Chtěla bych postel.
Tak akorát velkou, tak akorát tvrdou, s čistým povlečením.
Chtěla bych postel, která by nebyla na žádném konkrétním místě, jen by byla vždycky po ruce.
Byla by pryč od všech dalších lidí a věcí, od okolností, od času.
Stála by tam úplně bez všeho, jen ta postel.

Dnes bych Tě ní uložila.
Přikryla Tě dekou, přesně jako fotky hudebníků v bookletu toho alba Sta zvířat.
A řekla Ti ať spíš.

Sama bych si lehla vedle.
A hned nespala, jen se dívala.
Usmívala se.
A už se dnes nenechala strhnout pod žádné další auto.
A pořád nechápala, za co ses omlouval.
Než bych šla spát.

Tak to mám.