Archiv pro štítek: spolubydlící

Erasmus ke dni 99: Žijeme v domě

Nevím už tolik, o čem psát. Ale dnes bych se s vámi chtěla podělit o zážitky z našeho spolubydlení.

Doma jsme ani jeden nikdy nebydleli s nikým jiným, než se svojí rodinou a poté spolu. Tady bydlíme v bytě se dvěma erasmáky z Francie, kteří přijeli ze stejné univerzity a byť se předtím neznali, teď se spolu dost kamarádí. Náš byt je v domě, který má čtyři patra, v každém dva byty a jestli tomu dobře rozumíme, celý dům patří jedné majitelce a skoro všichni, kdo tu s námi žijí, jsou nějací cizinci, kteří tráví kratší nebo delší dobu v Barceloně.

Toto je výhled z našeho okna. Považuji jej za poměrně důležitou věc pro pochopení některých jevů popsaných v tomto článku.

Čtěte více

Erasmus den 38: Karaoke

Věděli jsme o sobě, že jsme introvertní.

Tady se postupně ukazuje, že jsme introvertní nade všechny meze: Zatímco (alespoň to tak vypadá ze skupinových erasmáckých chatů) tu všichni pořád někde paří a kamarádí se, my jsme všude jen spolu a ostatních se bojíme. Na druhou stranu se zdá, že náš vztah asi funguje, jelikož nám to tak vyhovuje, na nervy si nelezeme a jsme spoko.

Tento článek bude o vybočení z téhle komfortní zóny a naší chvilkové návštěvě toho druhého erasmáckého světa.

Ilustrační foto začátku večírku u nás doma. Viditelné obličeje patří osobám přímo zmíněným v tomto článku a mně.

Čtěte více

Erasmus dny 4-5: spolubydlící a muzea

V sobotu nám přijela první spolubydlící! Jmenuje se Pauline (netuším, jestli to píšu správně), je z Francie, a přivezla si kamarádku a čtyři kufry.

Já jsem zjistila, že mám něco s nohou. Jako boty jsem si s sebou vzala sandále, pohorky, a mezi několika páry tenisek jsem doma poněkud neuváženě náhodně sáhla po barefoot variantě. Nevím, jestli to znamená, že chodím blbě, ale po třech dnech delších procházek po betonu ve zmíněné obuvi jsem se ráno probudila s tím, že mě solidně bolí došlápnutí na levou patu. Doma je nosím docela často a nic mi není. Nevím.

Každopádně z toho vyplynulo, že o víkendu asi nevyrazíme na žádné delší výlety, a že ty boty nebudu nosit, dokud mě to nepřestane bolet, protože chodit v nich bolí hodně.

Víkendový nechodící program se ale naštěstí docela nabízel: většina muzeí v Barceloně je někdy zdarma – obvykle v sobotu nebo v neděli odpoledne. A protože Petr rád chodí se svými přáteli do různých muzeí moderního umění, vybrali jsme ze sobotní množiny muzeum moderního umění. Od našeho domova je to pár set metrů.

Čtěte více