Na Valentýna nás od dvanácti čekalo první cvičení ve škole. Ale nic není, jak to člověk plánoval.

Můžete si všimnout, že v posledních příspěvcích jsme výletovali docela řídce a často jsme někam nešli, protože jsme byli unavení. Konkrétně, Petr měl někdy od půlky týdne rýmičku, která způsobovala, že každý druhý den prohlásil, že nikam nejde, a mě v neděli začalo škrábat v krku a chtělo se mi celý den spát. Ale když R. Petrovi v sobotu do telefonu říkal, že by mohl mít omikron, bylo to něco, co nás do té doby vůbec nenapadlo.

Doteď jsme se cítili jako nedoknutelní nadlidé, kteří se tomu až doposud dokázali vždy vyhnout, měsíc po třetí dávce…

Každopádně místo toho, abych se před svým prvním školním dnem pořádně prospala, celou noc jsem strávila pocením, převalováním a horečnatýma snama o průvodech proudících spletitýma uličkama Gotické čtvrti. A bylo mi jasný, že tohle je blbý.

Ráno tedy místo do školy Petr vyrazil do lékárny (naštěstí hned vedle našeho domu) pro testy a zeptat se, jak máme postupovat, když máme příznaky covidu. Prý si máme udělat ty testy, a když budou pozitivní, tak zůstat 5 dní doma a udělat si další.

Nebylo žádným překvapením, že pozitivní byly. Mně to bylo vlastně celkem jedno, protože jsem do školy stejně nemohla a omluvenka přes covid se možná vyřizuje jednodušeji, než přes jinou nemoc, ale Petr zuřil. Ale nezbývalo, než napsat do školy, napsat Matúšovi, jestli náhodou nemáme některý předmět spolu a nemohl by nám referovat (nemáme, ale zato je taky pozitivní) a jít zas spát.

Dva dny mi bylo fakt blbě a měla jsem horečku, od té doby si jen nonstop připadám jako po noční šifrovačce, i když spím přes 12 hodin denně. Každopádně jsem čekala, že to po tom očkování zvládnu líp.

Žít týden v pokoji, kde je vrzající postel a nic jinýho, stálo docela za prd. Teda, mně to nakonec bylo celkem jedno, když pořád spím, ale Petra to štvalo a mě docela taky. Teď spolubydlící na víkend odejeli, tak máme k dispozici i společný prostory a je to neskutečně příjemný. Možná se po této zkušenosti pokusíme sehnat přes marketplace nějaký malý psací stůl. A taky už jsme dnes při našem prvním rychlém opuštění izolace zakoupili jakýsi technický olej a promazali tu postel, takže se na ní dá i převalit.

Takže se tu toho za poslední týden úplně moc neudálo, ale v pondělí snad konečně půjdeme do školy. Těšili jsme se už před týdnem, ale teď je to ještě intenzivnější. Držte nám palce.