Zdálo se mi o Poníkově mamince. Měly jsme spolu asi někam jet, jestli jsem to dobře pochopila. Já jsem brala nějaký prášky, nejspíš ty, co beru doopravdy. Akorát jsem je brala místo jednou čtyřikrát denně a počet tablet rostl od vždycky rána geometrickou posloupností. Měla jsem jí říct, kolik jich za den sežeru, protože mi je potřebovala vzít s sebou na tu výpravu, ale já jsem v tom snovém stavu nebyla schopná sečíst 1+2+4+8, protože čtyři sčítance jsou prostě moc. Naštěstí jsem si i přesto zvládla odvodit, že to bude 24-1 a dokonce to i vyčíslit.
Jsem na sebe fakt hrdá.
Měsíc: Listopad 2015
Podzimní časy
Rozbrečela jsem se po několika desítkách minut strávených na obzvlášť pártoškovité pártošce před dvěma týdny. Baví mě zavírat se na záchody a do komory a tvářit se, že tam děláme nějaký prasárny, protože pak lidi netuší, jak zoufalý to se mnou ve skutečnosti je.
Ta oslava byla vlastně úplně stejná, jako příšerná oslava A. patnáctin kdysi dávno. Akorát tenkrát jsem byla malá a vzorná a skoro jsem nepila, zatímco teď su stará a alkohol mě přestal bavit a skoro nepiju. Což zní v osmnácti fakt vtipně.
Možná by bylo lepší všem tvrdit, že nepiju, protože su těhotná. Zaprvé by nebyly žádný nervy s tím, komu říkat, že beru antidepresiva a pro koho mají zůstat pod obecným léky a zadruhé by to byla mnohem větší sranda.
Nakonec na přišel Petr, začali jsme počítat matiku a svět byl v pořádku, více méně. Tak to se mnou je.
***
Následujícího dne si Lůca posteskla nad tím, že Němci, se kterýma má naše škola výměnu, jsou většinou tak o rok nebo dva mladší než ona a to je na nic. „S takovejma lidma se mi obecně baví asi nejlíp.“ Prej jsem fakt divná, když jsem ještě navíc o celej rok starší než ona. Děťátka, zato vy jste ták dospělí…
***
Trávím čas s těma lidma, co je jim patnáct. Vysvětlujeme Chemikovi, že spolu nechodíme chlastat, ale žrát komprimátový mix a kebab. Tak to pak prej jo. Čistíme si zuby na mostě, abychom mohli plivat do řeky a okupujeme dětský hřiště v centru Brna. Nacházíme zídku, ze které se dá dívat na šaliny. Přidává se k nám V. Vytváříme si kulturu, bezcílně trávíme čas. Je mi s váma hezky.
***
Jsem asi hodně úspěšný student Jihomoravského kraje, páč jsem dostala dvě kytky a skleněnou plaketu, říkáme jí náhrobek. Připadám si hloupě, protože vůbec nejsem ta cílevědomá naděje, vlastně mě matika nebaví, informatika trošku, nechci ničeho dosáhnout, nechci být vědec, nechci se tomu věnovat víc než je nutné. Radši chci rodit a chodit na pískoviště. Ach jo.
***
Reklamace počítače úspěšná, po roce normálního používání mám zpátky všechny peníze, muhehe. Budu mít nový počítač. Teda PočiNeTouch. Těším. Třeba na něm začnu konečně dělat, co bych dělat měla. Programovat a psát závěrečnou maturitní práci. Chachacha.
***
Bolí mě v krku.
Šunka
Čím jsem starší, tím víc je můj život jen o sexu, alkoholu a antidepresivech.
Napsala jsem někdy předevčírem do nové Černé knihy.
A další den jsme si cestou ze schůzky s mým oblíbeným párem, který není pár, zase koupili komprimátový mix a když nám z něj bylo blbě, zajedli jsme ho každý 2,6 plátky šunky. V Albertu na Mendláku není pult s uzeninama, velká zrada. Byly to tři hodiny sice strávené absolutníma kopičinama, ale tak nějak podivně nedestruktivní. Když jsme podruhé za večer sypali na pokladnu každý šest korun v co nejmenších mincích, napadlo mě slovo pošuci. Jsou teď stejně staří, jako já, když jsem se tak nazývala, a oba totálně správní. Beztak se v nich realizuju. Nerada se chovám dospěleji.
Pochválili mi bublinové myšlenky. Jo, taky jsem na ně hrdá. Stýská se jim po sobě, ňuňu.
Posloucháme Ňuňu a žijeme Ňuňu, jen místo hulení trávy žereme zkomprimovanej cukr.
***
Zase jsem prospala odpoledne.
Nemám ani řádek závěrečné maturitní práce a vůbec nevím, jak s ní začít.
Mám doma nesnesitelnej bordel.
Neumím si rozvrhovat čas.
Nechala jsem se natáhnout do dalšího projektu, ani nevím proč.
Ale je mi to jedno.
***
Haf…
Fanklub vyškovských strážníků
- Měla bych se buď učit, nebo spát.
- Jsem zas plná emocí, to se po oddílových akcích stává.
- Mám fakt ráda bytí někde víc dní se svýma lidma.
- Su egoistická piča.
- Jsme s Ondřejem oba takový egoistický piče, že jsme všechno posrali, a to je na highfive.
- A možná jsme to neposrali a to je na highfive taky.
- Mám adepty na svůj nejoblíbenější pár, ale to by nejdřív museli být pár.
- Musí to vyjít.
- Být zamilovaný je trošku jako být egoistická piča, jen pro dva lidi.
- Asi bychom se ve Vyškově raději pár let neměli ukázat, moc kontaktu s policií, byť jsme bez viny.
- Ale mají tam mlékomat. A umělý krávy.
- A hodně supermarketů.
- Jsem najednou ta nejstarší a nejzodpovědnější na akci a přitom su normální nevycválanej puberťák a vozím se někdy před půlnocí ve vozíku z Tesca.
- Misko rýže, misko rýže, jak se mám stát správným dospělým?