Začněme od aspektu, který se nejlíp počítá a analyzuje: peníze. Celou dobu jsem si všechno na své poměry fakt pečlivě zapisovala, zejména kvůli tomu, abych mohla sepsat tenhle článek o tom, jak mě EU půl roku dobře živila.
Kdysi jsem byla na cestovatelské přednášce jedněch svých vzdálených známých, kteří byli na Erasmu ve Finsku a zvládli tam žít natolik socka život, že z ušetřené části stipendia zvládli zafinancovat ještě svůj prázdninový roadtrip po Balkáně. Na druhou spousta lidí tvrdila, že stipendium nemá za účel vám pokrýt všechny životní výdaje, ale třeba jen rozdíl mezi náklady na život v cílové zemi a doma a stejně to bude drahé. Náš výsledek: Něco mezi (to se dalo čekat).
Ještě úplně nevíme některé detaily: Petr nejspíš bude vracet část stipendia, ale ještě ho nevrátil, zatím nemáme zpátky zálohu za ubytování a nevíme, jak přesně nakonec vyšly energie. Ale budu psát tak, jak čekám, že to bude, a případně to pak doplním podle reality.
Kromě cesty pěšky z Andorry k moři (nakonec realizované ve velmi zjednodušené formě) jsem v podobné době (asi někdy v březnu, i když první myšlenky na to jsem měla vlastně už před odjezdem v Brně) vymyslela ještě jeden zvrácený plán: domů dojedeme pozemní cestou. Motivační faktory:
