Už někdy o týden dřív se nám na dveřích objevil letáček, že o tomhle víkendu bude v nějakých časech uzavřena hlavní třída kvůli nějakým městským slavnostem.

Svatá Euláile z Barcelony byla třináctiletá puberťačka, které v roce 303 přišlo jako dobrý nápad nakráčet k císaři, který ve městě hubil křesťany, a nechat se umučit. Má stránku i na české wikipedii, tak si to můžete přečíst.

Na to, že bych se měla podívat, co se vlastně děje, jsem si vzpomněla až někdy v sobotu v poledne. Ukázalo se, že velkou část dnešních veselic už jsem prospala, ale že se v centru odpoledne a večer ještě něco děje, a taky že fakt hodně muzeí má volný vstup. Petr se ale moc netvářil, že by se mu někam chtělo, protože byl nachlazený, a tak jsem se šla jen já na chvíli projít. Našla jsem dětský sbor trénující na večerní vystoupení (v rouškách, wtf), nějaký svalovce ve fotbalových dresech, co předváděli nějaký mix akrojógy a parkouru (ti asi nebyli součástí slavností, ale byli hustí), trhy a nějaký tanečky na pódiu.

V neděli jsem byla unavená pro změnu já, ale zvládli jsme to líp: ráno jsme vstali a před polednem jsme vytáhli svoje spolubydlící (k tomu, že už máme dva se snad dostanu později) na lidské věže. To je velká katalánská tradice, nechápu, jak je napadlo dělat zrovna tohle, ale je to dobrá podívaná.

Cestou zpátky jsme narazili na průvod obrů, který jsem chtěla vidět, ale nebyla si jistá, kdy a kde ho hledat.

Večer po oddílové debatě jsme se vydali ještě podívat na ohňový průvod, což byla docela hustá věc – podobný figuríny jako na průvodu dopoledne, ale tentokrát to byli draci a různý jiný stvůry, a měli k čumáčkům přidělanou jakousi pyrotechniku a chrlili jiskry. Kdyby to nedělalo ještě navíc rány, fakt by mě to bavilo. Nemáme z toho pořádnou fotku, takže vás nasměruju na městský instagram.