„Vadí ti moje homosexuální vztahy?“
„Ano!“ (Proč by neměly?) „Leda že by tobě případně nevadily moje.“
„Já nevím. Protože je neznám, protože ty o nich běžně nemluvíš v hospodě.“
„No, to protože mají mnohem reálnější základ“

„Nemusím si pamatovat tvoje telefonní číslo a datum narození, hlavní je vědět, že máš rozumný názor na muslimy.“

„Já se jí bojím.“ Raz dva, slz slz. Mrk. Existence. Jak moc mi po dvou setkáních s někým může připadat, že jsem všechno už stihla pokazit.

Cítím se jako bezďák, když jsem za dnešek stihla tahat všechno své školní vybavení (jeden blok a mandarinka) v prastaré igelitce z Alberta, čistit si během vyučování zuby na školních záchodech a spát odpoledne na pohovce u nás v klubovně.

Ale ať tohle celé zní jakkoliv, žití mě fakt baví.