Rona a Andulku jsme nechali jejich osudu, narychlo jsme se stavili do Decathlonu nakoupit jeden pár nejlevnějších trekkingových holí, nabalili jsme si batůžky a vyrazili na autobus. Udělali jsme si malý cvičný překážkový závod, když jsme se snažili dostat přes všechny turnikety a schody v metru a dojít na místo srazu zhruba včas, abychom pak zjistili, že jediní lidé, kteří tam už čekají, jsou Roberto a jeho tři kamarádky, co tam jedou s náma. A tak jsme čekali a čekali, až se nás nakonec sešlo asi tak 15, což bylo na ten obří autobus pořád legračně málo, a vyrazili jsme.
