Fascinují mě lidi.

Už víc než tři měsíce jsem pryč z blog.cz. Je to hrozně zvláštní. Nepřišla jsem na nic, co by mi vyloženě chybělo. Jsem volná, ale ne až tak, jak jsem si možná myslela že budu. Ta adresa působí profesionálně, ale ten blog vypadá a je pořád stejný. Jen jsem na tu komunitu napojená už jen tak nějak z půlky, pouze na tu naši interní, ostatní blogeři už mě jen tak nevyhledávají, jsem cizí, snad se mě bojí. Návštěvnost je srovnatelná, jen cizí komentáře už tu prostě nejsou. Já sama vím, že napsat komentář k cizímu článku na blog.cz je pro mě mnohem snazší, než kamkoliv jinam, protože celá ta doména je už tak nějak zvyklá na to, že se tam píšou blbosti, takže můj blbej komentář se ztratí.

Ale o tom jsem psát nechtěla.

Chtěla jsem hlavně říct, že mě fascinují blogcézeťáci, takhle z venku.

Možná až teď, možná už dávno, mi došlo, že jsou si vzájemně hrozně podobní. Asi ne úplně všichni, ale dělí se to na ákáčkáře a růžovky. Růžovky jsou taky fascinující, ale z bavení se čtením dívčích blogísků už jsem nějak vyrostla. Jsou všechny stejné, občas fakt vtipné a jsou jich mraky a mraky. Jenže ti velcí autoři jsou skoro stejní. Autorská část blog.cz je neuvěřitelně jednotná záležitost, hrozně uzavřená komunita. Všichni se tam vzájemně ovlivňují, všichni mají své vzory mezi ostatními, kterým se touží vyrovnat, takže ve výsledku všichni píšou, tvoří a přemýšlí hrozně podobně. Nebo možná obecně blogují právě jenom tyhle typ lidí, respektive jenom tyhle typy lidí si k blogování vyberou blog.cz, protože je fakt, že blogy jinde vypadají z velké části jinak. Každopádně ve výsledku to je tak, že se mi stává, že poznám člověka a prostě vím, že bloguje, a jsem přesvědčená, že vím i kde. A pak se ukáže, že mám fakt pravdu.

Nemyslím to zle. Už jen proto, že sama sebe pořád považuju za člena té komunity, stejně jako všechny ostatní „zběhy“. Buď ovlivněná ostatními, nebo ta, která začala původně a několikrát blogovat tam už budu navždycky. Jen říkám, že mě to fascinuje.

Člověk z autorské sekce blog.cz je už tak nějak ze zásady:

• Kreativní – To je tak nějak samozřejmost. Jinak by neměl co zveřejňovat. Ideálně je všeobecně kreativní, takže píše, kreslí, fotí, dělá grafiku a pravděpodobně ještě něco. Když píše, tak dost možná píše fanfiction. Myslí si, že mu to jde, jinak by to nezveřejňoval.
• Geniální – Myslí si to. Je o tom přesvědčen. Pohrdá svými zabedněnými vrstevníky ze sekce růžovek. Jeho názory jsou natolik správné, že by si je na jeho blogu měl přečíst každý a řídit se podle nich.
• „Anonymní“ – Má svoji přezdívku, pod kterou se schovává, ale zároveň říká světu o sobě pomalu všechno. Hlavně nedej bože, aby jeho blog našel někdo, kdo ho zná doopravdy, to by se musel rychle sbalit a stěhovat, protože se za svoje skvělé výtvory a geniální myšlenky ve skutečnosti vlastně stydí.
• Divný – A zakládá si na tom. Blog je pro něj únikem z reality, kde si o něm všichni myslí, že je divný příliš. (Protože jsou samozřejmě úplně blbí.) Ale tady je divný přesně akorát na to, aby to každého zajímalo.
• Kritický – Pozitivní články jsou nudné. A ze všeho nejzajímavější jsou blogové války, proti růžovkám, proti adminům, proti systému, v těch se vyžívá.
• V každém případě rád a hodně čte. To je jasné.

A já jsem prostě z hóódně velké části taková. A spoustu blogerů mám hrozně ráda a i snad se všemi bych se kamarádila, kdybych je znala osobně třeba ze školy nebo odněkud. Jen se mi zdají/zdáme hrozně legrační, fascinující, namyšlení, správní.