Su manták a napsat něco o tom, jak jsem dokončila svoje bakalářské studium, mi trvá tak dlouho, že bych se měla snažit, abych mezitím nedokončila i to magisterské. Chtěla jsem udělat dva semestry v jednom, ale to by bylo tak dlouhé, že bych to ani já po sobě nepřečetla. Tak radši ne.

Během šestého semestru, tedy jara 2020, přišel COVID19. V době psaní tohoto článku je to zhruba přesně rok, co do školy nechodím. A fascinuje mě, že si to pořád ještě úplně nesedlo a furt se snažím přijít na to, jak to studium doma nejlíp zvládat, protože mám pocit, že je to těžší, než naživo. Ale postupně.

Můj šestý semestr začal normálně. Do školy jsem chodila celé tři týdny a jeden den. Zapsáno jsem toho měla pomálu (vlastně jen jeden předmět, který se netýkal bakalářky ani státnic), cvičila jsem PB071, kde jsem byla i studentský konzultant, a hlavní náplní semestru mělo být hodně chodit do práce a tam pracovat na bakalářce.

Tu bakalářku jsem měla před začátkem semestru trochu rozdělanou, ale žádná sláva to taky nebyla. Definitivně potvrzené téma a vedoucího jsem si domluvila těsně před Vánoci. Téma jsem sehnala v práci, vůbec nesouviselo s mým studovaným oborem, ale to naštěstí nikomu nevadilo. Od té doby jsem psala implementační část a střídavě propadala náladě „tohle v životě nenapíšu“ a „získám cenu děkana a všichni se mi budou klanět“. Nepřekvapivě to dospělo někam předně mezi tyto dva scénáře, ale cesta byla trnitá.

V úterý 10. 3. 2020 jsem seděla v práci, když najednou začaly všechny moje komunikační kanály chrlit informace o zavření škol, o vysokých nikdo netušil, jak to bude, a vůbec nic jsem za celý den neudělala. Nakonec se rozhodlo, že na konzultace, které mám mít odpoledne v PC hale, už fakt chodit nemusím. Šla jsem místo toho se spolužáky na víno, aniž bych si moc připouštěla, že ty školy se zavřely z nějakého důvodu a že se na víno asi chodit úplně nemá.

Pak už to nabralo docela rychlý spád, ve středu jsme se s nejbližšími kolegy dohodli, že přecházíme na home-office, ve čtvrtek jsem si ušila první roušku a v pátek jsem odjela s rodiči na chalupu, kde jsem nakonec strávila přes dva měsíce.

Další týdny byly dost podivné. Nezvládala jsem pořádně vstřebávat změny, co se děly, i když nebyly nijak nezvladatelné. Trvalo mi, než jsem zvládla v novém prostředí najít rozumný režim. Hrozně mě zajímaly všechny aspekty pandemie, ale zpracovat je a přitom se soustředit na bakalářku nějak nešlo. Všude byla hrozná zima. Na venkově byly podněty, na které jsem nebyla zvyklá a chtěla jsem si je užít. A čas najednou znamenal něco jiného, než do té doby, kdy měl člověk nějaké akce a události s pevným rozvrhem.

S bakalářkou jsem válčila dost neúspěšně. Snažila jsem se zvládat termíny odevzdání kapitol do Základů odborného stylu, dodělat požadavky z firmy, ale když po mě nikdo nic nechtěl, nebyla jsem schopná vlastní iniciativy, nebo si alespoň říct o pozornost. V podstatě prokrastinací bylo, že jsem všechen „pracovní“ čas trávila konzultováním Cčka, protože studenti mi psali hodně.

Takhle to pokračovalo bezmála měsíc, pak se mi podařilo začít komunikovat a psát. Bylo už ale dost pozdě, takže to byl brutální sprint, zhruba tak každé 3 dny hovor s vedoucím a většinou nová kapitola. A nebylo to příjemný, psala jsem od rána do večera a procházku jsem si v tom nejhezčím jaru dovolila jen občas. Ačkoliv jsem původně plánovala psát anglicky, nakonec z toho sešlo, protože to bych prostě nezvládla.

Všechno ale dobře dopadlo a když jsem se týden před odevzdáním vracela z různých důvodů do Brna, byla práce skoro hotová. Ale jestli chcete nějakou radu do života, tak to, že text bakalářky se dá napsat za měsíc rozhodně neznamená, že je to dobrý nápad.

Ale k těm mým málo předmětům:

IV127 Seminář laboratoře adaptabilní výuky

Vede Pelánek, 3 kredity, kolokvium

Měla jsem za studium podruhé, opět to bylo příjemné. Po nástupu lockdownu jsme každotýdenní setkávání omezili na zhruba jednou za dva týdny, mezitím si každý hrál se svými daty, pro mě to tentokrát byl Python z Umíme programovat. Nedávala jsem do toho nějaké velké úsilí, protože ta zpropadená bakalářka, ale bylo to v pohodě.

Trochu přemýšlím nad možností dělat tady diplomku, protože spojení informatiky a vzdělávání mě baví, ale ještě nejsem definitivně rozhodnutá (i když bych možná měla být, aby to nedopadlo jak minule).

VB000 Základy odborného stylu

Přednáší kde kdo, cvičí Masopustová, 3 kredity, kolokvium

Stihla jsem právě jedno cvičení, zbytek semestru už pak byl jen o psaní a případně sledování online přednášek, pokud jste chtěli. Já jsem se na pár podívala (dokonce v reálném čase!) a bavily mě, přestože kdyby byl semestr prezenční, bych se kvůli nim do školy asi nedokopala.

