Tento semestr jsem si zapsala devět předmětů. Z toho tři zbývající povinné a jeden zbývající volitelný z mého studia na FI. A jinak to byl takový univerzitní punk, který mě docela bavil. Bylo to klidné a příjemné.
IB107 Vyčíslitelnost a složitost
Přednáší Kráľ, cvičí Novotný, 5 kreditů, zkouška
Zajímavý předmět, líná já.
Na přednášky jsem chodila ze začátku semestru a asi nebyly špatné, ale nebyla to látka, která by se dala úplně vnímat na půl ucha a já jsem po obědě absolutně nezvládala dávat pozor, takže jsem po pár týdnech došla k názoru, že mi to nic nedává, a vykašlala jsem se na ně úplně. Vlastně mám asi dost problém s matikou učenou ve velké přednáškovce hromadu lidí, protože se absolutně nedá sladit tempo a moje pozornost nefunguje ani když se nudím, ani když nestíhám.
Cvika mě bavily, obvykle jsem během nich zvládla pochopit princip a samostatně řešit další příklady. Suplované cviko s Kráľem bylo možná ještě o něco lepší.
Zkoušku jsem odflákla. Neučila jsem se ani dlouho, ani intenzivně, takže mi chyběla spousta teorie a s některými příklady jsem neuměla hnout, ale i ta jsem to nějak dala. Nechte si na to čas, klidně si pusťte přednášky a vyřešte co nejvíc starých zadání.
PB007 Softwarové inženýrství I
Přednáší Bühnová, cvičí Schramm, 5 kreditů, zkouška
Kolektivní boj proti podivnému kusu softwaru.
Přednášky byly asi docela dobré, soudím podle toho, co jsem si pustila. Ale byly v pátek a to jsem dala přednost aktivní participaci v procesu vývoje softwaru před návštěvou školy.
Cvika spočívala kromě odpovědníku na začátku a krátkého úvodního informačního okénka zejména ve vytváření projektu ‒ hromady UML diagramů zadaného systému. Používal se nástroj Visual Paradigm, který myslím skoro všichni v průběhu semestru čím dál víc nesnášeli, protože je neintuitivní, občas se začne chovat fakt divně a minimálně mě se za celou dobu nepodařilo vytvořit si v něm prostředí, kde bych dokázala myšlenky z hlavy do počítače přenášet v rozumném čase, nedej bože do více diagramů najednou. Většinou se všechno nestihlo na cvičení, s čímž přicházel navíc problém sdílení a synchronizace mezi členy týmu a prostě hrůza. Nebylo to těžké, ale bylo to brutálně otravné. Cvičící byl sympatický, ale často nám v našem boji s VP a tím, co bychom chtěli použít, ale nevíme, jestli a jak to jde, nebyl schopen poskytnout nic jiného, než soucit. Jak jsou na tom ostatní nevím.
Zkouška byla v pohodě. Až na to, že musíte obří diagram nacpat na A4. Pište malým písmem a všechny vlastní proměnné pojmenovávejte co nejkratšími názvy.
IV029 Úvod do transparentní intenzionální logiky
Přednáší Duží, 4 kredity, zkouška
Na poslední přednášce jsme dokazovali existenci boha.
Tohle byl asi nejdivnější předmět, co jsem na FI zatím měla. Je to logika, ale divná logika, používaná na zpracování přirozeného jazyka, trochu mi něčím připomínala Haskell a občas to celé mělo takový dost filozofický nádech, což nevím, jestli bylo dáno obsahem, nebo stylem výuky. Dobrá mentální rozcvička.
Přednášky byly jednou za dva týdny a trvaly 4 hodiny, čehož jsem se dost bála. Zvlášť ke konci semestru, kdy byla skoro celou dobu tma, jsem tam dost usínala, ale i tak jsem byla na všech a vždycky jsem se tam těšila, což může být při mém vztahu k přednáškám, patrnému z článků zde, s podivem. Během semestru jsme měli dobrovolné domácí úkoly, štve mě, že jsem je moc nedělala, pomohlo by mi to u zkoušky.
