Začněme od aspektu, který se nejlíp počítá a analyzuje: peníze. Celou dobu jsem si všechno na své poměry fakt pečlivě zapisovala, zejména kvůli tomu, abych mohla sepsat tenhle článek o tom, jak mě EU půl roku dobře živila.
Kdysi jsem byla na cestovatelské přednášce jedněch svých vzdálených známých, kteří byli na Erasmu ve Finsku a zvládli tam žít natolik socka život, že z ušetřené části stipendia zvládli zafinancovat ještě svůj prázdninový roadtrip po Balkáně. Na druhou spousta lidí tvrdila, že stipendium nemá za účel vám pokrýt všechny životní výdaje, ale třeba jen rozdíl mezi náklady na život v cílové zemi a doma a stejně to bude drahé. Náš výsledek: Něco mezi (to se dalo čekat).
Ještě úplně nevíme některé detaily: Petr nejspíš bude vracet část stipendia, ale ještě ho nevrátil, zatím nemáme zpátky zálohu za ubytování a nevíme, jak přesně nakonec vyšly energie. Ale budu psát tak, jak čekám, že to bude, a případně to pak doplním podle reality.
Stipendium
V roce 2022 bylo stipendium pro Španělsko 600 € měsíčně. Dostanete ho na dobu, kdy vám trvá semestr, plus případně na nějaké seznamovací aktivity před jeho začátkem. Nám semestr trval od 14. 2. do 22. 6., ale před tím, nám už začal online kurz katalánštiny (1. 2.), což byl spolu s tím, že jsme tam 2. 2. doopravdy přijeli, dostatečný důvod k tomu, aby nám stipendium vyplatili už od 2. 2., tedy celkem za 141 dní pobytu. Petrův problém spočívá v tom, že se na katalánštinu po první lekci vykašlal, takže bude muset přibližně 300 € vracet, ale zatím to po něm nikdo něchtěl. Odjížděli jsme 30. 6. (a domů dojeli 4. 7.), takže poslední část pobytu už byla vlastně dovolená bez proplácení.
MU posílá z nějakého tajemného důvodu stipendium v eurech pouze na eurový účet zřízený u Komerční banky. Ten se nám jen z tohoto tajemného důvodu zřizovat nechtělo, takže jsme si stipendium nechali poslat v korunách na české účty a radši konečně oba pořídili Revolut, přes který jsme vše celou dobu točili. Podle smlouvy jsme měli každý dostat 2820 €, na účty nám 14. 2. každému přišlo 68 929 Kč, což jsem tehdy hodnotila jako dobrý kurz, vy si to můžete najít a vyhodnotit sami.
Výdaje
Započítávám sem v podstatě všechny peníze, co nám oběma protekly rukama, s výjimkou trvalých výdajů z našich českých účtů (mobily, Spotify…) a mého totálního selhání, kdy jsem zaplatila ubytování v Paříži na začátek června místo na začátek července.
To znamená všechno od letenky, kterou jsme zaplatili kdysi dávno ještě v Brně, přes každou zmrzlinku v Barceloně, až po poslední nákup v supermarketu v Lipsku před poslední etapou naší cesty domů.
Ubytování
Největší a nejjednodušší výdaj. Asi jsme to celkem vyhráli. Tím, že jsme byli dva, nám stačil jeden pokoj dohromady, a náš byt (přestože mi to nakonec přišlo jako dost náhodná volba, hlavně abychom něco měli) byl v mnoha ohledech na svou cenu super (až na to strašné vedro). V jednom člověku je to asi v Barceloně horší, obecně je to drahé, normální koleje se tu nevedou, nějaké sdílené pokoje taky ne, ale malý pokoj s jednou postelí se dá sehnat o něco levněji, než ten náš (ale když budete šetřit moc, dopadnete jako Eliška s pokojem bez oken).
Za náš pokoj jsme měsíčně platili 420 € a dalších 100 € jako zálohu za energie, to, že jsme tam byli dva tuto cenu nijak neovlivňovalo. Kolik energie stály reálně zatím netušíme. Pokud to bude víc než těch 100/měsíc, strhne se nám to ze 600€ zálohy, kterou jsme zaplatili v únoru a kterou snad dostaneme někdy zpět.
