Během magisterského studia jsem se na sepisování svých dojmů ze studia na svojí domovské univerzitě úplně vykašlala. Nějak už mě to nebavilo a začala jsem mít pocit, že je to všechno tak strašně subjektivní, že to nemá vlastně vůbec žádnou hodnotu. Předměty se každý semestr trošku mění, co mě bavilo nemusí bavit nikoho jiného, kdo ví, jaký pocit bych z čeho měla, kdybych si to zapsala v jiném pořadí. A tak. Ale když jsem tím vším prošla, chce to alespoň nějaké slovo závěrem.
Su manták a napsat něco o tom, jak jsem dokončila svoje bakalářské studium, mi trvá tak dlouho, že bych se měla snažit, abych mezitím nedokončila i to magisterské. Chtěla jsem udělat dva semestry v jednom, ale to by bylo tak dlouhé, že bych to ani já po sobě nepřečetla. Tak radši ne.
Během šestého semestru, tedy jara 2020, přišel COVID19. V době psaní tohoto článku je to zhruba přesně rok, co do školy nechodím. A fascinuje mě, že si to pořád ještě úplně nesedlo a furt se snažím přijít na to, jak to studium doma nejlíp zvládat, protože mám pocit, že je to těžší, než naživo. Ale postupně.
Mám naši fakultu ráda. Fakt že jo. Jsem šťastná, jak u nás spousta věcí bez problému funguje. Předměty, co mám teď zapsané, jsou ve většině případů skvělé i v online podobě a je vidět, že do nich učitelé investují spoustu energie. Máme naprosto úžasné studijní, všechny informace, které člověk ke studiu potřebuje, jsou obvykle snadno dohledatelné a konzistentní. IS je všemohoucí. Většinou, když poslouchám problémy studentů jiných fakult a univerzit, mám pocit, že je o mě fakt skvěle postaráno.
Jedna věc mě ale štve čím dál víc. Někdy z pohledu studenta, ale vnímám to hlavně jako cvičící prváckých předmětů a z toho, co zažívají moji mladší kamarádi. Vystupuje to čím dál zřetelněji, když svoje zkušenosti z FI srovnám se svými dvěma velkými (ve smyslu rozsahu/počtu kreditů) předměty na KISKu, které jsem prožila loni. A svůj podíl na tom má určitě i distanční forma výuky.
Přijde mi, že fakt rádi kontrolujeme, co kdo dokáže. Asi je to další věc, ve které jsme fakt dobří. Ve velkých předmětech bodovací systémy bublají do tak monstrózních rozměrů, že jejich popis je pomalu delší, než obsah první přednášky. Máme miniúkoly, velké úkoly, vnitrosemestrálky, zápočty, pass-faily, tvrdé body a měkké body. Každý si leští svůj systém automatických testů v programovacích předmětech, zaručeně lepší, než byli všichni jeho předchůdci.
Druhá věc, kterou moc rádi kontrolujeme, je, jestli při tom dokazování schopností a znalostí nikdo nepodvádí. Přemýšlíme, kde je v našich systémech jaká skulinka, které by mohl někdo zneužít. Řešíme, jaké informace smíme studentům kdy předat, aby případné jejich případné zveřejnění nižším ročníkům nerozbilo systém. Ale neměla by výuka být o předávání informací?
Občas mi přijde, že v tom moři kontrol zapomínáme na samotnou výuku. A co na výuku, ale zkrátka na úplně všechno ostatní. Na všechno, pro co si kdokoliv mohl přijít na vysokou školu.
Kdysi mi to bylo do tváře vmeteno v oddíle, shodou okolností člověkem, který absolvoval první stupeň základky ve Švýcarsku. Prý je většina her o tom samým – jen dokazovat někomu, co umím. Zavázat uzel, skákat po jedné noze, poznat mapové značky. Za odměnu dostanu body, lístečky se surovinami na stavbu budov nebo nášivku na kroj. Ale vlastně mi ta samotná aktivita nic nedává. Od té doby se o tom snažím přemýšlet jinak.
Víte, já si vážně nemyslím, že by většina lidí šla na vysokou školu za účelem se flákat a podvádět. Jasně, i takoví existují, ale vážně stojí za to kvůli nim všem ostatním kazit studium tolika pravidly a kontrolami? Nedáváme takhle naopak mnohem víc příležitostí ta složitá pravidla obcházet a porušovat? Vidí v nich studenti ještě smysl? Je v jejich vnitřním zájmu se podle nich řídit? Naučí se tak každý jednotlivec víc?
Všichni jsme dospělí lidé, kteří sem přišli proto, aby se něco naučili. Vybrali jsme si školu podle toho, co nás baví. Máme vnitřní motivaci, se kterou můžeme buď pracovat, nebo ji udupat.
Možná nechápu nějaké věci za tím. Je to nějaká politika? Jak nedávno psala N., možná som na túto prácu „príliš mladá“. Možná jsem na technickou fakultu moc lidská. Ale nemělo by být to, že zároveň sama studuju a sleduju se, naopak výhodou?
Já bych jenom chtěla učit. Chtěla bych předávat lidem to, co já už umím. Chtěla bych chodit spát s tím, že jsem každému člověku, který mi napsal, předala to, co potřeboval, aby se posunul. Chci realizovat svoje nápady. Chci, aby mě jen zespodu limitoval počet hodin, které tomu mám týdně věnovat. Nechci při tom řešit, jestli jsem někomu ukázala vzorové řešení příkladu, který se bude příští rok recyklovat. Nechci řešit, jestli je předmět nespravedlivý, protože se svým studentům věnuju víc, než nějaký jiný cvičící. Nedává to smysl.