Ve zkoušce byly více méně variace příkladů z úkolů. A potom ústní popovídání během opravy písemky, velmi mírně hodnocené.
PV248 Python
Přednáší a cvičí Ročkai, 3 kredity, kolokvium
Můj první neabsolvovaný předmět.
Myslela jsem si, že programování je to, co mi docela jde. Ale tenhle předmět se mi vehementně snažil dokázat opak.
Organizace byla zajímavá. Musíte získat nějaký počet bodů, které se dají získat za účast na cvičení, za domácí úkoly a za peer-review. Domácí úkoly jsou hodnoceny pouze automaticky a ostré testy se na nich spouští jednou za týden. Navíc je povinné se alespoň jednou za semestr na cvičení přihlásit a programovat na projektor před spolužáky.
První úkol se zdál v pohodě, ale když mi na něm třetí týden neprošly testy kvůli nějaké drobnosti, začala jsem být zoufalá. Zároveň se zveřejnil druhý úkol, který jsem dělat ani nezačala, ale jen jsem sledovala, kolik hodin s ním tráví můj muž a jak se u toho tváří. A do toho jsem na cvikách z nějakého důvodu prostě nestíhala ani pořádně přečíst zadání jednotlivých příkladů, zatímco lidi na projektoru vesele programovali a hrozně mě to stresovalo.
Nakonec jsem se rozhodla, že se na to vykašlu a radši budu čas s Pythonem trávit v práci. Po druhém cviku, na konci čtvrtého týdne semestru. Až později jsem zjistila, že kdybych v tu chvíli jednala rychle, tak mám možná ještě nárok na dodatečné zrušení zápisu, ale nevím. Takhle mám poprvé v ISu červené políčko s N.
ISKM31 Vzdělávací technologie
Přednáší Černý, cvičí Tulinská, 5 kreditů, kolokvium
Činnost spočívala v tom, že jsem si psala blog. Ne tenhle.
A teď ty neinformatický srandy. Rozhodla jsem se, že si udělám pedagogické minimum na KISKu. Ještě o tom snad napíšu samostatný článek, ale tady o jednotlivých předmětech.
Vzdělávací technologie byly předmět, od kterého jsem moc nevěděla, co čekat, ale zároveň teď nejsem moc schopná jednoduše říct, o čem to vlastně bylo. O vzdělávacích technologiích, no.
Přednášky byly takové povídací. O všem možném, často rychlokurzy předmětů z FI, ale tak filozoficky, obvykle z uživatelských nebo etických konců, často prokládané nějakými aktualitami. Z každé přednášky byl (údajně krátký) domácí úkol, obvykle nějaké zamyšlení nad něčím, což mi hlavně ze začátku semestru dávalo fakt zabrat, protože prostě nejsem vůbec zvyklá psát a mít na věci ve škole názory. Na FI se hraje jen na matematiku a fakta.
Víc mě bavila cvičení a domácí úkoly. Na začátku jsme si založili rozvojové portfolio, blog na WordPressu, kde jsme průběžně publikovali svoje výtvory ‒ třeba výuková text, video, grafiku, nebo jen reporty z toho, jak zkoušíme používat různé nástroje. Uvědomila jsem si, že mi teď ve škole hrozně chybí kreativita. Programování sice docela kreativní je, ale pořád se člověk většinou podřizuje nějakému zadání zvrchu. Tady úkoly nebyly vůbec tak měřitelné a většinou si člověk dost sám určoval, kolik energie do nich investuje. Z mého pohledu to bylo zajímavé a asi právě tahle fascinace způsobovala, že jsem té energie často investovala hodně. Byl to zážitek.
