Ví.
Když se ho zeptáš, odpoví.
Hledá.
Já, když si myslím, že mě nikdo nevidí,
zadávám svou duši do lidí.
Hledám.
Hledím do tmy.
A než napočítám do tří,
hlavou mi probleskne jediná věta,
že on mi tak trochu patří,
že jsem nejbohatším člověkem světa.

Občas bych to chápu/nechápu taky potřebovala. Třeba tady by mě to fakt zajímalo.

Konečně zase schopná mít ráno na sedmou zajímavý myšlenky. A odpoledne si psát jen tak v parku na lavičce.