Edit 11. 3.: Různí čtenáři tohoto blogu tvrdí, že jsem ve článku zanedbala důležité skutečnosti. Proto ho doplňuji, nové části jsou na úplném konci.

Tenhle článek už tu suším přes týden a vlastně nevím, co sem napsat, protože přesně popis tohoto výletu už najdete na internetu asi tisíckrát. Ale zkusím to.

Montserrat je horský masiv asi 40 km severozápadně od Barcelony. Kromě působivých skalních struktur se tam nachází klášter, významné poutní místo, a hodně turistů. Obojí chápu, ty hory působí na tom místě mezi úplně jinými kopci dost posvátně samy o sobě, kdybych tu měla někde stavět klášter, tak se nabízí. A my jsme byli jedni z těch turistů.

Je to jedno z míst, kde už jsem byla před šesti lety během své minulé návštěvy Katalánska. Tehdy jsme tam jeli na dva dny, vystoupili z autobusu v jedné vesnici na úpatí, vylezli nahoru, přespali u nějaké kapličky, a zase slezli do jiné vesnice.

Dnes jsem konformní a jezdím na konformní výlety (a taky je zatím v noci na tenký spacák, co mám s sebou, dost zima a byli jsme týden po covidu), takže jsme si mastňácky vyjeli autobusem přímo až nahoru ke klášteru, s nějakými odbočkami jsme obešli značený okruh přes nejvyšší vrchol, který chodí všichni, a zase sjeli stejným autobusem dolů.

Kdybyste někdy chtěli využít stejnou strategii, autobusy provozuje společnost Autocares Julia. Trošku nepříjemné na tom je, že jede jen jednou denně tam (9:15 ze stanice Sants) a jednou zpátky (v zimě v 17:00 a v létě v 18:00). Jedna cesta stojí 5.75 €. Druhá varianta je za podobnou cenu dojet vlakem R5 (který jezdí každou hodinu z Pl. Espanya) někam pod kopec a pak se tam vyškrábat, nebo se rozšoupnout a vyjet nahoru jednou z lanovek.

A jo, bylo to hezký, touhu po divočině to částečně ukojilo, lidí tam bylo furt míň než na Ramble, byl to první den, kdy jsem zvládla nemyslet na válku a fakt jsem si to užila. I když teď při psaní lituju, že jsme si to rovnou nevylezli zespodu. Ale aspoň jsme zvládli vlézt i dovnitř do baziliky kláštera, kde jsme podle mě v roce 2016 nebyli. A nebo si to nepamatuju, to je taky možnost.

Kromě toho chci doporučit odbočit z hlavních značených cest všude, kde budete stíhat a chtít. Čeká vás víc vyhlídek, zříceniny poustevničích chýší a místa, kde je mnohem míň lidí. A horolezci, kteří lezou v mísech, kde vůbec nechápu, jak je to možné a vydržela jsem na ně hledět dlouhé minuty).

Zlatým hřebem dne bylo setkání s mojí rodinou: Rozhodli jsme se, že si dámě sraz na Montserratu. My na tom popsaném v tomto článku, oni u tohohle u Slavonic. Je tam kopie sochy madony z toho španělského, takže se to musí počítat.