Semestr, kdy jsem se začala cítit na fakultě jako doma. Prostě už mám pocit, že ta škola není až tak moc vážná neosobní věc, atmosféra, co mi od maturity chyběla.

MB102 Diferenciální a integrální počet

Přednáší Hasil, cvičí Reis, 6 kreditů, zkouška

Pro mě poslední matika, poté, co jsem prapodivně absolvovala dvě, které na ni měly možná navazovat. Organizačně nic nového, přednášky, cvika, dvě vnitra, minipísemky, zkouška.

Moc jsem tomu nedala, vlastně spíš nic. Obsahově nic moc nového (ne, že bych se to doučila kvůli MB103 a MB204, spíš jsme všechno dělali už na gymplu), ale analýza mě prostě nikdy nebavila a sednout si a naučit se derivovat a integrovat dost rychle a sebejistě na to, abych během času na libovolnou z písemek zvládla správně vypočítat víc, než lehce přes polovinu zadání, mi prostě nestálo za to. Myslím si, že oproti ostatním matikám je 102 lehká na pochopení a těžká na mechnické výpočty a schopnost všimnout si, kudy by se to dalo rozbít. Prostě analýza.

S mým přístupem souvisí, že jsem nebyla na jediné přednášce, protože jsem si přes ně dala Komunikační trénink a o přednášejícím vám nic neřeknu, ale prý je dobrý.

Cvičící byl takový legrační. Zastával filosofii, že k tabuli by se mělo chodit dobrovolně. Když tam z naší skupiny nikdo dobrovolně nechodil, začal vždycky sáhodlouze přemýšlet nad tím, proč tomu tak je a vysvětlovat nám, co všechno nám do života přinese tam jít, místo toho, aby prostě někoho vyvolal nebo to spočítal sám, takže jsme toho ve výsledku až tak moc neudělali. Ale pro akčnější skupiny to asi může fungovat, já tam párkrát šla, ale nechtělo se mi tam být úplně pořád. Jinak mi připadalo, že hodně věcí vysvětloval na můj vkus až příliš pomalu a jiné nám nechal na doma, což mně osobně vůbec nevyhovovalo.

Zkouška nebyla ničím překvapivá. Ani tím, že jsem ji docela pokazila. (Mého kamaráda, co ji na matice opravoval, to teda prý překvapilo, ale co se dá dělat.)

PB153 Operační systémy a jejich rozhraní

Přednáší Ráček, 4 kredity, zkouška

Předmět byl v pátek na osmou, což není úplně můj životní styl, takže jsem si záznamy z přednášek nechala až na shlédnutí pár dní před zkouškou. A bylo to překvapivě dobré! Jak řečnickou kvalitou přednášejícího (dokázal udržet moji pozornost, což moc lidí neumí, a jeho hlas zní dobře i trochu zrychlený) i jeho přístupem k obsahu („asi celkem malá část z vás bude v životě dělat něco s útrobami OS, ale objevuje se tam spousta zajímavých mechanismů, které jsou obecně využitelné“).

Pokud studujete stylem jako já, píšete za tři dny zkoušku a na přednášce jste celý semestr nebyli, tak vězte, že pustit si je se vyplatí. Vlastně jsem se potom už neučila skoro vůbec, protože po shlédnutí (9 přednášek ve 3 dnech) mi toho v hlavě zůstalo překvapivě dost.

Na zkoušce bylo hloupé, že měla pass/fail část, kde bylo 5 testových otázek s libovolným počtem správných odpovědí, ze kterých člověk musel mít alespoň 3 otázky zaškrkané kompletně dobře. Spousta lidí to kvůli tomu napoprvé nedala, já jsem měla štěstí. Druhá otevřená část pak už byla dost jednoduchá.

PB156 Počítačové sítě

Přednáší Hladká, 4 kredity, zkouška

Druhý čistě přednáškový a hodně faktografický masový předmět, který mě ale vůbec nebavil tolik, jako PB153, přestože se sítěmi mám v práci docela co do činění.

