Hodně.

Od září se pokouším studovat pedagogické minimum na filozofické fakultě. Konkrétně Studium pedagogiky se zaměřením na technologie ve vzdělávání na KISKu, což je taková příjemná pokroková odnož humanitní reality, ale stejně se tam cítím… jako informatik na fildě.

Třeba proto, že:

• Na chodbách jsou sochy.
• Na přednáškách se diskutují názory všech přítomných, místo sdělování matematických a dalších pravd.
• Úkoly nemají správné a špatné odpovědi, jen občas správné a špatné citace.
• Pořád musím psát nějaké texty v přirozeném jazyce. A když nepíšu texty, tak vyrábím zvukové nahrávky.
• Většinu úkolů odevzdávám ve formě blogísku (no dobře, zrovna tenhle prvek se mi líbí).
• Byla jsem nucena si asi po deseti letech opět pořídit karičku do knihovny. Akorát je to jiná knihovna a místo fantasy ság si tam půjčuju bichle o psychologii, ve kterých nevím, co hledám. Protože sice nechápu, co se po mě chce, abych napsala, ale vím, že to musí být ozdrojované.
• Na seminárky nejsou automatické testy.
• Všechny učebny se o přestávkách zamykají a člověk musí blbě postávat na chodbě, kde skoro nikoho nezná.
• V papírových knížkách nefunguje ctrl+F.

Je zábavné, že obsah toho všeho je o tom, jak učit, aby byli všichni šťastní a nadšení. A já jsem spoustu času akorát zoufalá a ztracená. Asi se nepočítá s tím, že do do čtvté třídy nějaké školy nastoupí mimozemšťan.