Kromě toho jsme na začátku vyplácli celkem 300 euro různým entitám na různých administračních poplatcích (150 Housing Anywhere, přes které jsme pokoj našli, 100 paní pronajímající, zbylých 50 už nemám tušení, ale v naší tabulce o ně máme zvýšený první nájem). Pokud mám dát nějaké doporučení dalším generacím, doporučuju se při výběru dívat i na tohle, protože to nejsou úplně malé peníze a když se to vydělí těmi pěti měsíci, ten měsíční nájem to o něco zvedne.
Kromě toho, že jsme pět měsíců platili pokoj v Barceloně, jsme ještě 3 noci byli placeně ubytovaní jinde: 2 noci v Encampu (82 €) a jednu noc v Paříži (51,68 €).
Celkem tedy 3 133,68 €. (Bez zálohy a s očekávanými energiemi.)
Jídlo
Tohle je zábavná kategorie. Já jsem do Španělska přijela s nastavením, že na jídle bychom měli šetřit. Z minulé návštěvy jsem si pamatovala, že všechno bylo o něco dražší, než doma, cedule restaurací kolem našeho domu v turistickém centru mi to potvrzovaly, první neoptimalizované návštěvy obchodů taky. Plánovala jsem, že si budeme hodně vařit doma a nosit si do školy krabičky a tak.
Po prvním měsíci jsem ale ukázalo, že to asi nebude až takový problém a jídlo vlastně netvoří až tak významnou část našich výdajů, dokonce i když si do těch krabiček nakonec nevaříme, protože jsme líní. Pořád si myslím, že ceny jsou vyšší než u nás, ale stačí trochu hlídat, co kupujete, a je to fajn.
Další dva měsíce jsme optimalizovali. Našli jsme Lidl, který byl levnější než Carrefour a bylo v něm mnohem lepší pečivo. Ovoce a zeleninu jsme úplně přestali kupovat v supermarketu (ve specializovaných obchůdcích je zpravidla lepší, levnější a ještě z toho máte fajn pocit). Získávali jsme nějaký cit pro to, co je dobrá cena za jaký výrobek. A mně začalo fakt bavit sledovat ten graf výdajů, kochat se tím, jak nám to jde, a plánovat, co uděláme s penězi, co nám zbydou.
A pak se to zase zvrhlo, protože jsme si našli kamarády a výdaje z kategorie restaurace (generované tedy zpočátku hlavně mnou, přestože za mě furt někdo platil) přešvihly jakékoliv odchylky, které bychom mohli být schopni vytvořit optimalizací nákupů. Nemyslím si, že by neúčastnění se těchto sociálních interakcí stálo za to. Supermarketové výdaje taky vzrostly, což přičítám jednak válečnému zvýšení cen (ve Španělsku to bylo asi o něco méně znatelné, než v Česku, ale postupného růstu cen dvou nejdůležitějších artiklů – tmavého chleba se semínky a kulatých sušenek v bílé čokoládě – si nevšimnout nešlo) a pak taky prostě tomu, že jsme vypustili snahu žít levně a prostě jsme si užívali.
Celkem nás jídlo stálo 1 418,46 €, možná v tom chybí nějaké nákupy ovoce za hotovost, kterou jsem obvykle platila, když to bylo pod 2 eura (což bylo často, protože ovoce bylo prostě levný).
Doprava
Vlastně mě asi překvapilo, jak velkou část rozpočtu bude doprava tvořit.
Tam jsme letěli letadlem. Bylo to v zimě a po Covidu a samotná letenka Vídeň-Barcelona byla nějak brutálně levná, jakž takž normální cenu z toho pak udělala zavazadla, takže jsme dohromady platili 92,75 €. K tomu jsme se ještě potřebovali dostat do Vídně na letiště, což vyšlo v přepočtu asi na 14 € za oba.
