- Měla bych se buď učit, nebo spát.
- Jsem zas plná emocí, to se po oddílových akcích stává.
- Mám fakt ráda bytí někde víc dní se svýma lidma.
- Su egoistická piča.
- Jsme s Ondřejem oba takový egoistický piče, že jsme všechno posrali, a to je na highfive.
- A možná jsme to neposrali a to je na highfive taky.
- Mám adepty na svůj nejoblíbenější pár, ale to by nejdřív museli být pár.
- Musí to vyjít.
- Být zamilovaný je trošku jako být egoistická piča, jen pro dva lidi.
- Asi bychom se ve Vyškově raději pár let neměli ukázat, moc kontaktu s policií, byť jsme bez viny.
- Ale mají tam mlékomat. A umělý krávy.
- A hodně supermarketů.
- Jsem najednou ta nejstarší a nejzodpovědnější na akci a přitom su normální nevycválanej puberťák a vozím se někdy před půlnocí ve vozíku z Tesca.
- Misko rýže, misko rýže, jak se mám stát správným dospělým?
Archiv pro štítek: podzimky
A podzimky a diář a helouvín a já
Žiju.
Tak nějak.
Vlastně mě irituje fakt, že mám už několik týdnů chuť skládat básničky a prostě to nejde. Nějaká pořádná a výstižná a přitom taková, aby nikomu nevadilo, že ji nechápe. Místo minulýho článku. A nějaká o zvuku podrážek na podlahách výstavních síní. A tak. Aby bylo jasný, že cítím. Jen se mi to nedaří formulovat. A říkat. A vůbec.
Mluvila bych básničkama,
víc než zebra jsem však lama.
Vysvětlujme, dneska byl Halloween. A já byla Zecora. To by nikdo nečekal.
A ve verších jsem mluvit nezvládla.
Pomalu přestávám mít pocit, že mi jde všechno ne úplně důležité, na co sáhnu. A to mě vlastně uklidňuje, protože tak to má být. Co děláme? Jásáme.
Podzimky byly hodně fajn. Sestřička je na mě naštvaná, protože prý kazím její vrstevníky, když si s nimi v noci povídám, když chodím spát k nim, protože je to lepší než u vedoucích.
Ale ono je to prostě fér. Je fér být občas s nimi a ne nad nimi, jak se po mě možná chce. Oni si nezaslouží být pod tou hranicí instruktor/dítě a já si nezasloužím být nad ní, ne, pokud by to mělo nějak kazit přátelství. A za tím si prostě stojím.
Jen s málo lidma dokážu mluvit jen tak tak otevřeně, tolik důvěřovat. A nebylo to jen noční hodinou.
A vlastně se mi stýská. Jarošáci mají něco, co namá nikdo jinej. Ale oddíl má něco, co nemá Jaroška a už vůbec ne vyšší.
Zajímalo by mě, kdy dosáhnu nějaké vyváženosti těchhle mých hlavních sociálních skupin a přestane se mi v jedné stýskat po druhé a budu si užívat toho, co mám.
Ale našla jsem diář. To je důležité sdělení. Našla jsem ve sběru diář z roku 2012 nějaké úplně cizí holky, teď by jí mělo být jednadvacet. Čtu si ho, jako jiní lidi čtou jiný knížky. Je to zajímavý. Vedla si ho celkem poctivě. Vidím jí pod kůži, vím kdy psala jakej test, kdy šla na ples a co považovala za událost hodnou přikreslení smajíka. Není mi zatím nijak vrcholně sympatická, prostě holka, holka, co si lepí do diáře nákupní seznamy do drogerie. Ale je. A já o ní vím a ona o mě zatím ne. Má tam vyplněnej mail a adresu. Až to dočtu, možná jí napíšu, pokud se mi bude chtít. Ňach.
Dopisy, které nepíšu. Vzdálenosti, které nejsou?
Rozházený článek.
Nevím, co si o sobě myslet. Občas se dost překvapuju. Nevím, co si o kom myslet. Hlavní je se podepsat.
Fitli