Chtěla bych mít stejné cíle jako moji studenti. A stejné cíle jako moji učitelé. To by stačilo.
Hodně.
Od září se pokouším studovat pedagogické minimum na filozofické fakultě. Konkrétně Studium pedagogiky se zaměřením na technologie ve vzdělávání na KISKu, což je taková příjemná pokroková odnož humanitní reality, ale stejně se tam cítím… jako informatik na fildě.
Třeba proto, že:
Je zábavné, že obsah toho všeho je o tom, jak učit, aby byli všichni šťastní a nadšení. A já jsem spoustu času akorát zoufalá a ztracená. Asi se nepočítá s tím, že do do čtvté třídy nějaké školy nastoupí mimozemšťan.
Semestr, kdy jsem se začala cítit na fakultě jako doma. Prostě už mám pocit, že ta škola není až tak moc vážná neosobní věc, atmosféra, co mi od maturity chyběla.
Přednáší Hasil, cvičí Reis, 6 kreditů, zkouška
Pro mě poslední matika, poté, co jsem prapodivně absolvovala dvě, které na ni měly možná navazovat. Organizačně nic nového, přednášky, cvika, dvě vnitra, minipísemky, zkouška.
Moc jsem tomu nedala, vlastně spíš nic. Obsahově nic moc nového (ne, že bych se to doučila kvůli MB103 a MB204, spíš jsme všechno dělali už na gymplu), ale analýza mě prostě nikdy nebavila a sednout si a naučit se derivovat a integrovat dost rychle a sebejistě na to, abych během času na libovolnou z písemek zvládla správně vypočítat víc, než lehce přes polovinu zadání, mi prostě nestálo za to. Myslím si, že oproti ostatním matikám je 102 lehká na pochopení a těžká na mechnické výpočty a schopnost všimnout si, kudy by se to dalo rozbít. Prostě analýza.
S mým přístupem souvisí, že jsem nebyla na jediné přednášce, protože jsem si přes ně dala Komunikační trénink a o přednášejícím vám nic neřeknu, ale prý je dobrý.
Cvičící byl takový legrační. Zastával filosofii, že k tabuli by se mělo chodit dobrovolně. Když tam z naší skupiny nikdo dobrovolně nechodil, začal vždycky sáhodlouze přemýšlet nad tím, proč tomu tak je a vysvětlovat nám, co všechno nám do života přinese tam jít, místo toho, aby prostě někoho vyvolal nebo to spočítal sám, takže jsme toho ve výsledku až tak moc neudělali. Ale pro akčnější skupiny to asi může fungovat, já tam párkrát šla, ale nechtělo se mi tam být úplně pořád. Jinak mi připadalo, že hodně věcí vysvětloval na můj vkus až příliš pomalu a jiné nám nechal na doma, což mně osobně vůbec nevyhovovalo.
Zkouška nebyla ničím překvapivá. Ani tím, že jsem ji docela pokazila. (Mého kamaráda, co ji na matice opravoval, to teda prý překvapilo, ale co se dá dělat.)
Přednáší Ráček, 4 kredity, zkouška
Předmět byl v pátek na osmou, což není úplně můj životní styl, takže jsem si záznamy z přednášek nechala až na shlédnutí pár dní před zkouškou. A bylo to překvapivě dobré! Jak řečnickou kvalitou přednášejícího (dokázal udržet moji pozornost, což moc lidí neumí, a jeho hlas zní dobře i trochu zrychlený) i jeho přístupem k obsahu („asi celkem malá část z vás bude v životě dělat něco s útrobami OS, ale objevuje se tam spousta zajímavých mechanismů, které jsou obecně využitelné“).
Pokud studujete stylem jako já, píšete za tři dny zkoušku a na přednášce jste celý semestr nebyli, tak vězte, že pustit si je se vyplatí. Vlastně jsem se potom už neučila skoro vůbec, protože po shlédnutí (9 přednášek ve 3 dnech) mi toho v hlavě zůstalo překvapivě dost.
Na zkoušce bylo hloupé, že měla pass/fail část, kde bylo 5 testových otázek s libovolným počtem správných odpovědí, ze kterých člověk musel mít alespoň 3 otázky zaškrkané kompletně dobře. Spousta lidí to kvůli tomu napoprvé nedala, já jsem měla štěstí. Druhá otevřená část pak už byla dost jednoduchá.
Přednáší Hladká, 4 kredity, zkouška
Druhý čistě přednáškový a hodně faktografický masový předmět, který mě ale vůbec nebavil tolik, jako PB153, přestože se sítěmi mám v práci docela co do činění.
Bylo toho šílené kvantum a tentokrát se vůbec nehrálo na obecně využívané principy, ale na detaily jednotlivých protokolů a všeho. V rámci minimalizace délky zkouškového jsem si na to nechala jen asi dva a půl dne intenzivního studia, což byla asi fakt velká chyba, protože mi z toho ke konci už fakt hrabalo a ze zkoušky jsem odcházela s tím, že jsem někde okolo hranice projití a jsem si jistá, že kdybych měla na přípravu ještě den, bylo by to o dost lepší.
