Jo, počítáte správně, 38 dní nejsou tři měsíce. Řeč je ale o knížce Adama Gebriana, která se tak jmenuje a kterou mi sem poslala moje babička.
Erasmus dny 33-38: Tři měsíce v Barceloně
Erasmus dny 32-38: Návštěva 1
Během brněnských jarních prázdnin nás přijeli navštívit Petrovi rodiče. Během týdne, co tu byli, byli velice výkonní, zvládli obejít většinu věcí, které jsme my viděli během posledního měsíce a něco navíc.
Co se fakt nepovedlo, bylo počasí. Nutno říct, že když jsme sem na začátku února přijeli my, trvalo několik dní, než jsme na obloze viděli první mrak. Alespoň dva týdny nespadla ani kapka. Po zbytek února občas přeháňka na pár minut, ale furt krásně. A pak přišel březen, přijela návštěva, a až na výjimky bylo týden zataženo a lilo. Ne, tohle fakt není počasí, co tady je normálně.
Erasmus dny 0-35: Kurz katalánšitny
Mám úspěšně ukončený první předmět!
Při všech svých plánech vyjet na Erasmus jsem plánovala zapsat si nějaký kurz místního jazyka. Přijde mi fajn alespoň občas pochytit nějaké slovo na nápisech, umět pozdravit a poděkovat. A kromě toho mě asi dost baví zkoumat vlastnosti jazyků, hledat gramatické jevy, podobnost a rozdílnost oproti jazykům, které už znám, provázanost s kulturou daného území a tak (jo, stýská se mi po časech lingvistické olympiády…).
Erasmus den 26: Montserrat
Edit 11. 3.: Různí čtenáři tohoto blogu tvrdí, že jsem ve článku zanedbala důležité skutečnosti. Proto ho doplňuji, nové části jsou na úplném konci.
Tenhle článek už tu suším přes týden a vlastně nevím, co sem napsat, protože přesně popis tohoto výletu už najdete na internetu asi tisíckrát. Ale zkusím to.
Montserrat je horský masiv asi 40 km severozápadně od Barcelony. Kromě působivých skalních struktur se tam nachází klášter, významné poutní místo, a hodně turistů. Obojí chápu, ty hory působí na tom místě mezi úplně jinými kopci dost posvátně samy o sobě, kdybych tu měla někde stavět klášter, tak se nabízí. A my jsme byli jedni z těch turistů.
Erasmus dny 28-29: O Ravalu
El Raval je čtvrť, ve které tu bydlíme. Teda, bydlíme na jejím úplném okraji, vedle obrovské třídy La Rambla (to znamená doslova Třída), po které denně proudí davy lidí, je tam milion stánků se suvenýry a začínám to tam solidně nesnášet. Na druhé straně Rambly je Gótico, což je hlavní historické centrum, taky tam proudí davy lidí a je tam milion stánků se suvenýry, ale aspoň je to tam místy fakt hezký. A největší část tady té centrální Barcelony je Eixample, ty typické pravidelné bloky s pravoúhlými ulicemi, co asi znáte z leteckých snímků a map. Tam se mi to v reálu zdá docela nudné. Ale přesně v těch my nebydlíme.
Ale zpátky k Ravalu. Je to popravdě trochu strašidelné místo. Jsou tu úzké a křivolaké uličky, v nich docela dost různorodých lidí, občurané a posprejované rohy, spící bezdomovci. Ta naše strana je ještě tak trochu rozšíření Rambly, tedy nějací turisti, jejich suvenýry, legendární tržnice, Gaudího Palau Güell a tak. Ale hlouběji uvnitř to má svoji vlastní atmosféru, která podle mě jinde není.
Erasmus dny 23-nevím: Jak jako válka?
Erasmus dny 17-24: Jupí, škola
Je to tak, po týdnu jsme se vymanili z izolace a můžeme konečně do školy. (A v jednom případě jsme se zvládli připojit i online už minulý pátek.)
Máme 6 předmětů, všechny podle názvů a anotací vypadaly dost zajímavě a musím říct, že jsem se tento semestr do školy těšila, protože všechno je nové a zajímavé.
Souhrnná pozorování:
- Zkouška tu není vůbec populární metodou evaluace. Vypadá to, že nějakou klasickou zkoušku budeme mít jen asi ve dvou (?) předmětech, kde ale bude tvořit jen poloviční nebo menší část hodnocení. Jinak jsou tu různé projekty, prezentace, často týmové. Během semestru to asi bude peklo, místo zkouškovýho můžeme cestovat.
- Minimálně na MAI oboru, kde máme většinu předmětů, se jede spíš po praktickém využití věcí, než nějakém důkladném matematickém vystavění principů. Oproti MUNI je to změna, jsem ráda, že si vyzkouším obojí.
- Nikoho tu nezajímají typy objektů a občas divně znásilňují notaci všeho.
- V důsledku se jede fakt hodně rychle, ale asi si to nemusíme všechno pamatovat.
- Škola už se pro mě dostala do stejně divné kategorie jako zážitkové akce a místo abych se na to dívala jako student, dívám se jako učitel na hospitaci a analyzuju výuku, místo abych se soustředila na obsah. Trochu ach jo.
- Některé předměty mají tříhodinové bloky (naštěstí s jednou až dvěma přestávkama) a je to dost záhul.
Erasmus dny 13-19: Izolace
Na Valentýna nás od dvanácti čekalo první cvičení ve škole. Ale nic není, jak to člověk plánoval.
Můžete si všimnout, že v posledních příspěvcích jsme výletovali docela řídce a často jsme někam nešli, protože jsme byli unavení. Konkrétně, Petr měl někdy od půlky týdne rýmičku, která způsobovala, že každý druhý den prohlásil, že nikam nejde, a mě v neděli začalo škrábat v krku a chtělo se mi celý den spát. Ale když R. Petrovi v sobotu do telefonu říkal, že by mohl mít omikron, bylo to něco, co nás do té doby vůbec nenapadlo.
Doteď jsme se cítili jako nedoknutelní nadlidé, kteří se tomu až doposud dokázali vždy vyhnout, měsíc po třetí dávce…
Každopádně místo toho, abych se před svým prvním školním dnem pořádně prospala, celou noc jsem strávila pocením, převalováním a horečnatýma snama o průvodech proudících spletitýma uličkama Gotické čtvrti. A bylo mi jasný, že tohle je blbý.
Erasmus dny 11-12: Slavnosti svaté Eulálie
Už někdy o týden dřív se nám na dveřích objevil letáček, že o tomhle víkendu bude v nějakých časech uzavřena hlavní třída kvůli nějakým městským slavnostem.
Svatá Euláile z Barcelony byla třináctiletá puberťačka, které v roce 303 přišlo jako dobrý nápad nakráčet k císaři, který ve městě hubil křesťany, a nechat se umučit. Má stránku i na české wikipedii, tak si to můžete přečíst.
Erasmus den 10: El Tibidabo
Je to tady, jdeme v podstatě ven z města!
O existenci El Tibidabo jsem dopředu nevěděla, i když se jedná asi o docela profláklý kopec s obrovským kostelem. Je to nejvyšší vrchol toho pohoří, co je na druhé straně než moře. Vyhlídli jsme si ho z Montjuïcu, našli si na mapě, že pod kopec vede zelené metro přímo od nás, a vyrazili.