Kay Brem v přátelích na ksichtknize

Mám novej blog, tak musím psát. O blbostech, jak jinak.

 

Dneska mi došla na ksichknize žádost o přátelství. Cizí jméno, co to zas… Počkat, Kay Brem? To zní jako nějakej folkmetalovej hudebník…

Lezu mu na profil a koukám s otevřenou pusou. Basák Eluveitie. Šíleně se stydím, že je to zrovna jeden z těch, které si nepamatuju, přestože jsou členy mojí nejspíš přecejen nejoblíbenější skupiny (je jich tam prostě moc, no) a hraje na můj obecně nejoblíbenější metalovej nástroj.

Postupně si uvědomuju, jak na mě přišel. Před pár dny jsem komentovala absurdní fotku, tuhle. S ním. Asi se mu ten komentář líbil, přestože mi nepřipadal ničím výjimečný. Ale stejně je to fakt divný.

Jiní fanoušci si hrozně přejí, aby jim jejich idolové akceptovali nabízená přátelství a diví se, když ne. Jako třeba já tak dva roky zpátky. Ale tohle by mě prostě nenapadlo. Cítím se jako idol basáka Eluveitie, který mu velkoryse přijal žádost o přátelství.

Nazdar

Život je fajn, protože mám .CZ doménu, v kašně je spousta vody a slunko při cestě ze školy divoce svítí nízko nad obzorem.

To bychom měli skvostnou první větu, kterou jsem si dneska vymyslela. Teda, původně myslím zněla líp.

 

Pokud jste lidé časů budoucích a hledáte můj nejstarší článek, nebo něco, kde byste se o mě dozvěděli nějaké základní informace, tak tady to není, to musíte jinam, sem.

To bychom taky měli.

 

V sobotu asi v deset večer jsem se (díky Davidovi, díky Ti mnohokrát) rozhodla, že chci pořádný blog. Nebo alespoň pořádnější blog, prostě tenhle.

Říkala jsem si, že  si to tady pomalinku dopiluju do dokonalosti, každé druhé odpoledne na tom trošku zapracuju a mohla bych se přestěhovat na narozeniny blogu, někdy za měsíc a půl.

Jenže to bych nebyla já, že.

Dopadlo to tak, že jsem od té doby moc nespala ještě míň jedla, rvala se s nastavením a metodou pokus-omyl docílila toho, co tady teď mám. A samozřejmě jsem si musela rovnou registrovat tu doménu, aby to náhodou neudělal někdo jiný. Taky jsem nevydržela mlčet. Musela jsem se pochlubit všem čtenářům, které jsem včera a dneska potkala, a taky spoustě lidí, kteří o existenci nějakého blogu spíš tuší než ví, ale prostě jsem se nedokázala udržet. Takže čekat do listopadu by byla prostě kravina.

Jasně, mohla bych počkat alespoň dokud to tady nebude vypadat úplně tak, jak si představuju, ale ne. Stejně to jsou drobnosti. Stejně jenom používání ukáže, co tady je a není potřeba.

Mám jen otázku ohledně komentářů, v čem budete komentovat nejvíc a nejraději? Líbí se mi Disqus, ale výchozí komentáře WordPressu taky nejsou špatný a jsou anonymnější. A taky se jim dá nastavovat vzhled, za to mají plus. Hmuch.

Ještě bych měla investovat do nějakého lepšího a bezreklamového hostingu, což asi bude muset být stejně Endora Plus, protože stěhovat to někam znova se mi nechce, čekání na přesměrování DNS bylo celkem ZLO, nedočkavá já. Ale zatím mi stačí koupená doména, budete si muset chvilku počkat, než zase budu mít nepřekonatelnou touhu utrácet.

No nic.

Přepište odkazy a přidejte feedy do RSS čteček, tohle je revoluce.

Mám prohozená slova v adrese, text automaticky v bloku a průhledné odkazující obrázky v menu (při jejichž nastavování jsem nejspíš přišla na to, proč mi to na blog.cz nefungovalo a že by to fungovat asi mohlo, ale zkoušet už to nebudu, protože bych se hanbou propadla.) Uííí!