Bylo toho šílené kvantum a tentokrát se vůbec nehrálo na obecně využívané principy, ale na detaily jednotlivých protokolů a všeho. V rámci minimalizace délky zkouškového jsem si na to nechala jen asi dva a půl dne intenzivního studia, což byla asi fakt velká chyba, protože mi z toho ke konci už fakt hrabalo a ze zkoušky jsem odcházela s tím, že jsem někde okolo hranice projití a jsem si jistá, že kdybych měla na přípravu ještě den, bylo by to o dost lepší.

Co se ale musí paní docentce nechat je, že umí fakt dobře opravovat. Jak může někdo tak rychle (v řádu hodin) opravit takové množstvý volných textů prostě nepochopím. Opravila to, dostala jsem D a všechny ty rozdíly mezi protokoly mi vesele vylítly z hlavy.

PV004 UNIX

Přednáší Brandejs, 4 kredity, zkouška

Po zkušenostech z Výpočetních systémů mi nepřipadalo přínosné jezdit přes půl Brna na přednášku (sakra, to až po sem vypadá, že jsem do té školy vůbec nechodila, ale slibuju, že seminářovité předměty přijdou brzy).

Nutno říct, že výhradně na unixovém systému žiju nějakých pět let, takže jsem moc nevěděla, co mi to má přinést. Nakonec se takových věcí našlo celkem dost, i když jejich přesnou syntaxi i funkcionalitu už jsem asi zase stihla zapomenout.

Formát byl úplně stejný, jako u Výpočetních systémů, laboratoře a odpovědníky mi oproti nim přišly o něco rychlejší a jednodušší. Na zkouškový test jsem se učila z oficiální aplikace Drill v isu a kochala jsem se tím, že jsem objevila novou fičuru.

IB031 Úvod do strojového učení

přednáší Popelínský a Brázdil, cvičí Čechák, 6 kreditů, zkouška

Zase jednou předmět, který mě celkem bavil obsahem, ale organizace a způsob výuky to celé zabily.

Jsou to vlastně dva předměty v jednom: půlku semestru přednáší Popel, pak se z toho píše vnitro, pak přednáší Brázdil a zkouška je (skoro) jen z jeho půlky. Z Úvodu do logiky (viz 2. semestr) už víme, že Popelínského přednášky nejsou žádná sláva, ale teď, když jsem narozdíl od logiky měla pocit, že bych tam měla chodit, když to není nahrávané a dělají se tam zajímavé věci, to bylo fakt zlý. Do zadních řad (v těch větších posluchárnách v budově A) ho prostě není slyšet. Brázdilova část byla mnohem lepší, ale byla to druhá půlka semestru na osmou ráno, takže jsem už byla taková vyčerpaná.

Cvičil nás Jarda, v tomto semestru zároveň dvakrát můj spolužák, a bylo vidět, že se fakt snaží a z jeho aktivit jsem pochopila alespoň něco. Jinak se ale programovalo v R, což byl pro nás všechny nový jazyk s dost podivnými vlastnostmi a připadalo mi, že je to celé jen o tom cpát nějaké datasety do magických fukcí a vlastně je to pořád to samý, i když magické funkce dělají různé věci. Trošku nachápu, proč jsme to nemohli dělat v Pythonu, který na to všechno má dobré knihovny, nebo ještě lépe si jednodušší z magických funkcí implementovat sami, čímž by se ta magie dost zredukovala.

Na závěr jsme dělali nějaký projekt ve trojicích, to bylo nakonec celkem dobré (možná protože jsem byla v dobré trojici), tedy až na Rkové pasti. Dostali jsme z něj fakt hodně bodů. Zkoušky byly docela v pohodě, závěrečná odpovídala zveřejněným ukázkovým příkladům. Vnitro už si tak moc nepamatuju, ale špatně jsem pochopila víceznačné zadání s nějakým dvojitým záporem v lidském i symbolickém jazyce a dostala jsem z toho příkladu nulu.