Co se ale musí paní docentce nechat je, že umí fakt dobře opravovat. Jak může někdo tak rychle (v řádu hodin) opravit takové množstvý volných textů prostě nepochopím. Opravila to, dostala jsem D a všechny ty rozdíly mezi protokoly mi vesele vylítly z hlavy.
Přednáší Brandejs, 4 kredity, zkouška
Po zkušenostech z Výpočetních systémů mi nepřipadalo přínosné jezdit přes půl Brna na přednášku (sakra, to až po sem vypadá, že jsem do té školy vůbec nechodila, ale slibuju, že seminářovité předměty přijdou brzy).
Nutno říct, že výhradně na unixovém systému žiju nějakých pět let, takže jsem moc nevěděla, co mi to má přinést. Nakonec se takových věcí našlo celkem dost, i když jejich přesnou syntaxi i funkcionalitu už jsem asi zase stihla zapomenout.
Formát byl úplně stejný, jako u Výpočetních systémů, laboratoře a odpovědníky mi oproti nim přišly o něco rychlejší a jednodušší. Na zkouškový test jsem se učila z oficiální aplikace Drill v isu a kochala jsem se tím, že jsem objevila novou fičuru.
přednáší Popelínský a Brázdil, cvičí Čechák, 6 kreditů, zkouška
Zase jednou předmět, který mě celkem bavil obsahem, ale organizace a způsob výuky to celé zabily.
Jsou to vlastně dva předměty v jednom: půlku semestru přednáší Popel, pak se z toho píše vnitro, pak přednáší Brázdil a zkouška je (skoro) jen z jeho půlky. Z Úvodu do logiky (viz 2. semestr) už víme, že Popelínského přednášky nejsou žádná sláva, ale teď, když jsem narozdíl od logiky měla pocit, že bych tam měla chodit, když to není nahrávané a dělají se tam zajímavé věci, to bylo fakt zlý. Do zadních řad (v těch větších posluchárnách v budově A) ho prostě není slyšet. Brázdilova část byla mnohem lepší, ale byla to druhá půlka semestru na osmou ráno, takže jsem už byla taková vyčerpaná.
Cvičil nás Jarda, v tomto semestru zároveň dvakrát můj spolužák, a bylo vidět, že se fakt snaží a z jeho aktivit jsem pochopila alespoň něco. Jinak se ale programovalo v R, což byl pro nás všechny nový jazyk s dost podivnými vlastnostmi a připadalo mi, že je to celé jen o tom cpát nějaké datasety do magických fukcí a vlastně je to pořád to samý, i když magické funkce dělají různé věci. Trošku nachápu, proč jsme to nemohli dělat v Pythonu, který na to všechno má dobré knihovny, nebo ještě lépe si jednodušší z magických funkcí implementovat sami, čímž by se ta magie dost zredukovala.
Na závěr jsme dělali nějaký projekt ve trojicích, to bylo nakonec celkem dobré (možná protože jsem byla v dobré trojici), tedy až na Rkové pasti. Dostali jsme z něj fakt hodně bodů. Zkoušky byly docela v pohodě, závěrečná odpovídala zveřejněným ukázkovým příkladům. Vnitro už si tak moc nepamatuju, ale špatně jsem pochopila víceznačné zadání s nějakým dvojitým záporem v lidském i symbolickém jazyce a dostala jsem z toho příkladu nulu.
Problém nastal ve chvíli, kdy všichni, komu vycházelo C nebo lepší známka měli přijít ještě na ústní zkoušku, která probíhala, když jsme ještě neměli opravený projekt, takže nám C snad ani vycházet nemohlo. Ale to asi nemá smysl řešit.
Přednáší Lukášová, 3 kredity, kolokvium
Přednášky byly takový podivný mix všeho možného (o vizuální komunikaci, to fakt nejde moc jinak společně pojmenovat) a dost mě bavily. V průběhu semestru jsem postupně dozrávala k názoru, že když místo nich člověk může dělat neco do jiných předmětů nebo spát nebo jít na oběd, tak se to možná vyplatí, protože jsou to náhodné fakty, které mi v životě fakt k ničemu nebudou, a byla jsem tam čím dál míň. Ale bylo to dobré a přemýšlím nad tím, že bych si tam šla příští rok zase někdy sednout, i když to nebudu mít zapsané.
Kolokvia jsem se trochu bála, protože ty informace byly takové chaotické a moc se to nedalo učit, ale tím, že jsem to měla zapsané jen jako povinně volitelnou kreditovku a o bodový zisk kvůli nějakým ateliérům mi fakt nešlo, tak se to nějak zvládnout dalo. Byl to odpovědník v počítačové učebně, ale většina otázek byla otevřených a vyhodnocovalo se to ručně. Asi se jim nechtělo tisknout obrázky.
Cvičí Vrtalová, 2 kredity, zápočet
Jestli to ještě nevíte, tak na PřF vzadu, v takovým domečku, co vůbec nevypadá jako všechny ostatní domečky na PřF, je místnost, která se jmenuje J4. A v té místnosti se učí různé mezifakultní softskillové předměty a je to hezké.
Před začátkem semestru mi šéf v práci řekl, že bych měla zlepšit svoje komunikační schopnosti. A tak jsem to udělala, zapsala jsem si Komtr. Ukázalo se, že ten předmět je spíš o jednostranné komunikaci a projevech, než o komunikaci se šéfem, ale řekla jsem si, že mi to nebude vadit a vydržím tam.
