Asi jen krátce, ať je tenhle blog patřičně zasazen mezi světové události.
Hodně lidí se mě ptá, jak moc se to řeší tady. Moje odpověď zní, že vlastně nevím. Místní média úplně moc nesleduju a hlavně nejsem sociálně napojená na místní lidi. Myslím si, že o dost míň než u nás, ale těžko říct, jestli není moje vnímání jen zkreslené výše zmíněným. V Barceloně probíhají nějaké protesty, ale jsou tam hlavně místní Ukrajinci. Ve škole občas zaslechnu rozhovor, který je asi o tom, ale já jsem v kontaktu hlavně se zahraničními studenty. V jedné erasmácké skupině někdo sdílel nějakou sbírku zdravotnických materiálů. Včera nám náš rektor napsal katalánský mail, že ve 12 hodin máme vyjít před univerzitní budovy a držet minutu ticha, ale u nás na fakultě se nějak nic nestalo a asi to všichni ignorovali a my jediní se tam venku nervózně rozhlíželi a nechápali, co máme dělat.
Já to řeším hodně. Děsí mě to, docela mě zajímá vývoj a nemůžu se soustředit na jiný věci, zejména na školu, do které se mi nedaří zapálit natolik, aby ty myšlenky přebila. Občas mě štve, že už jsem zase kdesi daleko ve chvíli, kdy se něco děje a kdy moji kamarádi doma dělají důležitý dobro a já jim nemůžu pomoct. Tak jim do toho jen sem tam kafrám.
Jsem ráda, že nás přijali zrovna sem, a ne do Estonska 50 km od ruských hranic, což byla druhá možnost na našich přihláškách. Náš opuštěný brněnský byt je v databázi přechodného ubytování pro uprchlíky, uvidíme, co se bude dít dál.
Ale staráme se tu o sebe hezky, vaříme si výborná jídla, kupujeme si neznámý pochutiny a ovoce, říkáme si hezký věci a v neděli jsme byli na krásným výletu mimo signál, což mi pomohlo hodně. Doporučuju, buďte na sebe taky hodní.
Zuzana napsal:
Je mi tu, v Německu, velmi podobně!
VLASTA STANKOVA napsal:
Milá Ivanko,
píšeme Ti z Kohoutovic, oslavujeme dědečkovy narozeniny. Moc děkujeme, že nám píšeš a posíláš fotografie. Stále na Tebe myslíme a vzpomínáme. Stejně jako Tebe, i nás znepokojuje situace na Ukrajině. Nemusíš si dělat starosti, dobrovolníků je víc, než potřebují. Na Výstavišti otevřeli informační centrum, podobně dobře zabezpečené dobrovolníky i odbornými silami. Další dobrovolníky zatím odmítají, hledají jen tlumočníky, kteří umí ukrajinsky nebo rusky. Situace zvlášť znepokojuje prababičku V., protože jí to připomíná její zážitky z bombardování Brna a z ofenzívy na Brno v květnu 1945.
Co je tady nového? My Sedláci se zítra chystáme s tatínkem do Villigenu. Máme teď týden prázdniny. Babička Jarmilka se těší, že jí po návratu uvaříš nějaké dobré Španělské jídlo. (Ne jen babička teda:-)) OskárekTi přeje pěkné počasí. U nás dneska sněžilo. Dědeček Petr zajímavé nové poznatky a úspěchy ve studiu. Bára je zvědavá, jaké tam mají děti hračky a vzkazuje, abyste si užili řeky. V dopise jsi že si tam dobře vaříte, to jsme rádi, to víš, máme o Vás starost a Alička Tobě i Petrovi přeje dobrou chuť. Evička doporučuje dát pozor, abyste nezabloudili. Emušku by zajímalo, jestli tam lidi jezdí na kolech a jestli jo, tak na jakých. A Jasmínka vzkazuje, abyste si to tam užili.
Poslala jsem Ti knihu o Barceloně, autor, architekt, tam prožil tři roky. Přivezou Ti ji Petrovi rodiče. Asi nemáš čas, knihu teď čist, ale prolistuj ji, jemně tužkou jsem Ti tam označila zajímavé podněty k pobytu v Barceloně. Nečekej popisného průvodce pro cestovatele, ale zajímavý pohled vzdělaného a zřejmě dost citlivého člověka na prostředí města.
Soustřeď se na poznávání města, moře i okolních hor, využij všechny podněty, které Ti barcelonské univerzity nabízejí. Opatrujte se, pozdravuj Petra i jeho rodiče a brzy se nám ozvi.
Mějte se krásně, myslíme na vás, pište, posílejte fotografie, pac a pusu
Osádka Kohoutovic a Sedláci
Fitli napsal:
Ahoj,
v dalším průzkumu místní kultury se pokusíme zaměřit na hračky a řeky, hraček jsme zatím viděli málo a řeky jen z letadla. Na kolech tu lidi občas jezdí, nejčastěji na barcelonských sdílených červených elektrokolech. Přemýšlím, že bych se u nich taky zaregistrovala, ale asi bych si musela ještě koupit helmu, bez ní se bojím. Kromě toho jsme tu viděli nějaký cyklistický závod nebo co, je na fotce z 23. 2.
Knihu mi Zelinovi dovezli, myslela jsem, že ji budu číst pomalu postupně, ale je fakt zajímavá a nějak se stalo, že jsem za dnešní večer přečetla víc než půlku. Asi o ní budu muset napsat zvláštní článek.
Mějte se taky moc hezky a užívejte si Švýcarsko i Brno.