Kolokvium spočívalo v tom, že jsem si s oběma vyučujícími půl hodiny povídala o svém portfoliu, o tom, jak mě napadlo se tam zapsat a o výuce informatiky na středních školách. Někteří spolužáci museli vědět i něco z přednášek, ale já jsem to vyhrála tím, že jsem zajímavý případ na cizí fakultě.
ISKM45 Pedagogická psychologie pro informační specialisty
Přednáší Mazáčová, 4 kredity, kolokvium
Jak jsem si založila kartičku do knihovny.
Další dílek do pedagogického minima. Pochopila jsem, že to byl i na poměry FF velmi chaoticky vedený předmět, protože to byl první zkušební běh. Skládal se z několika částí, které byly mizerně provázané a vedené různými lidmi. Trochu mi to připomínalo IB031 z minulého semestru, kde jsem cítila velmi podobné zoufalství.
Nejradši jsem měla přednášky, které mě bavily a zkrátka jsem měla dobrý pocit, že mě učí učit někdo, kdo to sám umí. Problém byl, že se celý tenhle předmět ušil nějak narychlo, a paní přednášející už neměla v rozvrhu místo na další předmět, takže napůlila semestr a v první půlce v nějakém slotu učila něco jiného a ve druhé tohle. Navíc ještě místo dvou z plánovaných pěti nebo šesti přednášek odjela někam na konferenci, takže to bylo takové celé smutné. Ale všichni jsme si stěžovali, takže se to snad do příštího roku zlepší.
Zbytek obsahu měl být dohnán samostudiem. V interaktivní osnově pro nás byl nachystán studijní text od dalšího učitele (Černého, který přednášel vzdělávací technologie). Ten mě nebavil tolik, přišel mi jako hrozně rychlý průlet příliš obsáhlým tématem, na můj vkus navíc příliš teoretický. Na konci semestru z něj byl online odpovědník s neomezeným početm pokusů, pohodis.
Poslední částí předmětu bylo psaní. První úkoly se odevzdávaly v půlce listopadu, takže jsem myslela, že na to už budu ze vzdělávacích technologií a svého portfolia zvyklá, ale bylo to úplně jiné. Tentokrát jsme měli psát reflektivní odborné zprávy v rozsahu vždy 800 až 1200 znaků na vybraná témata a závěrečnou esej na 3 normostrany. 800 až 1200 znaků je brutálně málo, ale zároveň jsme měli využívat i citace odborných zdrojů, připojit vlastní názory. Zpráv bylo celkem 8. Po půldni snahy napsat to vyvalená na gaučíku v knihovně PřF jsem naznala, že je úkol zcela nesplnitelný bez papírových knížek a odebrala jsem se zařídit si kartičku v MZK. Naposledy jsem měla průkazku do knihovny tak před deseti lety v době, kdy jsem si ještě uměla číst. Bylo absurdní, jak absurdní mi to teď přišlo. Ale zvykla jsem si. Zjistila jsem, že lepší, než půjčovat si knížky domů, je sednout si do studovny humanitních věd ve čtvrtém patře a psát tam, přečetla jsem spoustu věcí nad rámec studijního textu, a celkem jsem tam strávila nemálo času, těžko říct, jak moc to bylo nutné. Ale narozdíl od svých spolužáků opravdových filozofů jsem nemusela žádný text opravovat, těžko říct, čím jsem si to zasloužila.
Na kolokviu jsme se sešli tři studentky a dva učitelé, popovídali jsme si o našich esejích a organizaci předmětu, a šli jsme dom.
Portugalština I (pro neportugalštináře)
Cvičí Rákociová, 3 kredity, zápočet
Kdysi jsem se začala učit anglicky v portugalštině, teď se učím portugalsky ve slovenštině.