Funguje to tak, že každou hodinu mají zhruba tři lidi pětiminutový projev úplně o čemkoliv. A ostatní jim to potom hodnotí, povídají si o tom, hrají improvizační hry a tak.
Nejsem si jistá, jak moc jsem se v projevech zlepšila nebo ne. Zpětná vazba z posledního projevu říká že jo, já sama mám pořád radši ten první. Ale i tak mám pocit, že je ten předmět nejsilnější zážitek mého semestru. Hlavně to považuju za svoje snad první vědomé a samostatné vykročení z mojí komfortní zóny. Protože někdy to bylo prostě fakt jenom nepříjemé, nemám ráda cizí lidi, moc nemluvím, neumím ovládat svoje tělo, když se třese trémou, byly hrozné nervy si rozplánovat projevy tak, abych stihla vnitra z matiky a ten předmět jsem prostě nemusela mít. Ale já jsem prostě chtěla, protože jsem měla pocit, že mi to něco přinese. A asi přineslo, minimálně to vědomí, že se zvládnu překonat i bez jakékoliv vnější motivace.
A pak bylo taky skvělé nabourat sociální bublinu, poznat různě staré lidi z různých oborů, kteří si navzájem pomáhají se zlepšit. Výuka probíhá každý semestr (na podzim jako XS451), běžte do toho.
učí Matoušek a Micheľová, 2 kredity, zápočet
Zajímavý předmět s neuvěřitelným kreditovým podhodnocením reálné náročnosti. Nadšena z IB015 jsem se hodně těšila, ale bylo to zase o něčem dost jiném.
Dělalo se toho fakt hodně, pokud jsem to správně pochopila, semináře byly plánované jako zhruba půl napůl přednáška a procvičení, ale reálně na procvičení zbylo obvykle jen pár minut (pokud tam člověk nezůstane skoro do zavíračky školy, to se nám taky stávalo.
Místy jsem měla dost pocit, že je to o tom, jak ten superkrásný podivný jazyk ohnout tak, aby se choval imperativněji, což mě trochu štvalo. Ale bylo to hezké, balancovalo to někde na hranici mého chápání a asi to stálo za to.
Horší to bylo s domácími úkoly, kterých bylo hodně a byly fakt časově náročné. K tomu se na ně psaly peer review a pochopit cizí divnokód pro mě bylo pomalu těžší, než napsat vlastní, takže mám pocit, že jsem celý semestr moc nedělala nic jiného než Haskell a i tak jsem to nezvládala úplně tak, jak bych si představovala, odevzdávala jsem jen poloviny řešení a do cizích jsem se nedokázala ponořit úplně. Ke konci semestru jsem si nebyla úplně jistá, jestli předmět zvládnu úspěšně dokončit. Taktika mého kamaráda nezapisovat si to a jen tam chodit byla možná ta pravá.
(A také bych tímto panu učiteli chtěla vzkázat, že kdyby měl víc peněz, byl by jako infixový fmap, protože jsem to zapoměla napsat někam jinam.) Jo, vyučující byli super.
vede Pelánek, 3 kredity, kolokvium
Příjemný a pohodový lab, který řeší výukové systémy a jejich přizpůsobení na míru konkrétním uživatelům. Byl to klídeček, každý na něčem celý semestr pracoval a někdy o tom povídal, občas jsme společně brainstormovali nad nějakými problémy nebo testovali novinky.
učí spousta lidí, 3 kredity, zápočet
Seminář pro učitele. Pokud něco poprvé cvičíte, určitě tam běžte. Dozvěděli jsme se spoustu docela zajímavé teorie, ale hlavně to bylo o sdílení aktuálních zkušeností mezi lidmi a předměty. Stálo to za to a ráda si ho za pár semestrů zapíšu znovu. Akorát mě štve, že jsem se víc nekontrolovala a asi jsem chyběla víckrát, než bylo nutné.
učím já a M. Piatka pod vedením Lackontra a Švendy, nějaký peníze, opravení hromady úkolů
Učit je tak hrozně dobrý! A zvlášť tenhle výborně organizovaný předmět, který dělají výborní lidi. Měla jsem z toho oproti vlastnímu studiu i normální práci fakt silný pocit smysluplnosti a sama jsem se toho dost naučila. I když jsem toho ze svojí pozice až tak moc nedělala. Studenti se v anketě tvářili, že jako dobrý.
Kdyby vás zajímalo, jak se to dělá, abyste jako mladí studenti mohli učit, tak buď buďte dobří, mějte dobré známky a doufejte, že se někomu zalíbíte a přizve si vás do svého předmětu (to se mi u PB071 stalo), nebo se prostě zeptejte někoho, kdo daný předmět už učí (to jsem teď udělala s IB111). Zvlášť u předmětů, kde už studenti učí a kde se učí po dvojicích by vám to mohlo vyjít.
Odkazy:
Semestr osobních problémů, studijní pohody a nefunkční menzy.
Přednáší Barnat, cvičí Bezek a Fiedler, 6 kreditů, zkouška
Boží předmět. Fakt mě to bavilo, zapište si, užívejte si, pokud si myslíte, že nacházíte zalíbění v tom, v čem já.
Fakt vtipné a zajímavé přednášky, nepovinná cvika se zábavným programováním, domácí úkoly s výzvami. První dvě třetiny kurzu jsme si hráli s Haskellem a poslední třetinu s Prologem, ale od příštího roku má prý Prolog zmizet úplně.
Trochu (vlastně spíš hodně) nešťastné u mě bylo zakončení.
