Poslední týdny těhotenství mě fakt nebavily. Bylo vedro. Všechno mě vyčerpávalo. Nejradši bych ještě vypadla z Brna, ale to se zdálo jako nebezpečný nápad, protože kdo ví kdy co přijde. Ale přitom se nic nedělo, začínalo to být pořád stejný. A taky pořád stejně vyčerpávající.
Poslední kontrola na gynekologii dva týdny před termínem mi náladu nespravila a jen potvrdila, že se nic neděje a od předchozího týdne se v mém těle nezměnilo zhola nic. Ne, že bych už úplně plánovala rodit, ale přece jenom, nějak by se to vyvíjet mělo. Přenášet nechci, uměle vyvolávat nechci, rodit o moc větší dítě než ty tři kila co mi naměřili na posledním ultrazvuku taky nechci. A tak jsem tak napůl žertem prohlásila, že ji musím vyklepat, přepla jsem se do nového stavu mysli, párkrát jsem ušla pár metrů jednou nohou na obrubníku a měla jsem sex. Těžko říct, co z toho zafungovalo, ale následujícího dne jsem ve sprše překvapeně našla hlenovou zátku. Okamžitě jsem začala hledat, co tento jev říká o tom, kdy začnu rodit. Výsledek byl, že zhruba někdy v intervalu zhruba za tři hodiny až zhruba za tři týdny, ale nejspíš vlastně asi zhruba za tři dny. Výborně. To bylo ve čtvrtek a za tři hodiny se žádný porod nerozběhl.