo abych se soustředila na obsah. Trochu ach jo.
  • Některé předměty mají tříhodinové bloky (naštěstí s jednou až dvěma přestávkama) a je to dost záhul.

Čtěte více

Erasmus dny 2-3: Učíme se jezdit metrem a nakupovat

Náš byt má několik zásadních problémů. Hádám, že ostatní byty v Barceloně na tom nebo o moc líp.

  1. Je tu zima. Ústřední topení se tady nevede, vydýchat to taky moc nezvládáme. Je tu přímotop, ale ten nám paní domácí doporučila moc nepoužívat, protože energie jsou teď ve Španělsku strašně drahé a platíme je zvlášť, výhodnější je se pořádně oblíct. Tak tak činíme a přímotop jsme zatím nezapli.
  2. Teče tu z kohoutku hrozně hnusná voda (chuťově).
  3. Je tu obrovská vlhkost. Z koupelny je po pár minutách sprchování parní sauna (akorát bez toho tepla) a máme nařízeno každý den aspoň hodinu větrat kvůli nebezpečí plísní, takže fakt nehrozí, že by tady třeba náhodou mohlo být teplo.
  4. Máme dvě oddělená jednolůžka. Srazili jsme je k sobě, ale v té škvíře mezi matracema pořád žijou strašidla a vůbec je dost nepohodlná.
  5. V kuchyni nebyly žádné dřevěné vařečky, jen jakási plastová udělátka (jedno z nich již napůl roztavené) a prkýnko na krájení tu bylo jedno obrovské, spíš vál, a nedalo se rozumně umývat.

V den 2 mě osvítila spásná myšlenka, že existuje místo, které nám pomůže většinu těchto problémů vyřešit. IKEA.

  1. Je tam větší teplo než tady.
  2. Můžete si koupit bezedný kelímek a pořádně se napít. Můžete si tam koupit sirup, který přebije chuť vody doma (v supermarketech tady sirupy nemají).
  3. Pravda, vlhkost to asi úplně neřeší.
  4. Když si koupíme velké prostěradlo, ochráníme se před strašidlama a možná se to ani nebude rozjíždět. (Navíc máme jen jednu sadu povlečení, takže to vůbec nebude zbytečná investice.)
  5. Dá se tam koupit chybějící kuchyňské vybavení. Navíc si tam můžeme levně dát oběd (denní menu za 3 eura, nevídané), takže dnes nemusíme vařit a nepotřebujeme to vybavení.

Čtěte více