Erasmus dny 32-38: Návštěva 1

Během brněnských jarních prázdnin nás přijeli navštívit Petrovi rodiče. Během týdne, co ty byli, byli velice výkonní, zvládli obejít většinu věcí, které jsme my viděli během posledního měsíce a něco navíc.

1. den, nejhezčí počasí

Co se fakt nepovedlo, bylo počasí. Nutno říct, že když jsme sem na začátku února přijeli my, trvalo několik dní, než jsme na obloze viděli první mrak. Alespoň dva týdny nespadla ani kapka. Po zbytek února občas přeháňka na pár minut, ale furt krásně. A pak přišel březen, přijela návštěva, a až na výjimky bylo týden zataženo a lilo. Ne, tohle fakt není počasí, co tady je normálně.

Ale raději k tomu, co jsme za ten týden společně zažili:

Byli jsme na hradě na Monjuïcu a stálo to za to. My tam byli dokonce 1. neděli v měsíci, takže to bylo zadarmo, ale i jindy je to za pár eur. Interiérů tam moc není, jen pár malých místností s nějakými výstavami, ale je od tam super výhled na všechny strany, které jsem popisovala v prvním článku o Montjuïcu, ale tady vidíte do všech stran naráz. A výhled na přístav je ještě lepší, než ten, co jsme našli minule.

Focení lidí na místech a focení lidí fotících lidi na místech byla naše oblíbená zábava.

Zopakovali jsme si návštěvu Námořního muzea (opět v neděli zadarmo, částečně proto, že v Knize (vysvětlím v dalším článku) bylo napsáno, že je to nejlepší muzeum v Barceloně) a tentokrát jsme už vylezli na všechny lodě – na galej v muzeu i na plachetnici na opravdovém moři, která je součástí muzea, ale minule jsme o ní nevěděli.

Navštívili jsme (poprvé) Park Güell, který mě moc nenadchnul. Byli jsme tam ve fakt hnusným dešti, ale i tak tam bylo asi milion lidí, půlka cestiček byla jednosměrných (kvůli covidu, jestli jsme to dobře pochopili, wtf), takže bylo fakt frustrující vždycky někam v tom dešti dojít a zjistit, že není cesty zpět ani tam, kam chcete dojít. Kdybych za to nemusela platit vstupné nebo kdyby nepršelo, tak budiž. Sagrada Familia před šesti lety byla hezčí zážitek, na letošní návštěvu ještě nedošlo. Ještě bych ráda zvládla Palau Güell, který je prý z Gaudího staveb nejmíň narvaný turisty, tak uvidíme.

Zmoklí holubi v Park Güell, já jsem toho času zmoklá podobně, protože nesnáším deštníky

Zjistili jsme, jak je Barcelona malá a že se dá dost snadno prochodit pěšky, když nechcete jezdit metrem.

A pak jsme taky prošli spoustou ulic, parků, pláží, byli na tapas a nechali rodiče jet na další výlety bez nás (třeba na Montserrat za deště a v takové mlze, že tam nebylo nic vidět), ale z toho nemůžu psát recenze za ně.

Chci říct, naši přátelé a příbuzní, klidně přijeďte taky, třeba vám ani nebude strašně pršet.

  1. VLASTA STANKOVA napsal:

    Ivanko, diky za nove, zajimave zpravy.Moc se mi libi vase fotodokumentace .Podrobnejsi zpravy ti napise maminka Alenka a babicka JARMILA.V PATEK BUDE JARMILKA KONECNE OSLAVOVAT SVE NAROZENINY , PRIJDE ZUZKA, DARKA A JITKA.JEDNOU TYDNE SE TU OBJEVI PETA S DETMI, stavuje se tu Jasmina, kdyz jde do krouzku a cela Sedlakova uklizeci ceta.Minuly tyden ale byli s Kamilem lyzovat ve SVYCARSKU .TVA MAMINKA Alenka udelala s Olou dedckoviPetrovi moc heykou, umelecky velmi zajimavou knihu fotografii interieru Kadolce. PROSIM, OMLUV MUJ PRAVOPIS, STALE NA TEBE I NA PETRA MYSLIME.PAC A PUSU B.VLASTA

Napsat komentář