Problém nastal ve chvíli, kdy všichni, komu vycházelo C nebo lepší známka měli přijít ještě na ústní zkoušku, která probíhala, když jsme ještě neměli opravený projekt, takže nám C snad ani vycházet nemohlo. Ale to asi nemá smysl řešit.

PV123 Základy vizuální komunikace

Přednáší Lukášová, 3 kredity, kolokvium

Přednášky byly takový podivný mix všeho možného (o vizuální komunikaci, to fakt nejde moc jinak společně pojmenovat) a dost mě bavily. V průběhu semestru jsem postupně dozrávala k názoru, že když místo nich člověk může dělat neco do jiných předmětů nebo spát nebo jít na oběd, tak se to možná vyplatí, protože jsou to náhodné fakty, které mi v životě fakt k ničemu nebudou, a byla jsem tam čím dál míň. Ale bylo to dobré a přemýšlím nad tím, že bych si tam šla příští rok zase někdy sednout, i když to nebudu mít zapsané.

Kolokvia jsem se trochu bála, protože ty informace byly takové chaotické a moc se to nedalo učit, ale tím, že jsem to měla zapsané jen jako povinně volitelnou kreditovku a o bodový zisk kvůli nějakým ateliérům mi fakt nešlo, tak se to nějak zvládnout dalo. Byl to odpovědník v počítačové učebně, ale většina otázek byla otevřených a vyhodnocovalo se to ručně. Asi se jim nechtělo tisknout obrázky.

XS450 Komunikační trénink

Cvičí Vrtalová, 2 kredity, zápočet

Jestli to ještě nevíte, tak na PřF vzadu, v takovým domečku, co vůbec nevypadá jako všechny ostatní domečky na PřF, je místnost, která se jmenuje J4. A v té místnosti se učí různé mezifakultní softskillové předměty a je to hezké.

Před začátkem semestru mi šéf v práci řekl, že bych měla zlepšit svoje komunikační schopnosti. A tak jsem to udělala, zapsala jsem si Komtr. Ukázalo se, že ten předmět je spíš o jednostranné komunikaci a projevech, než o komunikaci se šéfem, ale řekla jsem si, že mi to nebude vadit a vydržím tam.

Funguje to tak, že každou hodinu mají zhruba tři lidi pětiminutový projev úplně o čemkoliv. A ostatní jim to potom hodnotí, povídají si o tom, hrají improvizační hry a tak.

Nejsem si jistá, jak moc jsem se v projevech zlepšila nebo ne. Zpětná vazba z posledního projevu říká že jo, já sama mám pořád radši ten první. Ale i tak mám pocit, že je ten předmět nejsilnější zážitek mého semestru. Hlavně to považuju za svoje snad první vědomé a samostatné vykročení z mojí komfortní zóny. Protože někdy to bylo prostě fakt jenom nepříjemé, nemám ráda cizí lidi, moc nemluvím, neumím ovládat svoje tělo, když se třese trémou, byly hrozné nervy si rozplánovat projevy tak, abych stihla vnitra z matiky a ten předmět jsem prostě nemusela mít. Ale já jsem prostě chtěla, protože jsem měla pocit, že mi to něco přinese. A asi přineslo, minimálně to vědomí, že se zvládnu překonat i bez jakékoliv vnější motivace.

A pak bylo taky skvělé nabourat sociální bublinu, poznat různě staré lidi z různých oborů, kteří si navzájem pomáhají se zlepšit. Výuka probíhá každý semestr (na podzim jako XS451), běžte do toho.

IB016 Seminář z funkcionálního programování

učí Matoušek a Micheľová, 2 kredity, zápočet

Zajímavý předmět s neuvěřitelným kreditovým podhodnocením reálné náročnosti. Nadšena z IB015 jsem se hodně těšila, ale bylo to zase o něčem dost jiném.

Dělalo se toho fakt hodně, pokud jsem to správně pochopila, semináře byly plánované jako zhruba půl napůl přednáška a procvičení, ale reálně na procvičení zbylo obvykle jen pár minut (pokud tam člověk nezůstane skoro do zavíračky školy, to se nám taky stávalo.