Říkala jsem si, že bych na univerzitě měla využít příležitosti učit se nějaký jazyk. Uvažovala jsem o španělštině, kterou jsem dělala na střední, ale něvěděla jsem, jakou mám vlastně úroveň a jaký kurz si zvolit, takže nakonec vyhrála portugalština. V portugalsku jsem žila rok jako malé mládě, něco málo si z těch dob pamatuju a španělština je dost podobná, takže mi to celkem šlo. Akorát to bylo na osmou, což jsem nesla celkem těžce, a ve vypsaných Portugalštinách II je letos nějaký chaos, který se mi nechce moc řešit, takže další semestr na to asi kašlu. Ale bylo to fajn.
XS571 Komunikace v konfliktních situacích 2
Cvičí Přibyla, 2 kredity, zápočet
Univerzální negativní emoce je frustrace.
Další J4 předmět, bavil mě víc, než KOMTR minulý semestr, ale dopady na reálný život zatím moc nedokážu posoudit.
Povídali jsme si o tom, jak se spolu lidi baví. Jak se kdy cítíme a proč. Bylo to zajímavý a líbilo se mi, že se tam všichni scházíme fakt čistě proto, že chceme, protože podmínky ukončení nebyly v naší skupině vlastně žádné.
Byli jsme super skupina (skoro samí informatici), měli jsme super cvičícího a chodili jsme spolu na super obědy. Doporučuju fakt hodně.
p943 Tělesná výchova – Jogalates
Cvičí Kostelníková, 1 kredit, zápočet
Tělák zadarmo.
Druhý kredit z tělocviku jsem pořád odkládala, protože jsem měla pocit, že si ho nechci vyplýtvat, když můžu mít jen dva. A teď byl najednou 5. semestr a kdybych nějak pořádněji onemocněla a nevešla se do absencí, tak už mi zbyde jen ten šestý na opakování, takže byl nejvyšší čas.
Rozhodovala jsem se mezi klasickou jógou a sebeobranou. Nakonec jsem se pokusila přihlásit do jógy, ale nevešla jsem se, takže jsem si zapsala p987 Sebeobrana a jediná skupina, kde bylo místo a seděla mi do rozvrhu, bylo brazilské Jiu-Jitsu. Šla jsem na první hodinu a bylo to snad to největší krátkodobé fyzické vypětí, které jsem kdy zažila. Když jsem se od tam doplazila do práce, celý den jsem usínala, a tělo mě bolelo skoro do dalšího týdne. Měla jsem strach, že tohle dlouhodobě nedám. Nakonec se stalo, že jsem před druhou hodinou dostala slušnou rýmu a jít tam bylo prostě vyloučeno. Tak jsem si to radši odhlásila úplně a zapsala si Jogalates, kde se uvolnilo místo.
Byl to nejjednodušší tělocvik, co si umím představit. Zvládla jsem tam chodit nevyspalá, nemocná, opilá, jakákoliv. Oproti józe, kam chodím normálně mimo školu, to bylo dost jednoduché a většinou jsem odcházela probuzenější a energičtější, než jsem tam přišla. Možná jsem mohla univerzitní tělocvik využít na vyzkoušení nějkého sportu, ke kterému se spíš později nedostanu, ale bylo to fajn.
IB111 Základy programování jako cvičící
Měla jsem obrovské štěstí na spolucvičícího a možná i na studenty, protože na našem cviku byla prostě super atmosféra. Nepřipadalo mi to jako něco tak speciálního, jako minulý semestr, neměla jsem Teaching Lab a prostě jsem tam jen jednou za týden šla někomu radit s programováním, ale dopadlo to tak, že jsem si k naší skupině vytvořila mnohem hlubší vztah. Předmět se letos výrazně ztížil, s některámi změnami jsem moc nesouhlasila, ale nebyla jsem si jistá, jak moc si můžu dovolit protestovat, když jsem taky jen prostý student. Na konci semestru jsem sledovala známky svých studentů s pomalu větším zájmem, než svoje vlastní a s každým Fkem jsem byla fakt smutná. Ale doufám, že naše cvika a obsah předmětu trochu vyrovnaly zmar způsobený přísným hodnocením.
Odkazy: