Mé superschopnosti

Dokážu sedět na Kašně, psát a přitom poznávat osoby procházející několik desítek metrů ode mě na křižovatce za křovím. Dokonce překvapeně zjišťuji, že už zvládám docela velkou škálu spousty různých lidí.

Další superschopností je měnění nálad. Už i během tohohle článku. Vlastně by to mohlo být asi tak užitečný, jako měnění podoby, kdybych to dokázala využívat. Jakože nedokážu.

 

 

Chi, od předchozích odstavců uběhly dva dny, ale já si nechci zamořovat další administraci tunami nedopsaných.

Přišla jsem na to, proč nespím v noci. Abych pak mohla spát přes den, až budu mít fakt blbou náladu. Včera odpoledne, třeba. A od té doby tvrdím, že se mám dobře.

Takže teď bych spát neměla, přestože je noc. A taky proto, že jsem ještě pořád nevytáhla biologii. Slavný vektorový test mi tvrdí, že jsem fakt z hóódně velké části kinestetická/taktilní. To znamená, že si mám modelovat vzorečky z plastelíny a hrát chemický divadlo. To tam píšou.

 

Doufám, že se lidi nedívají z oken, když jdu se sluchátky po ulici a začne mi hrát nějaká rychlejší písnička.

 

Tak jo, teď se mám zase špatně, neboť zítra nejdu do lesa. Takhle to funguje. Takže bych měla jít spát, jenže bych se stejně měla učit. Chce to nějakou děsně kinestetickou metodu učení ve spánku. Zdá se mi o růzenejch podivnejch věcech, který mi manipulujou s náladama, většinou k lepšímu, tak proč ne biologie?

 

Očividně mi jde čeština o dost líp než matika. Je to jedinej test, se kterým jsem nakonec spokojená. To mě děsí. A asi budu muset napsat sciu nějakej hroznej mail za to, že si pletou čísle a číslice.

 

Sakra, ten život je fakt tak divnej. Chci v něm být nějak pevněji.

 

A tohle je písnička, kvůli které jsem dneska začala poskakovat mezi panelákama.