Poslechnout Robertovo doporučení a přihlásit se na místní obrovský studentský hackaton považuju za jedno z nejlepších rozhodnutí našeho pobytu. To, že je manták buď Roberto, nebo já, nebo spolu prostě fakt neumíme komunikovat, a tak nepochopil, že tam fakt jdeme, jinak by se přihlásil taky, nechme pro jednou stranou.

Abych to nějak uvedla pro neznalé, hackaton je hackovací maraton. To znamená, že se nějaké velké množství týmů hackerů, programátorů a jiných podobných stvoření sejde na nějakém místě a snaží se za určitý čas (na to, že máte něco pořádného vytvořit, dost krátký, na to, že při tom skoro nespíte, dost dlouhý, například víkend) vyrobit něco užitečného.

Já jsem na hackatonu dosud nikdy nebyla. Petr na pár ano, a byly to takové nabubřelé soutěže štědře sponzorované firmami. které daly soutěžícím nějaká zadání něčeho, co potřebovaly vyřešit, soutěžící vytvořili velkolepé aplikace, které ještě velkolepěji prodali, a ti nejlepší vyhráli velkolepé ceny. Mně vždy bylo jasné, že v něčem takovém dobrá rozhodně nebudu, protože ani nemívám dobré nápady na aplikace, ani neumím rychle programovat, a už vůbec to neumím prodat. A tak jsem ignorovala i reklamy na místní hackaton pořádaný naší univerzitou a skoro i Robovu první výzvu ve smyslu „mohlo by tě to bavit a dostaneš tam pizzu zdarma“.

Nakonec mi to ale nedalo a na web jsem se koukla s tím, že bych tady měla zkoušet dělat zvláštní věci. Průzkumem webu a dalším doptáváním jsme přišli na to, že tenhle hackaton je trochu jiný, než ty Petrovy:

1. Je fakt obrovský (500 účastníků).
2. Je jen pro studenty (a čerstvé absolventy).
3. Sice jsou tu nějaké výzvy od firem, ale implemetnovat (a ucházet se ním o hlavní cenu) může člověk i libovolný vlastní projekt.
4. Je tam hromada doprovodného programu.
5. Je asi docela normální to tam nijak moc nehrotit a jen sežrat všechno jídlo, co je zdarma (a že je ho hodně).

A tak jsme se přihlásili. A nezávisle na nás se přihlásila i Eliška a trochu závisle na nás Jordan, místňák, se kterým Petr dělá projekt do agentů.

Co tam budeme dělat jsme netušili. Kdyby se nenašlo nic jiného, trochu se nabízel jeden náš domácí úkol, ale nijak extra se nám do toho nechtělo. Roberto a Jordan nás zato zásobili výčtem doprovodných zábav, které nemáme promeškat, jako:

• The Game – z popisu něco jako šifrovačka, reálně to bylo na mě moc hackovací, ale dobré
• NERF bitva
• Náhodní lidé prezentující náhodné prezentace, kratochvíle v naších kruzích lidově nazývaná zprdeleslajdy

Reálně se mojí a Eliščinou hlavní zábavou víkendu stala ještě jiná hra. Byla to vlastně výzva jedné firmy, ale na rozdíl od zbytku to nevyžadovalo vytvořit v týmu nějakou užitečnou věc, ale byl to prostě turnaj skriptů obarvujících čtverečky. A tak jsme strávily skoro celý víkend tím, že jsme tunily svoje strategie a sledovaly, jak si vedou. A přesto se z nás ve výsledném žebříčku nejlíp umístil Petr, který kromě toho zvládl být mezi vítězi The Game a odevzdat ještě jeden projekt. Trochu k vzteku.

Jordan od nás většinu času utíkal za svými kamarády, organizátory té čtverečkové hry. Místo něho za námi v sobotu ráno došel Oliver, který si nás naprosto náhodně vybral jako tři cizí lidi, kteří mají u stolu čtvrtou židli volnou, a mohli by s ním udělat a odevzdat jako tým nějaký projekt. My jsme na něj byli asi nejdřív docela protivní, protože jsme si hráli svoje hry a žádný projekt se nám dělat nechtělo, ale on byl fakt vytrvalý a nakonec s ním Petr za pár hodin večer udělal a odevzdal nějakou predikci cen motorek. Oliver je Erasmák z Estonska, má nějakou vazbu na Bílovice, kterou jsme zatím jako nepochopili. Možná ho přitáhla právě naše Čeština. Ukázalo se, že naopak my jsme naopak všichni tři trochu fanoušci Estonska, a tak jsme si asi souzeni.

Ale to hlavní, jídlo bylo fakt zadarmo a bylo ho hodně. Spánku bylo naopak málo. A bylo to naprosto skvělý. Přišlo nám to trošku jako BrNOC na steroidech.

Vážně zvažujeme, že sem za rok dojedeme znova (neb mě Roberto už zase mezi řečí pozval a nemám tušení, jestli to myslel vážně). Akorát pokud budeme chtít kromě toho jídla proplatit i dopravu, asi budeme muset i odevzdat nějaký projekt. Ale to zvládneme.