Chňá. Když nevím, jak začít článek, tak prostě chňá.

Myslím, že to vůbec není Prahou, aby bylo jasno. Je to tím vykašláním se na všechno a šťastnou téměř týdenní existencí téměř sama za sebe. Takhle se mi to líbí. Moc a moc a moc. A měla bych něco napsat, když mám teď nějakej čas, než si kluci dopíšou projekt, protože jsou to lemry a já lemra nejsem. Nebo spíš mám dobrej tým, teda. A stejně zas nevím, čím začít.

Body? Body.

Být tu teď znamená následující:

• Jet na něco, co se jmenuje Týden vědy na Jaderce ve chvíli, kdy mi vychází trojka z fyziky a vím, že si ji zasloužím. S doporučením svého fyzikáře.
• Vyrážet o půl osmé večer z Brna a následně do jedné ráno čekat v Rosicích na člověka, který nás sem má dovézt.
• Jet po dálnici sakra děsivou rychlostí.
• Probouzet se uprostřed času určeného ke spánku v klubku končetin a vytrvale se snažit řešit to klubko jako geometrickou úlohu se spoustou křížících se úseček a začít v rámci toho počítat jakési neurčité rovnice, dokud jsem se neprobudila úplně a nezjistila, že jsem asi cvok.
• Připadat si blbá, vedle ostatních lidí, co tu jsou.
• Po dlouhé době zase mírně zvažovat další studium matematiky.
• Bát se cizích lidí ve svém týmu, ze kterých se nakonec vyklubali dlouhovlasí vyznavači metalu a hloupých telefonů.
  • I přesto se jich trochu bát nadále.
• Programovat fraktály.
• Využít k něčemu rekurzi.
• Milovat fraktály.
• Uvědomovat si, že fraktály vlastně musí být moje oblíbená část matematiky, protože
  • jdou zobrazit
  • jsou nekonečné
  • mají systém a algoritmus
• Vědět, že fraktály jsou na nic, ale zároveň překvapeně zjišťovat, že existuje občas i docela zajímavá matematika, která je na něco.
• A psát algoritmy ze kterejch vznikne obrázek je taky fajn, vlastně jsem takhle už pracovala poslední dobou párkrát ve výtvarce, i když jen na papír, ale hlavně se systémem.
• Instalovat mamince do počítače Linux.
  • A instalovat ho v hospodě.
  • A instalovat ho v noci.
• Být už skoro den linuxačkou.
• Pujčovat si ponožky
• Chodit čtyři kilometry do školy sama a pěšky, abych nemusela platit za metro.
• Chodit pozdě a cítit se jako spěchající Pražák, i když mi na Praze nejvíc vadí, jak tu všichni spěchají.
  • //A spěchat v Brně mi nevadí.
• Vůbec nechtít domů.

Zajímalo by mě, jaký je být v Brně a nebydlet tam. Zajímalo by mě, jaký je bydlet v Praze. A takový věci.