Funguje to tak, že nejdřív se píše zápočet ‒ pár příkladů testujících pochopení základních principů. Na papír. A nesmíte tam mít žádnou významnou chybu, jinak nebudete připuštěni ke zkoušce. Jenže když jste zmatení jako já (a ke všemu si v předvečer zajdete na koncert), tak se vám prostě stane, že skoro v každém příkladu uděláte nějakou chybu, ze které si pak rvete vlasy, protože je zejména naprosto dementní a obvykle spočívá v tom, že si špatně přečtete zadání, zapomenete konkrétní syntax nebo někde v půlce zápisu svého, jinak zcela geniálního, řešení zapomenete, že to ještě není hotové, protože vám myšlenky utíkají někam k proběhlému večeru.
Naštěstí máte na zápočet druhý pokus, s vlastně identickými příklady, občes ve verzi pro úplně debily, který už musí dát opravdu každý… Kromě mě, samozřejmě, protože tam udělám další naprosto dementní chybu a už se zdá, že není cesty zpět.
Nakonec jsem si ten zápočet musela jít vybrečet na kobereček, za což se fakt stydím, ale vyšlo to, i díky mému slušnému zisku bodů během semestru.
Zkouška už byla podobná jako zápočet, jen se za dementní chyby nevyhazovalo, jen strhávaly body, takže mám B, což je taky škoda, ale tak co už.
Přednáší Slovák, cvičí Šimková, 6 kreditů, zkouška
Moje první lehčí matika. Během celého semestru jsem měla pocit, že tomu nerozumím ani za mák, jen opakuju postupy z tabule. Na přednášce jsem byla několikrát, ale vůbec to nepomáhalo, tak jsem se na ně časem vykašlala.
Má klasický formát jako ostatní matiky, pět minipísemek, dvě vnitra po 10 bodech a zkouška za 20, navíc jsou tu čtyři domácí úkoly za bod. Písemnky a úkoly jsou společné s MB203. Zajímavá byla různorodá obtížnost písemek, první vnitro lehoučké, ale docela přísně hodnocené, druhé brutální a nestihnutelné, ale pokud si člověk přečetl bodování, zjistil, že se rozhodně nevyplatí dopočítávat něco do konce a se správným nástinem řešení všech příkladů může celkem uspět.
Nějak se mi povedlo přijít na jednoduchý termín zkoušky, takže z očekávaného zhruba C bylo najednou A a vůbec nechápu, jak se to stalo.
Přednáší Horák, 4 kredity, zkouška
Minulý semestr jsem psala, že mě tenhle přednášející fakt nebavil a nic se na tom nezměnilo. Oproti lingvistice byl tenhle předmět pro mnohem větší počet lidí, ale taky to byla jen přednáška a taky jsem tam pravidelně usínala.
Na začátku semestru se dlouhou dobu místo principů UMI učí syntaxe Prologu, což jsem jako nepochopila. Přestože mám Prolog nakonec asi vlastně ráda, z tohohle pasivního rychlokurzu jsem si toho nijak moc neodnesla.
Vnitro i zkouška formou testu mi nejdřív přišly oproti otevřeným otázkám v lingvistice minulý semestr jako dobrý nápad, ale asi by musely být rozumnější, otázka „Kolik z techto tvrzení je správně? a) 0; b)1; c)2; d)3; e)4“ je prostě wtf tipovačka.
E, vlastně nevím, co z toho o sobě soudit. Nicméně tenhle předmět prostě nedoporučuju.
Přednáší Sojka, cvičí Novotný, Růžička a Sojka, 5 kreditů, zkouška
Já vám nevím. Tohle bylo divný. Přednášky mi vůbec nepasovaly do rozvrhu, byla jsem jen na první, kde jsem získala pocit, že pan přednášející sice povídá hezky a zvládá si udržet moji pozornost, ale vlastně to bylo úplně o ničem. Slovy tohoto předmětu forma přvážila obsah.
Cvičení měla jen hodinu, byl tam celkem zmatek, pracovalo se na úkolech, které někdy spočívaly jen v kopírování příkazů do terminálu, někdy se tam tvořilo něco zajímavějšího. Klíčové pro úspěšné zvládnutí by asi bylo tam fakt chodit i po té, co se v půlce semestru stala nepovinnými, a nekašlat na to.
Na konci semestru se odevzdávaly zápočtové dokumenty ‒ tištěné CV a kus nějakého delšího dokumentu v texu, v mém případě část maturitní práce s rejstříkem a bibliografií, a jakási xml databáze kontaktů. Už si nepamatuju, kolik jsem nad tím strávila času, ale myslím, že se to celkem dalo.
Zkouška byla v pohodě, hledalo se deset chyb ve stránkovém textu a následovalo několik testových otázek. Vyrobila jsem dataset do drillu, tak ho můžete využít.
Body ze zkoušky ale neměly moc velký význam oproti zbytku semestru a známky se rozdávají na základě toho, jak si vedete mezi ostatními studenty. A ostatní studenti na to asi tolik nekašlali, takže D.
Přednáší Zezula, cvičí Míč, 6 kreditů, zkouška
Obsah tohoto předmětu se mi zdá důležitý, ale provedení bylo poněkud nešťastné.
