Neumím vymýšlet názvy článků, už zase. Dnes je zvláštní den, na zítřek a vlastně skoro i pozítřek nemusím dělat vůbec nic do školy. Teda, vyjadřujme se správně, na zítřek nemám nic dělat do školy, já přece nic nemusím. Chtěla jsem ten čas využít ke spánku, ale houby. Je čas na psaní. Podobnost slov psát a spát mě fascinuje od chvíle, kdy jsem začala psát místo spaní. A fascinuje mě pořád.

Když dostatečně spím, tak se to pozná tak, že si pamatuju, že se mi něco zdálo. A když spím fakt hodně, tak dokonce i co se mi zdálo. Měla jsem už náběh, vím, že dneska v noci byly vánoce, nebo spíš krátce před vánoci a lidi si ve škole dávali dárky, ale jinak žádný podrobnosti.

Budou vánoce. A Vánoce. A tak. Barvou letošních Vánoc jsem stanovila oranžovo černou. To je správně Vánoční kombinace, i když mi to mnozí nevěří. (Aby velikost Vánoc vyvážila nicotnost vánoc, píšu s velkým V i přídavná jména od nich odvozená.) Když jsem si na Zlotření ráno/večer/v noci/někdy, prostě v neděli v sedm uvědomila, že je 24. 11., byl to jeden z faktů, které mě vyděsily natolik, že jsem radši na tu chvilku usnula. Ale začínám se s tím smiřovat. Nesmím se nechat vyvést z míry.

Jsem produktivní, mám jeden dárek objednanej a jeden naplánovanej s připravenýma potřebama. A jeden koupenej s tím, že vlastně nevím, jestli ho tomu dotyčnýmu dát chci, protože už zase řeším hrozný dilema s tím, jak se pozná, komu se dárky dávat mají a komu se dávat musí , protože jinak to bude nevhodné a komu se dávat nemají, protože by to bylo nevhodné a divné. A taky trapné, když se ten člověk cítí blbě, že vám nic nedal. A nebo se já cítím blbě, že jsem nic nedala někomu, kdo mi něco dal. Je to pofidérní. Na narozeniny člověk alespoň jakž takž ví, že těm, kdo vám něco za stejných podmínek dali na vaše narozeniny před půl rokem něco dát máte a těm ostatním můžete a nemusíte, jak prosté. Ale vánoce jsou moc nejednou.

Ale já si prostě myslím, že ve chvíli, kdy máte pocit, že nevíte, co by se komu tak líbilo, tak mu nemáte co dávat dárky, protože ho očividně neznáte. To je můj letošní názor, který ale stejně nezvládnu rozumně aplikovat a dopadne to pochybně.

Na vánocích (zde s malým, dokonce i na cizích vánocích s malým) jsou i dobrý věci. Třá trhy. Mám od nich krásně navoněný rukávy od bundy a furt si k nim musím čuchat. Být pořádným stopařem, asi si napustím ručník svařákem.

Dnešní odpoledně bylo absurdní. Třído, jste absurdní.

Jen tak mimochodem, dneska na obědě jsem prohlásila, že by úplně každej měl mít blog, jen o tom ještě neví. A podívejme.