To by člověk nevěřil, jak se ten duševní masochismus dá kompenzovat hudbou.
Ejchacha. A s každou druhou písničkou skládat hlavu do dlaní a nechápat, proč si tohle dělám. A napadá mě jich tolik, které by fungovaly. Užívám si to.
A vlastně bych mohla brečet jen z kvality zvuku při pouštění z youtube a vestavěných repráčků.
Tohle je TAK uspokojivé!
A vlastně nevím, jestli uznávám pouštění hudby jinak, než po celých albech. Ale to je jedno.
Asi budu dělat další a další, dojemné playlisty o sedmi skladbách. Je to vysoce uspokojivý a užitečný umění.
Cítím se jako blázen. To je dobře.

Venku je bouřka.

Zas píšu na blog každou blbost.
To je taky dobře.