Byla jsem na první přednášce, která mě dokázala znechutit na zbytek semestru, prostě mě fakt nebavila. Cvičení byla jen jednou za dva týdny a bez počítačů. Po každé hodině jsem měla pocit, že všemu rozumím, ale do příště jsem to dokonale zapomněla. Je mi to líto, dostat SQL hlouběji do hlavy a být schopná ho jen tak použít by bylo fajn, takhle byl ten předmět celkem k ničemu.
Zkouška s otevřenými otázkami byla nepříjemná, asi se to dalo celkem naučit i bez přednášek, ale já jsem tentokrát předvečer a velkou část přednoci strávila s pláčem, alkoholem a marnou snahou urovnat si zničený vztah, takže jsem od tam odcházela smířená s tím, že přijdu znova. Ale bylo to D. Tak Dobrý.
Přednáší Pitner a Olejšek /*a já vlastně nevím, u kterého z nich jsem na pár přednáškách byla*/, cvičí Vaculík, 6 kreditů, zkouška
Mám asi fakt ráda programovací předměty. Je v nich tak nějak jasné, co se po člověku chce a užívám si, jak na sobě vidím výsledky.
Java jako jazyk mě moc nebavila, ale bylo to milé. Nevyžadovalo to (kromě posledního úkolu) moc vlastní analýzy a vymýšlení, člověk na cvičeních a v domácích úkolech jen psal třídy podle zadání a pak se radoval, jak mu to hezky funguje. A můj cvičící byl moc fajn.
Na začátku cvičení se vždycky psal odpovědník. Důležité je si povšimnout dvou věcí ‒ otázky jsou z cvičného odpovědníku, takže stačí udělat si ten a zapamatovat si asi dvacet odpovědí, a hodnocení je binární, musíte odpovědět všechno správně, jinak máte 0, takže se snažte a neradujte se, když máte dobře čtyři odpovědi z pěti.
Psaly se dvě vnitra na cvičeních a zkouška, všechno mělo stejný formát: dostali jsme tištěné zadání a programovalo se. Nebyly to žádné pasti, mohly se používat libovolné zdroje kromě kamarádů.
Co nechápu, je, jak je možné, že tohle má být alternativa k C++, které je podle všech dostupných informací mnohonásobně těžší a časově náročnější. Z nějakého důvodu si naprostá většina mých kamarádů vybrala céčko a já se jim jen smála, jediná nevýhoda byla, že se mnou nikdo nechodil na pivo, protože všichni psali úkoly. Fakt úplně pořád.
Na konci semestru mě překvapilo přísné bodování, E je až asi od 70 % bodů a A od 94. Ale dala jsem ho.
učí Plhák, 3 kredity, kolokvium
Na závěr předmět, který bych doporučila. Funguje to tak, že si na začátku vyberete téma prezentace ‒ nabídka je dost různorodá, jsou tam jak technická témata, tak i všechno možné okolo, právo, sport nevidomých…
A pak se prostě prezentuje, obvykle dva studenti na každém semiáři. Obvykle dvě prezentace netrvají celé dvě hodiny a všichni se stihnou prostřídat už někdy v listopadu, takže ke konci semestru máte klid. Fakt se mi to líbilo.
Odkazy:
Už je celkem pozdě, ale do začátku dalšího jarního semestru to stejně nikoho moc zajímat nebude.
Přežila jsem další semestr! Ještě se asi hodí říct, že minulý díl najdete tady a že jsem narazila na blogy, s těmito články, takže si kromě druhého semestru mých známých Jendy a Domči můžete přečíst i semestry dalších, třeba i stejně starých lidí.
V tomhle semestru jsem poněkud experimentovala se zapisovanými předměty, zejména to tedy spočívalo v tom, že jsem si dala matematiku 4 místo matematiky 2, protože jsem trochu myslela, že chci jet ve 4. semestru na Erasmus a těžký a pouze na jaře vyučovaný předmět bych si měla odbýt co nejdřív. Nakonec nikam nejedu a celé to bylo zbytečné, ale co už. Kromě toho jsem měla ještě nějaké další předměty, které máme doporučené ve 4. semestru, takže to už nebude úplně vzorový semestr studenta mého oboru jako minule.
Mám pocit, že 44 kreditů + práce + život už je fakt až až a opakovat to nehodlám. Naopak 7 zkoušek za 3 týdny je ve většině případů akorát, protože víc času na učení je akorát víc času na stres.
Jinak mi fakt chyběl tělocvik a když jsem se v červenci začala pokoušet hýbat, zjistila jsem, že vůbec nefunguju a bylo to fakt hrozný.
Měla jsem výrazně horší známky, než v prvním semestru, ale nějak mě to netíží.
Přednáší Černá, cvičí Horáček, 6 kreditů, zkouška
Celkem postrach semestru, předmět, kterým na první termín prolezlo 11 % studentů… Pro mě téma, které mě fakt baví, tohle je důvod, proč informatika. Ale většinu jsem už znala a přes semestr jsem nad tím předmětem spíš naříkala, na cvičení se jelo hrozně pomalu a spousta studentů byla fakt mimo, štvalo mě, že neřešíme něco zajímavého a u složitějších věcí se jen tak zhruba nastíní myšlenka, ale pořádně se neudělají, protože by je beztak nikdo nepochopil. Nakonec jsem se zajímavějších příkladů dočkala na zkoušce a za prosvišťování složitějších věcí jsem zaplatila Bčkem (ale A z našeho termínu neměl nikdo, tak si to odpouštím).
Jinak je Honza kamarád, tak se těžko hodnotí jako cvičící, ale pokud chcete studentského cvičícího, kterého to fakt upřímně baví a snaží se to dělat zábavně, tak super volba.
