Archiv rubriky: Cesty

Erasmus den 122: Emocionální vsuvka

Yes, this one is sort of for you.

Dnes byl teoreticky můj poslední den ve škole. Nejspíš se v kampusu ještě někdy ukážu, ale kdo ví. Odevzdali a odprezentovali jsme náš projekt, ten týmový, co mě baví, a nad kterým jsme velmi intenzivně strávili poslední čtyři dny. Takže už mi zbývá jen pár individuálních úkolů, jeden report ve dvojici s Petrem… A 22. 6. (což je mimochodem oficiálně poslední den zkouškového) poslední zkoušku, která bude nakonec online, protože se ukázalo, že domluvit se začátkem června na jeden prezenční termín se 13 lidma ze všech koutů světa tak nějak… nejde. Cítím vděčnost za naše tři pokusy, zkoušky o kterých víme dopředu a podobná základní lidská práva.

Ale cítím se asi tak, jak jsem se cítila naposledy kolem maturity. Teskně. Smutek z toho, že etapa mého života končí. Ostře, nezvratně a tak.

Čtěte více

Erasmus den 117: Hot Pot a studentské utrpení

Líbí se mi mít na úvodní stránce hezký a ilustrační obrázky, tak je musím dávat na začátky článků. Pokud zvládnete přečíst asi pět odstavců mých nářků nad životem, můžete si přečíst i vysvětlení tohoto gifu, a tedy po těch pěti odstavcích i něco hezkého.

Co vám budu povídat, dostali jsme se do fáze semestru, která většinu času není až tak zábavná, aby se o ní dobře psaly články.

Čtěte více

Erasmus dny 105 – 110: Návštěva 2

Konečně jsem se dočkala i vlastní rodiny, v počtu všech tří. Než přijeli, říkala jsem jim, že si myslím, že roční dobu vychytali skvěle, je tu krásně, ale ještě ne na umření. Ale to se samozřejmě změnilo a zatímco Petrovi rodiče nám přivezli týden deště, moji týden vedra, přesně na to umření. Zničili jsme je i sebe myslím docela obstojně.

Mám pocit, že čím déle tu jsme, tím míň mám jasno v tom, co by tu taková návštěva měla zažít. Nutno říct, že kdybych měla někomu namyslet program v Brně, bude to asi ještě horší.

Čtěte více

Erasmus dny 94 a 101: FestaFIB a Pivobar

Jsme najednou sociální. Zní to neuvěřitelně a skoro mě štve, že k tomu nedošlo dřív. Ale co už. Jak už jsem jednou psala, můj MASD tým je super. A máme se tak rádi, že jsme se rozhodli, že společně půjdeme na školní párty, která se konala místo naší přednášky. A od té doby se máme ještě radši.

Jádro FestaFIB týmu. Oproti plánu nám chyběl Mert, který byl nemocný a nepřišel.

Čtěte více

Erasmus ke dni 99: Žijeme v domě

Nevím už tolik, o čem psát. Ale dnes bych se s vámi chtěla podělit o zážitky z našeho spolubydlení.

Doma jsme ani jeden nikdy nebydleli s nikým jiným, než se svojí rodinou a poté spolu. Tady bydlíme v bytě se dvěma erasmáky z Francie, kteří přijeli ze stejné univerzity a byť se předtím neznali, teď se spolu dost kamarádí. Náš byt je v domě, který má čtyři patra, v každém dva byty a jestli tomu dobře rozumíme, celý dům patří jedné majitelce a skoro všichni, kdo tu s námi žijí, jsou nějací cizinci, kteří tráví kratší nebo delší dobu v Barceloně.

Toto je výhled z našeho okna. Považuji jej za poměrně důležitou věc pro pochopení některých jevů popsaných v tomto článku.

Čtěte více

Erasmus dny 87-89: HackUPC

Poslechnout Robertovo doporučení a přihlásit se na místní obrovský studentský hackaton považuju za jedno z nejlepších rozhodnutí našeho pobytu. To, že je manták buď Roberto, nebo já, nebo spolu prostě fakt neumíme komunikovat, a tak nepochopil, že tam fakt jdeme, jinak by se přihlásil taky, nechme pro jednou stranou.

Oliver, Eliška a my

Abych to nějak uvedla pro neznalé, hackaton je hackovací maraton. To znamená, že se nějaké velké množství týmů hackerů, programátorů a jiných podobných stvoření sejde na nějakém místě a snaží se za určitý čas (na to, že máte něco pořádného vytvořit, dost krátký, na to, že při tom skoro nespíte, dost dlouhý, například víkend) vyrobit něco užitečného.

Čtěte více

Erasmus dny 76 a 81: Jarní svátky

Jak a jestli tu chceme slavit Velikonoce jsme moc neměli tušení. Petr prohlásil, že na cizím území mrskat nikoho nebude (docela chápu a navíc tu moc neroste nic pružného bez trnů). Rozhodli jsme se, že vyrobíme alespoň nějaká vajíčka, a tak jsme bydlenkovsky strávili nedělní odpoledne/večer sbíráním lístečků na obtiskování, malováním kraslic a jejich rozvěšováním po bytě.

Čtěte více

Erasmus den 73: Útok klíšťat nad Badalonou

Velký pátek tady byl první vyloženě letní den. Od té doby už se počasí zase dost ochladilo, ale tohle byl první den, kdy jsme vylezli ven a skoro toho litovali, protože bylo moc velké vedro.

Vyhlédla jsem si nějaké náhodné kopečky nad Badalonou, které vypadaly zajímavě, a i když se po vystoupení z metra zdálo, že se upečeme, byl to nakonec moc pěkný výlet.

Jsou tam hezký výhledy na místa, co už nejsou Barcelona, rozhledna, na kterou se nedá vylézt, a pěkně udržované vykopávky nějakého iberického hradiště, kam se vlézt dá (a zadarmo!) ale jen jedním vchodem.

A taky je tam klid a docela málo lidí, zvlášť v poledne horkého dne.

Čtěte více

Erasmus den 71: Průzkum katalánského zdravotnictví

Tady lehce zmiňuju, že jsem kolem Velikonoc měla nachlazený močový cesty a bylo to takový… dlouhý, chvilku úplně v pohodě, chvilku ne, a s neustálým pocitem, že bych to možná měla nějak řešit, ale možná to není potřeba.

A tak jsem se po návratu z výletu rozhodla, že to radši nebudu riskovat a místo léčení se vodou a brusinkama (které jsem si v pákistánských obchodech s věcma na váhu kupovala po půl kilech, to bylo náhodou super) půjdu prozkoumat místní primární zdravotní péči.

Jako zmatenému cizinci mi docela vyhovuje, že praktičtí (a asi i někteří specializovaní) lékaři jsou tu koncentrováni v takzvaných CAP (centre d’atenció primària), kam můžete prostě přijít a nějak se o vás postarají. Ze tří CAPů podobně vzdálených od našeho domu jsem si vybrala ten, který měl (o 0,1 hvězdičky) nejlepší hodnocení na google mapách a nějaké anglické a pozitivní recenze od cizinců – tedy CAP Doctor Lluís Sayé.

Budova CAP

Podle internetu to taky vypadalo, že by neměl být žádný problém mít návštěvu hrazenou libovolným z mých pojištění, tedy evropskou kartičkou a dlouhodobým cestovním pojištěním od ISICu. Ale žádný návod k tomu, co mě v takovém CAPu může čekat jsem nenašla, tak ho píšu teď já.

Čtěte více