Místy jsem měla dost pocit, že je to o tom, jak ten superkrásný podivný jazyk ohnout tak, aby se choval imperativněji, což mě trochu štvalo. Ale bylo to hezké, balancovalo to někde na hranici mého chápání a asi to stálo za to.

Horší to bylo s domácími úkoly, kterých bylo hodně a byly fakt časově náročné. K tomu se na ně psaly peer review a pochopit cizí divnokód pro mě bylo pomalu těžší, než napsat vlastní, takže mám pocit, že jsem celý semestr moc nedělala nic jiného než Haskell a i tak jsem to nezvládala úplně tak, jak bych si představovala, odevzdávala jsem jen poloviny řešení a do cizích jsem se nedokázala ponořit úplně. Ke konci semestru jsem si nebyla úplně jistá, jestli předmět zvládnu úspěšně dokončit. Taktika mého kamaráda nezapisovat si to a jen tam chodit byla možná ta pravá.

(A také bych tímto panu učiteli chtěla vzkázat, že kdyby měl víc peněz, byl by jako infixový fmap, protože jsem to zapoměla napsat někam jinam.) Jo, vyučující byli super.

IV127 Seminář laboratoře adaptabilní výuky

vede Pelánek, 3 kredity, kolokvium

Příjemný a pohodový lab, který řeší výukové systémy a jejich přizpůsobení na míru konkrétním uživatelům. Byl to klídeček, každý na něčem celý semestr pracoval a někdy o tom povídal, občas jsme společně brainstormovali nad nějakými problémy nebo testovali novinky.

DUCIT Praktikum vedení cvičení

učí spousta lidí, 3 kredity, zápočet

Seminář pro učitele. Pokud něco poprvé cvičíte, určitě tam běžte. Dozvěděli jsme se spoustu docela zajímavé teorie, ale hlavně to bylo o sdílení aktuálních zkušeností mezi lidmi a předměty. Stálo to za to a ráda si ho za pár semestrů zapíšu znovu. Akorát mě štve, že jsem se víc nekontrolovala a asi jsem chyběla víckrát, než bylo nutné.

PB071 Základy nízkoúrovňového programování: z druhé strany

učím já a M. Piatka pod vedením Lackontra a Švendy, nějaký peníze, opravení hromady úkolů

Učit je tak hrozně dobrý! A zvlášť tenhle výborně organizovaný předmět, který dělají výborní lidi. Měla jsem z toho oproti vlastnímu studiu i normální práci fakt silný pocit smysluplnosti a sama jsem se toho dost naučila. I když jsem toho ze svojí pozice až tak moc nedělala. Studenti se v anketě tvářili, že jako dobrý.

Kdyby vás zajímalo, jak se to dělá, abyste jako mladí studenti mohli učit, tak buď buďte dobří, mějte dobré známky a doufejte, že se někomu zalíbíte a přizve si vás do svého předmětu (to se mi u PB071 stalo), nebo se prostě zeptejte někoho, kdo daný předmět už učí (to jsem teď udělala s IB111). Zvlášť u předmětů, kde už studenti učí a kde se učí po dvojicích by vám to mohlo vyjít.

Ty další věci

• Na semestr jsem přerušila svoje působení v práci a hodně mi to pomohlo, o prázdninách jsem se tam vracela mnohem šťastnější. Teď si říkám, že kdybych nepracovala, mohla bych studovat mnohem intenzivněji a asi by mě to bavilo, ale člověk nemůže mít všechno.
• Když se zpětně dívám do rozvrhu, nevím, co jsem dělala na celý semestr ve čtvrtky a pátky a vůbec si to nepamatuju. Děsivý.
• Překvapilo mě, kolik mých předmětů končilo tlesknutím (3)
• Tykám si s čím dál více docenty (4?)

Odkazy:

• První semestr
• Druhý semestr
• Třetí semestr
• Antalymis
• Fuyune
• Adamat
• Domča
• Jenda