Během semestru se musely odevzdat dvě kapitoly bakalářky (přehledová kapitola a úvod) a nešlo mi to. Obě kapitoly jsem navíc psala ještě v době, kdy jsem myslela, že budu psát anglicky, takže to byl pot a slzy, a pak jsem je stejně musela úplně přepsat a přeložit. Přišlo mi, že mě tyhle dvě kapitoly dost svázaly ve členění práce a v tom, v jakém pořadí budu psát (protože nejjednodušší a nejpřirozenější by pro mě bylo začít odprostřed technickou částí), ale alespoň mě to přinutilo někdy začít, tak nevím.

SBPrip

Vede Barnat, 1 kredit, zápočet

Online příprava na státnice, povinná pro nové obory, zcela nepovinná pro mě. Byli jsme první běh, takže se to na nás dost ladilo.

Jde jen o vyplňování odpovědníků. V popisu se píše, že doporučená forma studia na státnice je sejít se s kamarády a řešit to společně, což v kontextu situace znělo trochu jako výsměch. Nejsem si úplně jistá, jestli mě přímo ty otázky v odpovědních na státnice nějak moc připravily, ale alespoň jsem si už docela brzy v semestru ty státnice uvědomovala a tušila jsem, co je tam za okruhy.

SBAPR Bakalářská práce

Moji práci vedl Liška, 10 kreditů, zápočet

Všech 10 kreditů jsem si nechala až na poslední semestr. Jak to probíhalo píšu výše.

Končit v našem konkrétním semestru bylo zvláštní v tom, že jsme si mohli vybrat mezi červnovým a zářijovým termínem státnic (od kterého se odvíjel i termín odevzdání bakalářky). Přestože to pro mě byla taková bolest, zatla jsem všechny zuby a mozkové buňky a přihlásila se na jaro hned z několika důvodů:

• Byla jsem na podzim přijatá na Erasmus do Finska, kde semestr začíná už na začátku září. Přestože by šlo distančně státnicovat i od tam, bylo by to dost divný.
• Chtěla jsem mít nějaký prázdniny.
• Kdyby to nevyšlo, můžu na ten podzim jít každopádně :-)

Nelituju, byť jsem možná mohla mít třeba o stupeň lepší známku z bakalářky nebo tak něco.

SOBHA Obhajoba bakalářské práce

Komise: Popelínský, Maška, Bouda

Na obhajobu bakalářky je naprosto směšných 7 minut. Nadopovaná zkušenostmi z Komunikačního tréninku jsem to zvládla, myslím, že docela pěkně, ale na zvrácení kritického posudku mého oponenta to bohužel úplně nestačilo.

Prezentaci jsem si předtím online zkoušela v SITOLe a rozhodně to stálo za to, pokud máte nějakou možnost si nějakou cvičnou obhajobu zkusit, běžte do toho, i když prezentování nesnášíte.

SZB Státní závěrečná zkouška

Komise: Popelínský, Maška, Bouda

O tom, jak probíhají státnice, jsem až do toho semestru neměla tušení. Ale teď už to vím. Jsou dva okruhy otázek – matematické (jakože vezměs I a M předměty) a praktické (P předměty), a z každého si vyberete jednu.

Učila jsem se na ně od odevzdání bakalářky, tedy měsíc, vesměs pořád, ale byl to menší stres, než ta bakalářka. Bylo toho k naučení nad rámec toho, co už v hlavě mám, asi víc, než k mojí maturitě (která byla fakt ez xd), ale měla jsem pocit, že to zvládnout musím a i to ráno jsem zvládla mnohem s menším třesem a neschopností se najíst, než ráno před maturitou.

Za normálních okolností máte půl hodiny na přípravu, my pandemičtí jsme nic takového neměli a rovnou jsme museli mluvit. Mám pocit, že tu přípravu bych obecně ocenila u těch matematických otázek, kde by se mohlo hodit si něco domyslet a odvodit, ale u těch P-čkových by akorát bylo ještě trapnější, že si na něco nevzpomenu ani za půl hodiny, takže jsem byla vlastně opět spíš ráda.

Vytáhla jsem si (teda, php stránka, o jejíž pseudonáhodnosti jsem měla jisté pochyby, mi nalosovala) Lineární modely a Sítě, ani u jednoho už si nejsem jistá, kterou půlku. Z lineárních modelů jsem měla radost, protože jsem se v rámci učení na státnice zvládla podívat na moc hezkou sérii videí a měla jsem pocit, že toho umím fakt hodně, ze sítí jsem příliš radost neměla (ale ono v tom P okruhu nebylo moc otázek, ze kterých bych radost měla). Smutné na tom bylo, že moje bakalářka byla síťařská, a přesto mi spousta pojmů dost vypadlo. Ale i tak jsem dostala slušnou známku a měla jsem ty prázdniny.

Jo, a ta moje komise byla fakt hrozně hodná. Úplně neuvěřitelně, dost mě to překvapilo.

Celkově si z toho semestru odnáším, že mě fakt hodně nebaví psát odborné texty, přestože mě jinak baví psát. A taky že neumím samostatně pracovat a je to další věc, se kterou bych měla něco dělat, když vím, že jsem se v posledních letech naučila nekolabovat z vystupování před lidma.