Tento článek je věnován Báře, mojí přesně o 20 let mladší sestřenici, která v komentáři pod tímto článkem vyjádřila zájem o to, jaké tu mají děti hračky a vzkázala nám, ať si užijeme řeky, což jsou věci, na které by mě nebýt jí nenapadlo se soustředit.

V oblasti hraček zatím žalostně zaostávám, asi se tu nedostávám do té správné komunity lidí a moje žádosti o nějaké zapojení do místních dětských oddílů zůstaly bez odpovědi a trochu jsem na ně zanevřela. Hračkářství jsem viděla jen jedno a to z tramvaje. Děti si často hrají venku, a tam mají obvykle balóny (hlavně fotbalové) a koloběžky.

Řeky jsme si ale začali trochu užívat. Začalo to na výletě k sopkám, kde jsme podnikli výpravu podél řeky k rozbořenému mostu. Od té doby se docela flákáme, věnujeme se hlavně škole a výprav za posledních 14 dní neproběhlo moc, ale ty, co byly, vedly právě k řekám protékajícím Barcelonou, respektive osídlenou oblastí, která na Barcelonu přímo navazuje.

První výprava vedla k té nudnější z nich. Riu Besòs odděluje Barcelonu na severováchodní straně od Badalony a výprava k ní (tedy k jejímu ústí do moře) je zdokumentovaná v článku o Knize. Kromě toho je to i místo, kde jsme přespávali ve stanu v roce 2016 a bylo to tam pekelně děsivý, jak mi cestou tím směrem postupně docházelo. Je tam hodně továren, které do řeky vypouští kdoví jaké svinstvo, na jedné přilehlé pláži je kvůli znečištění zákaz koupání, ale i tak naučné cedule říkají, že tam žijí nějací ptáci. My jsme tam potkali jen dvě kočky a strašlivý vítr.

V neděli jsme se konečně vydali k té na druhé straně, el Llobregat. Už jsme kolem ní jeli autobusem cestou na Montserrat a vypadala o dost příjemněji. Je to celkem velká řeka, která se do moře vlévá deltou. Roste tam hromada jakéhosi gigantického rákosí, a žije tam spousta ptáků, a to i přesto, že je to hned vedle letiště a letadla tam lítají skoro ve stejné výšce, jako ti ptáci.

Když jsme vyšli z domu, zjistili jsme, že konečně po skoro celém březnu je venku zase hezké počasí a dá se být v tričku. V půlce cesty na metro jsme se tedy otočili, že si s sebou pro jistotu vezmeme i plavky, protože vykoupat v moři se chceme už dlouho, ale v březnu to prostě nešlo, protože pořád buď pršelo, nebo strašně foukalo a byly vlny, nebo obojí.

Ve výsledku nám cesta tam trvala pekelně dlouho, ale stálo to za to. Je to moc pěkné místo, vede tam cyklostezka kolem řeky, je tam farma, ze které si můžete koupit zrovna vypěstované artyčoky, a ovce s bačou, které spásají trávníky. Na to, že jsme byli na kousku zeleně mezi Barcelonou a jejím letištěm to působilo úplně neuvěřitelně.

Asi na půli cesty k moři jsme došli k jedinému vchodu do ptačí rezervace. To nás docela překvapilo, protože jsme čekali, že bude volně přístupná, ale byl tam plot a taková vrátnice. Trochu jsme se báli, že po nás budou něco chtít nebo že vstup dovnitř nějak pokazíme, ale nějak jsme se s panem strážcem španělskoanglicky domluvili. Vstup je zadarmo, jen je omezený počet lidí, co tam můžou být naráz, a otevřeno je jen do pěti.

Uvnitř si můžete vybrat ze dvou okruhů, jeden má asi 3 a druhý asi 5 km. Všude jsou tam různé rozhledny a pozorovatelny, ze kterých můžete ty ptáky nenápadně sledovat. Lidem, co tam přišli s dalekohledy jsme dost záviděli.

To, že má rezervace jen jeden vstup nám ale trochu zkomplikovalo plány, protože ten delší okruh nám zabral celou hodinu a půl do zavírání a v pět jsme stáli opět na místě, odkud jsme vyráželi, pořád dalších 5 km od pláže, kam jsme původně chtěli dojít. Navíc to vypadalo, že jsou velký vlny a sluníčko fakt svítilo a Petr se bál, že se spálí, tak jsme to otočili a kolem letiště se vrátili do civilizace.

Ale chci prostě nahlásit, že jsme prošli významné řeky v okolí našeho bydliště a že tahle se nám fakt líbila, bylo to blízko a nebylo tam moc lidí. Baru, dík za tip! A budoucím návštěvníkům tohoto města určitě doporučuju.

A vy, zbylí současní čtenáři, pokud v komentářích taky projevíte zájem o nějakou konkrétní oblast, možná vám taky udělám zvláštní průzkum.