Podzimní časy

Rozbrečela jsem se po několika desítkách minut strávených na obzvlášť pártoškovité pártošce před dvěma týdny. Baví mě zavírat se na záchody a do komory a tvářit se, že tam děláme nějaký prasárny, protože pak lidi netuší, jak zoufalý to se mnou ve skutečnosti je.

Ta oslava byla vlastně úplně stejná, jako příšerná oslava A. patnáctin kdysi dávno. Akorát tenkrát jsem byla malá a vzorná a skoro jsem nepila, zatímco teď su stará a alkohol mě přestal bavit a skoro nepiju. Což zní v osmnácti fakt vtipně.

Možná by bylo lepší všem tvrdit, že nepiju, protože su těhotná. Zaprvé by nebyly žádný nervy s tím, komu říkat, že beru antidepresiva a pro koho mají zůstat pod obecným léky a zadruhé by to byla mnohem větší sranda.

Nakonec na přišel Petr, začali jsme počítat matiku a svět byl v pořádku, více méně. Tak to se mnou je.

***

Následujícího dne si Lůca posteskla nad tím, že Němci, se kterýma má naše škola výměnu, jsou většinou tak o rok nebo dva mladší než ona a to je na nic. „S takovejma lidma se mi obecně baví asi nejlíp.“ Prej jsem fakt divná, když jsem ještě navíc o celej rok starší než ona. Děťátka, zato vy jste ták dospělí…

***

Trávím čas s těma lidma, co je jim patnáct. Vysvětlujeme Chemikovi, že spolu nechodíme chlastat, ale žrát komprimátový mix a kebab. Tak to pak prej jo. Čistíme si zuby na mostě, abychom mohli plivat do řeky a okupujeme dětský hřiště v centru Brna. Nacházíme zídku, ze které se dá dívat na šaliny. Přidává se k nám V. Vytváříme si kulturu, bezcílně trávíme čas. Je mi s váma hezky.

***

Jsem asi hodně úspěšný student Jihomoravského kraje, páč jsem dostala dvě kytky a skleněnou plaketu, říkáme jí náhrobek. Připadám si hloupě, protože vůbec nejsem ta cílevědomá naděje, vlastně mě matika nebaví, informatika trošku, nechci ničeho dosáhnout, nechci být vědec, nechci se tomu věnovat víc než je nutné. Radši chci rodit a chodit na pískoviště. Ach jo.

***

Reklamace počítače úspěšná, po roce normálního používání mám zpátky všechny peníze, muhehe. Budu mít nový počítač. Teda PočiNeTouch. Těším. Třeba na něm začnu konečně dělat, co bych dělat měla. Programovat a psát závěrečnou maturitní práci. Chachacha.

***

Bolí mě v krku.

  1. Matika uklidňuje, asi. A nekazit mládež je dobrý, třeba se to může počítat jako vedení kroužku. Ne, dělám si srandu. A nejlepší čas na pořádné psaní ZMP je o Vánocích u pohádek, fakt.

Napsat komentář