Jazyky, kterých by se můj pobyt v cizině mohl dotknout, jsou celkem čtyři. Vůbec nevím, v jakém pořadí je projít, tak třeba podle toho, jak jsem se je ve svém životě postupně začala učit. Zároveň je to totiž možná i pořadí toho, jak moc jsem je používala.

Čeština

Bývala jsem vždycky dost fanoušek češtiny. Je to sice úplně absurdně složitý jazyk, ale když už jsem měla to štěstí, že jsem se do něj narodila a naučila se ho téměř bezbolestně, tak si jeho jeho požívání fakt užívám. Myslím si totiž, že čím složitější jazyk je, tím líp se s ním dá čarovat a vyjadřovat přesně. A taky asi už nikdy nebudu žádný jazyk umět tak dobře, abych v něm to čarování zvládla.

Vždycky mě štvali lidi, co se češtinu využívat pořádně nesnažili, cpali do ní anglická slovíčka a všelijak to prznili.

Jenže mi stačilo půl roku, kdy jsem pořád ještě díky tomu, že jsme tam byli ve dvou, mluvila většinu času česky, ale byla jsem v intenzivním kontaktu i s těmi dalšími jazyky na to, abych cítila, jak se mi ta čeština taky przní. Typicky když jsem začala mluvit o nějakém konceptu (o kterém jsem předtím dlouho nemluvila) s někým v angličtině, případně pokud na mě někde vyskočil ve španělštině, najednou se mi ten koncept spojil s anglickým/španělským slovem a pak se mi vkrádalo i do českých promluv a myšlenek. Dokud se mi to dělo s pojmy ze školy a exotičtějšíma potravinama, byla jsem ochotná to akceptovat. Když se mi to dělo v Pyrenejích se slovem bouřka, bylo to divný. Jestli na vás budu v blízké době mluvit jak debil, tak se omlouvám, zase se to doufám brzo spraví.

Fakt hodně by mě zajímalo, co by se stalo, kdybych tam byla sama, ale to už jen tak nezjistím.

Angličtina

Moje angličtina je podle mě docela mizerná. Teda minimálně na poměry mé věkové a sociální bubliny. Jazyky mě baví a ráda v nich hledám jejich pravidla a zvláštnosti… ale na téhle úrovni už je to asi hlavně o tom, kolik slovíček a idiomů váš mozek pojme, na což jsem zcela mizerná. A navíc se mi konkrétně angličtina prostě nelíbí.

Jelikož to byl jazyk naší výuky, měla jsem si před Erasmem a po něm udělat jazykový test. V obou případech mě poslechová a čtecí cvičení totálně vysála, ale v obou případech mi to jako celkovou úroveň přisoudilo C1. K výsledkům podčástí se teď neumím dostat, protože nějak úplně překopali jejich web a přihlašování na něj, ale vtip je v tom, že se údajně během pobytu zhoršila slovní zásoba o dva stupně (akorát teď nevím přesně odkud kam). Obávám se, že ve skutečnosti byla mizerná už na začátku, jen jsem tam ty náhodné odpovědi nasázela nějak málo náhodně. Jinak se mi prý zlepšil poslech, což by i mohla (ale nemusela) být pravda.

Hodně předmětů v angličtině jsem měla už minulé semestry, takže to moc změna nebyla. Uvědomuju si ale, že mě soustředění na anglický výklad stojí ještě o něco větší úsilí, než na český, takže to, že jsem měla v angličtině všechno, vedlo k tomu, že jsem často prostě nezvládala dávat pozor. Nová věc byla, že jsem během semestru měla řadu (6?) nějakých vlastních prezentací v angličtině, kde jsem si dost uvědomovala, že se občas sekám na tom, že mi nechce naskočit slovíčko. Jsem fakt ráda, že jsem v posledních letech dost zapracovala na obecné trémě z prezentování, mé já před třemi lety by to asi totálně složilo. A pak tu bylo psaní reportů. Uvědomuju si, že můj anglický text je jak od osmiletého dítěte (kvůli čemuž jsem nezvládla napsat bakalářku v angličtině), ale tohle jsem nějak odevzdat zvládla a vlastně mám radost, že mám nějaký cvik na tu diplomku.

Kromě školy tu byly interakce s ostatními lidmi, hlavně teda se spolužáky a spolubydlícími. A všechny zajímavější konverzace probíhaly právě v angličtině. Myslím, že jsem se postupně trochu rozmluvila, ale zároveň pořád cítím nějakou nejistotu, chvíle, kdy se deru ke slovu ještě míň, než v češtině (jde to?), přestože mě něco napadlo, a pak jsem taky asi dělala furt strašný ksichty, protože to bylo jednodušší, než se vyjadřovat verbálně.

Kupodivu asi nejintenzivnější pocit učení se angličtiny mám ale až teď, když jsem dojela do Česka, ale zároveň mám konečně někoho, s kým si fakt intenzivně píšu anglicky. A tady si na rozdíl od mluvené konverzace můžu všechno promýšlet a dohledat, takže mám pocit, že mi to s tou mojí největší mezerou, slovní zásobou, fakt něco dělá. Doporučuju!

