Mám úspěšně ukončený první předmět!

Při všech svých plánech vyjet na Erasmus jsem plánovala zapsat si nějaký kurz místního jazyka. Přijde mi fajn alespoň občas pochytit nějaké slovo na nápisech, umět pozdravit a poděkovat. A kromě toho mě asi dost baví zkoumat vlastnosti jazyků, hledat gramatické jevy, podobnost a rozdílnost oproti jazykům, které už znám, provázanost s kulturou daného území a tak (jo, stýská se mi po časech lingvistické olympiády…).

To, že jsem se nakonec dostala zrovna sem, kde se všude velmi pohodlně domluvím jazyky, které už umím (tzn. španělsky je všechno, anglicky umí skoro všichni, ale ne všechny nápisy a weby jsou přeložené), mi v tomhle trochu zkomplikovalo situaci, chtěla jsem doplnit své jazykové rozhledy nejradši o něco ugrofinského nebo podobně nového, ale co už.

Začala jsem se rozhlížet po kurzech španělštiny na mojí úrovni, což mi přišlo rozumné, ale ukázalo se, že přímo naše univerzita žádné neposkytuje. Máme právo zapsat si nějaký kurz na jiné škole, uznají nám za něj kredity a dostaneme nějakou slevu oproti veřejnosti, ale pořád jsou to celkem pekelné pálky.

Oproti tomu naše univerzita poskytuje kurzy katalánštiny pro začátečníky za 20 €. Zapsat si katalánštinu mi přišlo poněkud bláznivé: mám v hlavě značně zapomenutou španělštinu a základy portugalštiny a občas si nejsem jistá, kterému jazyku nějaké slovíčko nebo jev patří. Třetí hodně podobný jazyk mi v tom asi udělá solidní guláš. A navíc mi tady ta španělština fakt bohatě stačí. Ale jazykový kurz jsem chtěla a dva kredity do learning agreementu se nám hodily, tak budiž.

Katalánština x kastilština

Teď bych asi měla vysvětlit, jaký je tu vztah mezi katalánštinou a kastilštinou (tedy tím, o čem jsem tu doteď psala jako o španělštině). Popravdě tomu sama doteď až tak moc nerozumím. Katalánci si velmi zakládají na tom, že katalánština je samostatný jazyk, ne nářečí. Mezi sebou se často baví katalánsky, ale myslím, že na ulicích Barcelony nezřídka slyším i kastilštinu – těžko říct, jestli jí ale mluví místňáci, nebo náplavy z jiných částí Španělska nebo i odjinud. Nikdo ale nikdy nemá problém přepnout do kastilštiny, když je to potřeba. Oficiální nápisy třeba v metru jsou tu dvojjazyčně, ty míň oficiální někdy tak, někdy tak. Když mluvíte kastilsky, nikdo vás nezbije.

V mluvené podobě mívám problém mezi nimi rozeznávat – v podstatě je to jen o tom, že jednomu rozumím docela dobře a druhému hůř, ale nemám tam žádné jasné poznávací znaky. V psané podobě je katalánština jasně odlišitelná, protože je v ní spousta apostrofů a má divná nabodeníčka, jako třeba ï, à nebo ç. Význam sdělení chápu někdy, ale často na ni vytahuju překladač.

Català per a principiants

Ale zpátky ke kurzu. Jak už jsem někdy psala, byl online a začal v den, kdy jsme odjížděli z Brna.

Poněkud šok byl, že jako jazyk výuky byla v první týdny (a taky na dovysvětlování nejasností celou dobu) zvolena kastilština. Což mě z webu předmětu nějak vůbec nenapadlo, že by se mohlo stát, když je to kurz pro cizince. Petr byl jediný, kdo španělsky vůbec neuměl, což ho v podstatě úplně vyřadilo z výuky. I mě to přišlo poněkud nešťastné, protože jsem sice rozuměla, ale už se nezvládala doptávat na nejasnosti a vůbec to pro mě bylo obvykle brutálně náročné. Asi od třetí lekce jsme přepnuli skoro úplně do katalánštiny, což už bylo víc fér, ale i tak se tam ta kastilština často objevovala a třeba pro mě to bylo akorát matoucí, protože jak jsem už řekla, neumím ty jazyky v mluvené podobě rozlišovat. Popravdě vůbec nevím, jestli všichni vyučující učí v kastilštině, nebo někdo i v angličtině.

Petr se na to po první lekci vykašlal, což chápu. Kromě něj se už neukázala ještě jedna spolužačka, takže jsme tam zbyli já, ještě jeden Čech, Kanaďanka (s francouštinou jako mateřským jazykem) a tři lidi z Latinské Ameriky (s kastilštinou jako mateřským jazykem, konkrétní státy už jsem zapomněla). Bavilo mě sledovat rozdíly mezi námi a těmi románskými lidmi: oni zvládali mnohem líp interagovat s učitelkou, ale zvlášť ti latinoameričani na půlku otázek odpověděli prostě kastilsky a doufali, že to bude stejně. Většinou smůla.

Kromě 7 online lekcí jsme měli ještě vyplňovat cvičení na platformě parla.cat. To je taková pekelná věc – systém, který původně fungoval ve flashi, ale jelikož už tu s námi dnes flash není, musíte si stáhnout jejich speciální prohlížeč, ve kterém to ještě jede. Jen pro Windows nebo Mac. Spousta věcí se tam chová divně. Bolest a zabralo to dost času, ale cvičení mě nakonec někdy i docela bavila.

I přes tu formu, se kterou jsem se místy úplně neztotožňovala, mě obsah bavil. Zejména část o jídle a občasné vsuvky o životě tady.

Na poslední lekci jsme psali krátký testík, 20 otázek s výběrem odpovědí a „slohovku“ o 50 slovech.

Poučení pro ty, kdo tu budou studovat po mně

• Pokud si zapisujete kurz, který nemá nikde explicitně napsaný jazyk výuky, zeptejte se.
• Pokud rozumíte mluvené španělštině a láká vás katalánština, tak si tenhle kurz klidně zapište, jinak asi pro pobyt tady doporučuju spíš se naučit trochu španělsky někde jinde.
• Samotná katalánština není těžká, zejména pokud už máte základy nějakého románského jazyka.