Než jsme odjeli, zvali jsme spoustu kamarádů, aby přijeli na návštěvu. Nikdo ale neprojevil žádný významný a konkrétní zájem. A semestr pomalu ubíhal a zdálo se, že jedinými návštěvami zůstanou naše rodiny.

A pak se najednou ozvali Ron a Andulka, že by v červnu přece jenom dojeli. Trochu hloupé je, že jiným vysokoškolákům se dobře jezdí o prázdninách, zatímco nám hostitelům se vlastně líp hostí přes semestr a na prázdniny si plánujeme blázniviny. A tak se stalo, že si ti dva vyhlédli levné letenky zrovna tak, že my jsme v půlce jejich pobytu odjeli do Andorry. Nicméně i tak chci zdokumentovat, že ty dva dny, co jsme spolu strávili byly fajn a zvládli jsme díky nim objevit i nové věci.

První den jsme zopakovali komplexní Monjuicovou trasu, kterou s každou další návštěvou vylepšujeme. Teď už si myslím, že moc dál vylepšit nejde, takže vám ji tu předkládám jako optimální procházku po Muntjuicu™ a klidně ji využijte. Optimalizace poslední edice spočívala v tom, že jsme ani jednou nezabloudili a že jsme našli tu cestičku kolem hradeb na mořské straně, která předčila všechny naše dosavadní kandidáty na nejhezčí pohled na Svět kostek. Stejně jako při všech předchozích edicích jsme doufali, že kaskády před muzeem budou konečně kašnit, ale nekašnily.

Poté, co jsem dokončila svůj poslední úkol s deadlinem v době, kdy chci být v Andoře, a ostatní zatím uvařili lososa (díky, přátelé) jsme šli ještě na večerní vycházku po Ramble k moři. Zde stojí za zmínku, že Rambla del Mar, veliké molo v přístavu, po kterém se dá dojít k obchoďáku s akváriem, se zavírá o půlnoci. A nejen zavírá, ale naprosto fascinujícím způsobem přeskupí svůj tvar, odsune se od břehu. Stálo za viděnou.

V pátek jsme si dali procházku Goticem. Vlastně to bylo docela hezký a skoro mám pocit, že jsem na tu čtvrť zanevřela jako na turistické peklo příliš brzo. Ne, že by to turistické peklo nebylo, ale je tam hodně zajímavých věcí, co jsem ještě neviděla. Zejména jsme vlezli do Barcelonského archivu starých dokumentů kousek od katedrály a do El Born Centre de Cultura i Memòria (hezký mapy v obojím, už to město skoro začínám chápat) a do nějaké náhodné galerie (hezký umění), do všeho zadarmo, což se vyplatí.

Nakonec jsme byli na chvíli u moře, které bylo tentokrát poprvé doopravdy teplé, a pak už jsme utíkali se sbalit do Andorry, která nejspíš vystačí na několik dalších článků. Návštěvu jsme nechali v Barceloně s klíči od našeho bytu, a snad to všechno dobře dopadlo (což zatím nevím jistě, jelikož tento článek dopisuju z mobilu kdesi na andorsko-španělských hranicích mimo zmíněný byt i signál, i když publikován bude asi až později).

EDIT z Barcelony: Byt přežil.