Jsem v emočním rozpoložení spíš na útržkovitá pásma, co jsem sem psala jako puberťák, než na svůj reprezentativní erasmový deník. Tak se kdyžtak omlouvám, uvidíme, co z toho vyleze.
Měsíc: Červen 2022
Erasmus noc 134: Pyreneje a bouřka
Tak to pojďme dokončit.
Na naší večerní procházce kolem spacího místa jsme si šli nejdřív na vyhlídku a poté k nějaké studánce a rekreačnímu středisku poblíž, kde jsme našli mimo jiné tuto mapu:
Z ní jsme vypozorovali, že jsme na úplném okraji nějaké rezervace, kde by se asi fakt nemělo stanovat (a to, jestli je náš přístřešek stan by mohlo být předmětem diskuze). Ale kromě toho je kousek pod námi refugi llure, tedy volně přístupný přespávací přístřešek, nejspíš budova, kterou už jsme viděli z té vyhlídky. Vzhledem ke komárům a té rezervaci to rozhodně neznělo jako špatný nápad. Vrátili jsme se pro věci a vyrazili tam, asi kilometr pozvolného klesání po velké cestě, idylka. Já jsem si cestou mimochodem uvědomila, že důvod, proč mi nechodí žádné zprávy, asi není, že by tu furt byl tak slabý signál, ale že jsem si v Andoře vlastně vypnula data. A tak nám do toho vesele pípal můj mobil, který se z trochy internetu po x dnech mohl zbláznit.
Erasmus dny 131-134: Andorra a hory
Po rychlém nedělním odpoledním rozloučení u jezera jsme zkontrolovali aktuální stav věcí:
- Sil máme dost a moje kolena jsou celkem v klidu.
- Asi bude bouřka.
- Máme hlad.
Logickým řešením bodu 1 bylo pokračovat nahoru, dokud nebude večer, bodů 2 a 3 si předtím dát oběd v jedné ze dvou chat, co tu stály. Trochu jsme se báli, abychom nevyplácli celý zbytek našeho stipendia na nějaké vysokohorské přirážce, ale dobře to dopadlo a dostali jsme (na barcelonské poměry) dost špičkový poměr cena/výkon (tedy například 10 euro za moje dvě obří kuřecí stehna).
Erasmus days 129-136: Andorra and multi-agent system design
During the nights we were playing the blinking game. And at the moments when I had my eyes closed I was thinking about how does its payoff matrix look like. I am not sure. But when I look back, I think I sort of won.
Hiding under the pillow when there are just too many things to process.
I believe I have achieved all of my goals, so guess I can just drop them, exit the module and live my previous life.
But it was an amazing emotional experience.
Erasmus dny 129-131: Andorra a Spartan Race
Rona a Andulku jsme nechali jejich osudu, narychlo jsme se stavili do Decathlonu nakoupit jeden pár nejlevnějších trekkingových holí, nabalili jsme si batůžky a vyrazili na autobus. Udělali jsme si malý cvičný překážkový závod, když jsme se snažili dostat přes všechny turnikety a schody v metru a dojít na místo srazu zhruba včas, abychom pak zjistili, že jediní lidé, kteří tam už čekají, jsou Roberto a jeho tři kamarádky, co tam jedou s náma. A tak jsme čekali a čekali, až se nás nakonec sešlo asi tak 15, což bylo na ten obří autobus pořád legračně málo, a vyrazili jsme.
Erasmus dny cca 50-129: Andorra a plány
Vlastně nevím, jestli jsem tu o tomto plánu někdy okrajově psala, ale jestli jo a nepamatuju si to, tak si to nepamatuje asi nikdo. Pro plné pochopení následujících článků to ale chci vysvětlit a zaznamenat pořádně, a jen těch plánovacích věcí je tolik, že vydají na článek samostatný. Pokud vás to nezajímá, tak si klidně počkejte na další díl o samotné akci.
Takže začneme někde před několika měsíci.
Erasmus dny 127-129: Návštěva 3
Než jsme odjeli, zvali jsme spoustu kamarádů, aby přijeli na návštěvu. Nikdo ale neprojevil žádný významný a konkrétní zájem. A semestr pomalu ubíhal a zdálo se, že jedinými návštěvami zůstanou naše rodiny.
A pak se najednou ozvali Ron a Andulka, že by v červnu přece jenom dojeli. Trochu hloupé je, že jiným vysokoškolákům se dobře jezdí o prázdninách, zatímco nám hostitelům se vlastně líp hostí přes semestr a na prázdniny si plánujeme blázniviny. A tak se stalo, že si ti dva vyhlédli levné letenky zrovna tak, že my jsme v půlce jejich pobytu odjeli do Andorry. Nicméně i tak chci zdokumentovat, že ty dva dny, co jsme spolu strávili byly fajn a zvládli jsme díky nim objevit i nové věci.
Erasmus den 122: Emocionální vsuvka
Yes, this one is sort of for you.
Dnes byl teoreticky můj poslední den ve škole. Nejspíš se v kampusu ještě někdy ukážu, ale kdo ví. Odevzdali a odprezentovali jsme náš projekt, ten týmový, co mě baví, a nad kterým jsme velmi intenzivně strávili poslední čtyři dny. Takže už mi zbývá jen pár individuálních úkolů, jeden report ve dvojici s Petrem… A 22. 6. (což je mimochodem oficiálně poslední den zkouškového) poslední zkoušku, která bude nakonec online, protože se ukázalo, že domluvit se začátkem června na jeden prezenční termín se 13 lidma ze všech koutů světa tak nějak… nejde. Cítím vděčnost za naše tři pokusy, zkoušky o kterých víme dopředu a podobná základní lidská práva.
Ale cítím se asi tak, jak jsem se cítila naposledy kolem maturity. Teskně. Smutek z toho, že etapa mého života končí. Ostře, nezvratně a tak.