Na přednášky jsem nechodila. Ani na jednu, byly v čase, kdy jsem chtěla být v práci. Nemůžu hodnotit.
Hodnocení mělo spoustu částí:
Přednáší Křetínský, cvičí Klaška, 8 kreditů, zkouška
Úžasný, intelektuálně náročný, krásný předmět. Bavilo mě to, mělo to dobře napsaná skripta, byl to menší předmět, kde se člověk potkával v rámci ročníku hlavně se svojí sociální bublinou a ne s těmi laxními nepřipravenými a zpomalenými lidmi, co mě vytáčeli na cvičeních z IB002.
Alternativu IB102 Automaty a gramatiky jsem pochopitelně neměla. Rozdíl mezi nimi je ale asi podobný jako mezi stovkovými a dvoustovkovými matikami. Pokud vás to zajímá a chcete to dělat pořádně, dejte si FJA.
Na přednáškách jsem opět úplně moc nebyla, na cvičeních jsme hodně dělali i teorii.
Cvičení byla skvělá. Jen nesmíte své cvičící nechat, aby řešili váš život a prospěch a zapisované předměty, ale to je asi do trochu jiné rubriky.
Hodnocení probíhalo vnitrosemestrálkou a závěrečnou písemkou, lehké to nebylo, ale člověk celkem dobře věděl, co má čekat.
Prolezla jsem s odřeným B.
Přednáší Horák, 4 kredity, zkouška
Obsahem velmi zajímavé, formou velmi nudné. Prostě nejsem ten typ člověka, co zvládne pravidelně chodit na předmět, který má jen přednášky, když je to jediná věc, kvůli které by ten den šel do školy. A když už jsem tam přišla, většinou jsem v pozorném stavu vydržela maximálně patnáct minut, protože přednášející prostě moc neudržoval kontakt s publikem a jen si tak monotónně vykládal s projektorem. Fakt mě to mrzí, když jsem se fakt snažila neusnout a nedělat jiné věci, tak mě obsah dost bavil. Ale chtělo to vynaložit velké úsilí.
Součástí hodnocení byl domácí projekt, který jsem totálně pokazila hlavně kvůli tomu, že jsem si nedokázala vymyslet rozumně těžké téma. Příště bych asi radši zašla za přednášejícím a nechala si něco poradit, pokud by mě nic dobrého nenapadlo, takhle to byla fakt škoda bodů.
Písemka byla hromada otevřených otázek, dopadla taky hůř, než jsem čekala, ale nikam se neskenovala a nějak se na ni chodit dívat se mi nechtělo, takže prostě nevím. Na tohle učení teorie asi prostě nejsem. Dostala jsem D a bylo mi to jedno.
Přednáší Popelínský, cvičí Solař, 6 kreditů, zkouška
Kdybyste někdy chtěli udělat fakt pekelně špatný předmět, tady máte návod. Obsah primitivní, ale hodnotí se hovadiny. Veliká většina cvičících jsou druháci, kteří měli loni A, což vzhledem k organizaci předmětu neznamená vlastně vůbec nic. Bonusové body neřízeně lítají vzduchem. Prostě to bylo fakt divný, ale všichni to mají povinně.
Na nepovinná cvičení se vyplatí chodit kvůli bodům – bonusovým a z odpovědníků. Na přednášky prý taky, ale na to už jsem nervy fakt neměla.
Pokud se do toho předmětu rozhodnete vložit nějaký svůj čas a chodit kvůli němu do školy, je to easy A. Pokud ne, tak se musíte fakt snažit na písemkách a v domácích úkolech. A nebo se na něj vykašlete úplně, dostanete nějakou blbou známku, ale o žádné vědomosti stejně nepřijdete.
Můj cvičící byl jeden z těch mnoha druháků, když měl narozniny, zjistila jsem, že ho mám v přátelích na facebooku :D. Bylo to v pohodě, ale ten předmět je prostě sranec.
Na přednášky jsem… můžete hádat… nechodila, tak k nim zase nic neřeknu.
Přednáší i cvičí Bulant, 8 kreditů, zkouška
Kurva dobré a kurva těžké. Poctivě jsem chodila na obě přednášky, snažila jsem se, ale prostě asi nejsem tak chytrá a zase tak snaživá, abych trávila celý semestr noci s příklady, taky ne. Ale bavilo mě to, jako matika už dlouho ne. Asi třikrát nám suploval Kučera a to byla fakt láska na první poslech. Bulant taky dobrý, ale ztrácela jsem se celkem často. Zajímalo by mě, jestli by to celé bylo lepší, kdybych si ten předmět dala o rok později, ale nevím, podle sylabů MB102 a MB103 by to na ně úplně moc navazovat nemělo. Asi jsem si měla nechat víc času před zkouškou.
Cvičení s Bulantem byla pochopitelnější než přednášky.
Minipísemek se psalo mnohem víc, než 5, takže získat 5 nebo skoro 5 bodů bylo celkem v pohodě. Většinou se fakt nedaly stihnout, ale Bulant je pak hodnotil dost mírně.
Normální písemky se stíhat daly, ale hodnoceny byly normálně. Vnitra jsem celkem zvládla, závěrečnou zkoušku moc ne.
