Náš byt má několik zásadních problémů. Hádám, že ostatní byty v Barceloně na tom nebudou o moc líp.

1. Je tu zima. Ústřední topení se tady nevede, vydýchat to taky moc nezvládáme. Je tu přímotop, ale ten nám paní domácí doporučila moc nepoužívat, protože energie jsou teď ve Španělsku strašně drahé a platíme je zvlášť, výhodnější je se pořádně oblíct. Tak tak činíme a přímotop jsme zatím nezapli.
2. Teče tu z kohoutku hrozně hnusná voda (chuťově).
3. Je tu obrovská vlhkost. Z koupelny je po pár minutách sprchování parní sauna (akorát bez toho tepla) a máme nařízeno každý den aspoň hodinu větrat kvůli nebezpečí plísní, takže fakt nehrozí, že by tady třeba náhodou mohlo být teplo.
4. Máme dvě oddělená jednolůžka. Srazili jsme je k sobě, ale v té škvíře mezi matracema pořád žijou strašidla a vůbec je dost nepohodlná.
5. V kuchyni nebyly žádné dřevěné vařečky, jen jakási plastová udělátka (jedno z nich již napůl roztavené) a prkýnko na krájení tu bylo jedno obrovské, spíš vál, a nedalo se rozumně umývat.

V den 2 mě osvítila spásná myšlenka, že existuje místo, které nám pomůže většinu těchto problémů vyřešit. IKEA.

1. Je tam větší teplo než tady.
2. Můžete si koupit bezedný kelímek a pořádně se napít. Můžete si tam koupit sirup, který přebije chuť vody doma (v supermarketech tady sirupy nemají).
3. Pravda, vlhkost to asi úplně neřeší.
4. Když si koupíme velké prostěradlo, ochráníme se před strašidlama a možná se to ani nebude rozjíždět. (Navíc máme jen jednu sadu povlečení, takže to vůbec nebude zbytečná investice.)
5. Dá se tam koupit chybějící kuchyňské vybavení. Navíc si tam můžeme levně dát oběd (denní menu za 3 eura, nevídané), takže dnes nemusíme vařit a nepotřebujeme to vybavení.

Provedli jsme. IKEA byla skoro jako doma, denní menu za 3 eura sice neodpovídalo tomu, co měli na webu (nějaká zapečená zelenina místo tuňáka s rýží, ale furt dobrý) a dřevěné vařečky tady asi fakt nejsou běžná věc, protože měli samý dost divný, ale máme vše, co jsme chtěli. A navíc párek v rohlíku, který stojí 50 centů a člověk si do něj může nechat dát kyselý okurky. Ty v Brně nemáme, co si pamatuju.

Cestou tam jsme náhodou narazili ještě na asijský obchůdek s domácími potřebami a dalšíma věcma, kde jsme se zásobili provázkem a pořádnou izolepou na spojování postelí a opravu té včerejší pekelné pepřenky. Petr si tam koupil huňaté ponožky na doma, já se rozhodla dál chladu vzdorovat vlastními silami a vybavením z domu.

Zpátky jsme to vzali přes naši univerzitu. Kampus jsou takové hezké baťovské cihlové domečky. Vedle je parčík s rektorátem a superpočítačovým centrem, kde žijou papoušci a dudek. Superpočítačové centrum je v takové ozdobné historické budově, kterou ale nemáme vyfocenou, tak třeba někdy příště, každopádně je to fascinující.

Naše škola se nachází docela na kraji města v takové oblasti, kde je vysokých škol hromada – různé fakulty různých univerzit, ale namačkané jedna na druhé. Jsem dost zvědavá, jak bude ráno vypadat metro, až začne semestr, ani teď rozhodně nebylo prázdné.

Cesty metrem byly tento den náročné. Máme se co učit, zatím zásadně vylézáme východy úplně na druhou stranu, než kam chceme pak po povrchu jít, při přestupech zmatkujeme a necháváme si ujíždět linky, které nejezdí často, přímo před nosem.

Nakonec jsme to vzali opět přes Carrefour, protože jsme včera měli omezenou kapacitu pro odnos nákupu a napadly nás další věci, co ještě nemáme. Ale z rychlého nákupu „toaleťák, věci na večeři a jdem“ vzniklo zase hodinové zkoumání místních výrobků a nestihla jsem se večer připojit na oddílovou poradu. Ach jo. Nicméně zjišťuji, že online přítomnost na prezenční poradě je stejně víc naprd, než jsem čekala, tak nevím, jak moc odsud zvládnu být přínosem.

V den 3 jsme šli prozkoumat Parc de la Ciutadella, takový místní Lužánky, ale s víc podivnejma atrakcema (obrovská kašnověc, na kterou se dá vylézt, mamut v životní velikosti…).

Zajímavý bylo, že tav všude bylo neuvěřitelné množství dětí v různých skupinkách, které něco hrály. K některým skupinkám jsme zvládli přiřadit i nějakého dospělého vedoucího/učitele, k jiným ne, ale hodně jich mělo způsobně vyskládané batůžky a bundy na jedné lavičce a tak. Nepochopila jsem, jestli je tam nějaká velká akce (ale to bych tam čekala nějaké centrální místo, banery a tak) , nebo jestli všechny oddíly/třídy/??? šly ten den do toho parku jen tak, protože je hezky, a nebo jestli to jsou úplně samostatný skupinky děcek, co si skládají batohy na lavičky a zvládají si tak hezky hrát a nemobilovat, aniž by je někdo vedl. Byla jsem fascinována.

Cestou jsme narazili na ALDI, a potřebovali jsme zkontrolovat, jestli tam mají stejný věci a ceny jako v Carrefouru. Bylo to o něco levnější a měli tam hezčí zeleninu, ale bylo to dost daleko od našeho domu. Ale hlavně tam měli fraktální zeleninu, kterou jsme si museli koupit, ať z ní uvaříme cokoliv!