Barcelonská MHD vyjde dráž, než brněnská, ale i tak je podle mě fakt super a vyplatí se ji využívat. Použili jsme vlastně velké spektrum jízdenek: nejdřív T-jove (čtvrtletní šalinkarta pro lidi do 25 let za 80 €), pak T-usual (normální měsíční šalinkarta za 40 €) a nakonec jsme v červnu používali T-casual (10 jízd za 11,35 €), které jsme si každý koupili myslím dvě plus nám nějaké jízdy zbyly po návštěvách. Kromě toho jsem do téhle kategorie přičetla i celodenní lístek v Paříži a 9 euro ticket, který jsme použili na městskou a příměstskou dopravu v Lipsku cestou zpět.
Co mi přišlo výrazněji dražší než u nás (odjížděli jsme z Česka ještě za dob 75% slev pro studenty!), byly ceny mimoměstských vlaků a autobusů. Nakonec jsme výletů asi udělali o něco míň, než jsem prapůvodně plánovala, a od vzdálenějšího cestování mě ta cena dost odrazovala. Konkrétně je v téhle kategorii doprava na Monteserrat a zpět, na náš puťák z Tarragony a zpět, cesta na Costa Bravu a zpět pro nás a celou moji rodinu a návrat z Pyrenejí.
Zpátky jsme jeli po zemi a čím přesně jsme jeli je rozepsáno tu. Nutno říct, že tady bylo fakt důležité koupit lístky dost dopředu, jinak by to vyšlo mnohem hůř.
Ostatní
Největší výdaj tady bylo pojištění. Myslím, že prakticky by na normální život v Barceloně zcela v pohodě stačila evropská kartička, na tu mě ošetřili i při mé návštěvě lékaře, ale škola po nás chtěla pojištění, ve kterém bude i repatriace. Tak jsme vzali cestovní pojištění pro dlouhodobé výjezdy přes ISIC a byl klid. Průzkum trhu jsme dělali tak středně hluboký, jestli něco jiného nevyjde líp nemám tušení.
Do vstupného jsem zařadila pochopitelně všechny vstupy do muzeí a památek, organizovaný výlet na sopky a únikovku. Zas do až tak moc placených věcí jsme nelezli, naopak se nám podařilo na spoustu zajímavých míst dostat zadarmo, ale třeba Sagrada Familia stojí docela pálku, ale podívat jsme se tam chtěli.
MTZ znamená materiálně technické zabezpečení. Nějaká část této kategorie propadla do jídla, protože když jsme kupovali nějaké spotřební věci v supermarketu, nechtělo se mi je z účtenek rozpočítávat. Ale jinak jsou tu jednak ty věci do domácnosti, druhak úplně všechny krámy, co jsme si na místě koupili a buď dovezli domů, nebo tam zase nechali. Takže: prostěradlo, karimatky, nějaké nádobí, trekkingové hole, plynová kartuše, moje boty, můj přívěsek s robotem, voskovky a tak…
V lékárně jsme dokupovali covid testy, různá léčiva a fenistil, poté co mi mravenci vyhlásili válku. A v různé jsou různé poplatky, co se vůbec nikam nehodily: záchody a úschovny zavazadel a poplatek za výběr z bankomatu.
Jak to vyšlo
Když se to všechno sečte, utratili jsme oba dohromady za celou dobu 6474,16 €, pokud dostaneme zpátky přesně celou zálohu na byt, bude to jen 5874,16 € (dnešním kurzem 143 895 Kč).
Dostali jsme dohromady 5640 €, Petr nejspíš musí vrátit půl měsíce, takže budeme na 5340 € (dnešním kurzem 130 813 Kč).
A to znamená, že jsme 534,16 € (dnešním kurzem 13 085 Kč), tedy přesně 10 % v mínusu. A to mi pořád přijde jako super výsledek, vzhledem k tomu, že jsme se nijak zvlášť neomezovali, v Brně taky musíme něco jíst a tak. Když bychom do přijmů souvisejících s Erasmem započítali i peníze, které jsme si vydělali prodejem našich poukázek na Spartan race (což bylo asi strašně zakázaný, co to sem píšu…) a všechny bankovky, co nám naše babičky a rodiče nastrkali před odjezdem, ať tam nejsme o chlebu a vodě, tak se dost možná dostaneme někam k nule (nebo možná i do plusu). Prostě jsme v podstatě půl roku žili za peníze evropských daňových poplatníků, měli jsme se skvěle a doporučuju to každému, kdo má tu možnost!