Rozcuchaná paní
naproti ve vlaku,
která psala řádky
na vynechané stránky diáře,
který bych celkem chtěla,
stejně jako já,
když jsem posledně nějaký měla
dva roky zpátky,
která’s jí kradla přes rameno,
a za kterých mi utkvělo
jediné „Chtěla bych…“.
A které si objednala esspreso
za hodně eur,
zatímco se mi
na moji vlastní Černou knihu
rozpleskl banán.

-Černá kniha, 5. 6. 2015

Vyměňovali jsme si všichni čtyři vtipný tichý pohledy.

A já pak kňučící, že chci mít vlasy jako ona. A lízající uši. Nalezena. Identifikována.