26.7.2015

Je to mizerné.
Nemám ráda prázdniny.
Nemám ráda prázdniny, které plánuju půl roku dopředu tak, aby vycházely nejlíp, jak můžou, ale stejně se sesypou.
Nebo já.

Jsem TAK zlá.

Brečím.

Hledám úniky, ale nevím odkud kam.

PROČ?

Je to stýskání?

Jsem to já?

Znova a znova.

Nejsem dospělá.

Miluju červny.

Workingspace



Jsem hrozně výkonná a nezaberu skoro žádný místo.
Absence úplně všech lidí na světě na mě zatím má blahodárný účinek.
A ano, fotím si jeden počítač webkamerou druhého, páč nemám foťák a nutně ho musím vyfotit.
Chce se mi vzfotit ten prostor po začlenění toho fotícího počítače, ale nemám jak.
Během focení mi spadl na nos.
Jinak se mám fajn.

Mohla bych si založit tumblr, když umím vytvářet takovýhle příspěvky.

Šachtový noci

Podruhé za sebou půlnočním rozjezdem, je to fajn.
Kdyby mi neutíkaly myšlenky, mohla jsem to dneska nakódit ještě trochu líp.
Porazit ve středoevropské olympiádě tři čtvrtiny oficiálního českého týmu, protože jim to patří.

Pro šachtový noci.
Nešetrnou manipulací s předměty narušuju Tichánky.
Nešetrnou manipulací s odvahou narušuju záměry.
Nešetrnou manipulací s city narušuju sebe.

Prý to není až tak divný, říkala P, a to jsem nezmínila žádné detaily.
Je to v plenkách.
A vlastně nevím, co chci.
Zas.

Ale že se mi stýskalo po černoknižních stavech a dějích.
A že mě překvapilo, že se po všem tom zvyšování výškového rozdílu ještě dá dotýkat čely.

Strach ze změn.
Strach z dělení.
Strach z něčeho, co se poslední tři roky snažím nějak upozadit.

Jen to všem napiš, když sama nevíš, jak to vlastně je.
„Tak nám tam hlavně nebal naši slečnu.“
V některých chvílích mám pocit, že ztrácím svoji samostatnou identitu.

Místo normálních alb si dělám seznamy skladeb.
A programování mě učí psát na qwerty tak úspěšně, že neumím rozumně psát ani na jedné.

To jsou mi věci.

Spánek?
Sny o těhotenství?

Stříbrný pětihalíř…