Závěr je, že je moje angličtina sice furt oproti ostatním asi mizerná, ale rozhodně s tím Erasmus trochu pohnul.

Španělština

Španělsky jsem se na gymplu učila 6 let. Mám ji moc ráda. S výjimkou mé předchozí návštěvy Barcelony a občasného sledování španělských seriálů (a to stejně s titulkama, protože prostě chci vědět, co se tam děje a chytit všechny vtipy) mi to dosud bylo úplně k prdu. 

Během Erasmu mi to taky bylo celkem k prdu. Tedy, za celou dobu jsem španělsky pořádně nemluvila. Nejblíž k pořádnému mluvení měla asi moje návštěva lékaře, kde jsem se nějak domluvila, ale bylo to humorné. Jinak mé aktivní používání jazyka spočívalo zejména ve zdravení, děkování a kartou, prosím. Několikrát (rozhodně víckrát, než se mi to běžně stává v Brně) po mě něco chtěl nějaký náhodný kolemjdoucí ve víře, že umím španělsky a všechno vím (vypadám na to copak?) což se mi kupodivu docela dařilo odbavovat (i když občas mě to zaskočilo natolik, že jsem zapomněla, že i když nevím, kde je nějaká ulice, mám v kabelce mapu). Kdybych hodně chtěla, tak bych určitě s některými lidmi španělsky interagovat mohla i hlouběji (jakože třeba s Robem nebo i se spolubydlícími), ale nějak zvítězila touha být schopná doopravdy předat informace, které chci, nad tím si zkoušet mluvit dalším jazykem. A navíc by tomu nerozuměl třeba Petr, který byl u většiny těchto interakcí se mnou.

Přestože jsem španělsky nemluvila, obklopovalo mě to všude. A hned od začátku jsem tomu, cedulím i rozhovorům lidí na ulici, rozuměla líp, než jsem čekala. Byla to vlastně docela cool superschopnost, nám nerozuměl nikdo (snad, občas jsme v metru řešili hrozný nechuťárny), já jsem většinou jakž takž chápala. 

Někdy na začátku pobytu jsem si ve veřejné knihovničce vzala náhodnou tenkou knížku. Přečetla jsem z ní v metru prvních pár desítek stránek a pak mě to přestalo bavit, ale ukázalo se, že tohle taky jde. (Jen jsem asi zapomněla, jak fungují všechny časy kromě přítomného, což v jednoduchých konverzacích vůbec nevadí, ale v knížce jsou najednou všechny ve strašných kombinacích. Odhadovala jsem je z kontextu a jak fungují furt nevím.)

Jak příjemné vlastně bylo, že svému okolí rozumím, mi ale došlo až cestou domů ve Francii a Německu, kde jsem pochopila, jaké to je nerozumět. Jet na Erasmus někam, kde se používá váš druhý cizí jazyk, i když máte školu v angličtině a moc ho nevyužijete, je vlastně asi dost dobrá volba.

Mám pocit, že v tom čtení a poslouchání jsem se ještě trochu zlepšila. V mluvení asi vůbec.

Katalánština

Nový jazyk. Za těch 6 týdnů jazykového kurzu jsem se naučila nějaké základy, ale rozhodně jsem nedostala chuť to ani na ty nejzákladnější interakce používat místo španělštiny, takže v půlce března můj zájem o tento jazyk úplně ustrnul.

Psanou katalánštinu jsem jakž takž dávala i při příjezdu, je to prostě románský jazyk a pokud už znáte nějaký jiný, tak to číst jde. Mluvená byla horší, ale zase zatímco tu psanou jsem od španělštiny byla schopná odlišit podle některých divných písmenek, mluvenou katalánštinu a španělštinu jsem rozlišovala pouze podle míry toho, jak moc tomu rozumím (takže vůbec nevím, jestli správně).

Umět katalánsky fakt potřeba nebylo. Pokud jedete do Barcelony, silně doporučuju se podívat radši na španělštinu, je to lehčí, skoro všechno je všude dvojjazyčně a fakt vám za to nikdo kudlu do břicha nevrazí.

Nicméně i když jsem ten jazyk celou dobu dost ignorovala, provedla jsem neplánované měření: Někdy v prvním měsíci pobytu jsem našla v náhodném parčíku komunitní lednici a vyfotila jsem si její pravidla používání (v katalánštině) s tím, že bychom to mohli využít, až se na konci pobytu budeme potřebovat zbavit nějakých zbytků. Pamatuju si, že tehdy jsem si některými částmi nebyla úplně jistá a musela jsem si z té fotky tahat text a strkat ho do překladače. A když jsem si tutéž fotku otevřela v týdnu posledním, když fakt hrozilo, že tam nějaké jídlo poneseme, tak jsem rozuměla všemu. Nemám tušení, jak to funguje.

Celkově mám pocit, že mě to jazykově posunulo. Asi to tak nemusí mít každý, ale já su spoko.