Ústní zkoušení normálně maturitního typu, dostali jsme přidělenou otázku ze seznamu (řekla bych, že lidi, kterým vycházely lepší známky měli těžší otázky a naopak), vymysleli to na potítku během zkoušení předchozího člověka a pak si popovídali a mohli si tím upravit známku, která nám vycházela po písemce. Dostala jsem otázku, kterou jsem si fakt přála, ale nic z toho, protože tu písemku jsem pokazila. D.
Přednáší Švenda, cvičí Zima a Řeháček, 6 kreditů, zkouška
Jsem docela fanoušek C a už před semestrem jsem se v něm cítila celkem jistě, ale i tak to bylo hodně přínosné.
Cvičení jsem měla v době přednášky z MB102, takže nás tam bylo asi 5. Naši cvičící se rozhodli, že nás tam naučí vim, tak to bylo takové 2 v 1, což bylo super.
Dokonce jsem párkrát byla na přednášce a byly taky dobré, ale prostě někdy musím i do té práce.
Drsným aspektem tohoto předmětu byly domácí úkoly. Obtížnost byla celkem proměnná (první byl na chvilku, ale hned druhý byl masakr, nad kterým jsem strávila veškerý volný a pracovní čas jednoho celého týdne a fakt mě to vyděsilo, ostatní pak naštěstí něco mezi tím). Tím, jak malá jsme byli skupina, opravovali naši cvičící celkem důkladně, většinou jsem dostala dlouhý mail plný připomínek či pochval a pár věcí, které bych měla upravit. Měla jsem z úkolů fakt hodně bodů včetně bonusových, protože mě to fakt bavilo, ale spousta lidí na to mnohem víc kašlala a stejně nakonec dostali áčko.
Pro připuštění ke zkoušce je potřeba na cvičení za hodinu nakódit zápočtový příklad. Asi to hodně záleží na skupině, já jsem to třeba v časovém limitu vůbec nestihla, ale když jsem to zvládla do konce cvičení, tak jsem dostala zápočet v pohodě, Štěpán ho měl i za to, že mu to fungovalo skoro :-). Ale vím o skupině, kde zápočet nedostal v řádném termínu nikdo, takže asi tak.
Zkouška pak už byla ultraízy, byla jsem hodně vysoko nad hranicí A a měla jsem alespoň z jednoho předmětu fakt dobrý pocit.
hodnotí Zita, 1 kredit, zkouška
Povinná zkouška z angličtiny. Po zkušenosti se závěrečným testem z English I, který jsem dělala na podruhé, jsem z ní byla celkem připosraná, ale nakonec to nebylo tak strašné. Skládá se z psaní mailu, písemné zkoušky a prezentace, z každého musíte získat 60 %. V písemce se hezky střídaly typy příkladů, což mi vyhovovalo. Naštvalo mě jen nejednoznačné rozhodování true/false u poslechu.
To že říkám, že to nebylo těžký ale neznamená, že bylo lehký dostat A, spíš bylo lehký udělat to. Po písemné části jsem věděla, že pokud dostanu z prezentace víc než těch 60 %, můžu dostat C, D, nebo E.
Ústní mě nakonec fakt potěšilo. Měla jsem hroznou trému a byla jsem přesvědčená, že mluvit anglicky fakt neumím. Ale mám 17 bodů z 20 a C. A to jeden těch tří bodů mám ztržený za to, že jsem se málo ptala ostatních na otázky k jejich prezentacím. Tak to buď se mnou není tak strašný, nebo to bylo hodnoceno mírně. Zita nám udělal hrozně krásnou zpětnou vazbu, vysvětlil, za co máme body dolů a na co se teď máme soustředit, u ostatních zkoušejících to prý bylo horší. Pokud máte v semestru, kdy děláte VB001 zároveň VB036 a cvičí vás tam někdo ze zkoušejících, automaticky vás pak i zkouší. Nevím, jak Zita učí, ale už kvůli téhle skutečnosti asi stojí za to ho jako cvičícího zvážit.
cvičí Hoeflaak, 2 kredity, zápočet
Cvičícího nám narychlo přetáhli z FSS, když se ukázalo, že to Zita nějak nestíhá a bylo to super. Angličtina na FI má dost hloupou osnovu, kdy se čtou informatické články z naprosto neaktuální učebnice. Ale tomuhle Holanďanovi to bylo úplně jedno a učil nás to, co chtěl on, hodně praktické věci, soustředil se na to, v čem si všiml, že Češi často chybují a zamýšlel se, proč tomu tak je. Dvě hodiny jsme strávili videokonferencí o genderu s nějakými studenty, co jsou na Erasmu ve Walesu. Sice z toho bylo víc technických problémů než angličtiny, ale byla to zajímavá zkušenost.
Akorát se člověk pak musel naučit sám ty otázky na zápočtový test. Nevím, jestli to bylo tím, že už jsme věděli, co nás čeká, nebo tím, že byl fakt lehčí než v prvním semestru, ale tentokrát už ho skoro všichni zvládli napoprvé.
přednáší Žáčková, 3 kredity, kolokvium
Úplně stejný koncept, jako minulý semestr, jen tentokrát za 3 kredity. Letos se mi časově moc nehodily přednášky, tak jsem chodila jen na výstavy. Naprosto výborná kreditovka.
Schrödingerův gril
Vyšel přesně na večer po mojí poslední zkoušce, pokud nepočítám ústní angličtinu, kterou jsem měla až úplně na konci června. A bylo to hrozně dobrý, běžte tam, přes rok mi vůbec nedocházelo, jak přátelská ta fakulta umí být jako celek.