Jsme najednou sociální. Zní to neuvěřitelně a skoro mě štve, že k tomu nedošlo dřív. Ale co už. Jak už jsem jednou psala, můj MASD tým je super. A máme se tak rádi, že jsme se rozhodli, že společně půjdeme na školní párty, která se konala místo naší přednášky. A od té doby se máme ještě radši.

Akce spočívala v tom, že nebyla škola, na hlavním fakultním nádvoří vyrostlo pódium a stánky s pivem, bylo tam hodně lidí a hlasitá hudba. My nejsme až tak sociální abychom něco takového přežili, takže jsme zakempili na lavičkách a na zemi kus bokem. Pili jsme pivo (na místě zakoupené, přivezené z Česka a zejména Robem doma uvařené) a hráli Karty proti lidskosti. Postupně se k nám přidala nemalá skupina různých zahraničních studentů, mimo jiné včetně Olivera z hackatonu.

Postupně těm lidem začala být zima a zmizeli někde v té hlučné části kampusu. My jsme si vytáhli tvrdej, seděli jsme na tom stejném místě asi do půl druhé ráno a řešili jsme samá zajímavá témata, jako jsou taneční, Čína a smysl života. Nutno říct, že já jsem tam velkou část času spíš ležela totálně vypnutá a moc si toho nepamatuju, prý jsem jen opakovaně všechny ujišťovala, že nechci domů. Naštěstí nejsem jediná, kdo si to nepamatuje, takže se k těm zajímavým tématům dostáváme opakovaně a můžu si to poslechnout znova.

Jednou z věcí, které jsme si na Festě domluvili, bylo, že musíme zajít do české hospody. Protože tu jedna je.

Jmenuje se Pivobar a dozvěděla jsem se o ní z českobarcelonských skupin na facebooku. Název mi od začátku připadal super, ovšem plně jsem ho dokázala docenit až ve chvíli, kdy ho poprvé vyslovil Roberto. Lingvistické okénko: Španělé (dost ve vší obecnosti asi) v podstatě nerozlišují mezi hláskami b a v. Roberto tvrdí, že to není pravda, moje učitelky španělštiny i katalánštiny tvrdí, že to pravda je. Internet taky tvrdí, že to pravda je. Písmena mají obě, ale reálně je mezi nimi rozdíl asi tak jako mezi i a y, tedy žádný, a mám pocit, že někdy slyším v, někdy b, většinou cosi mezi. V katalánštině se ta písmena jmenují be alta a ve batxa, tedy vysoké bé a nízké vé, aby mezi nimi dokázali rozlišit alespoň při hláskování. Takže je ten název ve skutečnosti ještě lepší a zajímalo by mě, jestli je to tak zamýšleno. Konec lingvistického okénka.

Vypravili jsme se tam další pátek, tedy včera. Tentokrát s námi nešel nejen Mert (musí dělat věci do školy), ale ani Summer (bylo jí blbě). Měla jsem trochu nervy, že ta hospoda bude divná, nebo že bude divný tam být jen ve třech, ale nakonec to bylo skvělý.

Měla jsem guláš a pivo, respektive dvě. Slyšela jsem spoustu lidí mluvit česky. Když jsem se poprvé dozvěděla, že tady ta hospoda je, chodit jsem tam neplánovala, mám pocit, že by člověk měl na cestách žít lokálníma věcma, guláš můžu jíst doma. Ale teď, po třech a půl měsících, se mi to vlastně dost líbilo i na téhle úrovni.

Ale hlavně bylo krásný tam vzít španělskýho kamaráda. Asi si to užil, zejména knedlíky. To, že by v nich mohlo být vajíčko, na které má alergii, nás napadlo až doma, ale vypadá to, že přežil. A taky se začal učit česky na duolingu. Proč by to někdo dělal, nemám tušení, ale je to pěkné.

Máme další plány, co tu ještě potřebujeme společně zažít. Pořádnou čínskou restauraci, únikovku, kino, výlet do Andorry a tak. Máme na to asi tak měsíc, jsem zvědavá, jak to zvládnem. Smutné na tom je asi jen to, že je půlka května a už jsme za ty hospody a lepidla utratili zhruba stejně peněz jako za celý březen nebo duben. Ale co už. Užívám si to. A taky jsem se konečně projela barcelonským rozjezdem.