Author: Fitli

Druhý semestr na FI

Už je celkem pozdě, ale do začátku dalšího jarního semestru to stejně nikoho moc zajímat nebude.
Přežila jsem další semestr! Ještě se asi hodí říct, že minulý díl najdete tady a že jsem narazila na blogy, s těmito články, takže si kromě druhého semestru mých známých Jendy a Domči můžete přečíst i semestry dalších, třeba i stejně starých lidí.

V tomhle semestru jsem poněkud experimentovala se zapisovanými předměty, zejména to tedy spočívalo v tom, že jsem si dala matematiku 4 místo matematiky 2, protože jsem trochu myslela, že chci jet ve 4. semestru na Erasmus a těžký a pouze na jaře vyučovaný předmět bych si měla odbýt co nejdřív. Nakonec nikam nejedu a celé to bylo zbytečné, ale co už. Kromě toho jsem měla ještě nějaké další předměty, které máme doporučené ve 4. semestru, takže to už nebude úplně vzorový semestr studenta mého oboru jako minule.

Mám pocit, že 44 kreditů + práce + život už je fakt až až a opakovat to nehodlám. Naopak 7 zkoušek za 3 týdny je ve většině případů akorát, protože víc času na učení je akorát víc času na stres.

Jinak mi fakt chyběl tělocvik a když jsem se v červenci začala pokoušet hýbat, zjistila jsem, že vůbec nefunguju a bylo to fakt hrozný.

Měla jsem výrazně horší známky, než v prvním semestru, ale nějak mě to netíží.

IB002 Algoritmy a datové struktury

Přednáší Černá, cvičí Horáček, 6 kreditů, zkouška

Celkem postrach semestru, předmět, kterým na první termín prolezlo 11 % studentů… Pro mě téma, které mě fakt baví, tohle je důvod, proč informatika. Ale většinu jsem už znala a přes semestr jsem nad tím předmětem spíš naříkala, na cvičení se jelo hrozně pomalu a spousta studentů byla fakt mimo, štvalo mě, že neřešíme něco zajímavého a u složitějších věcí se jen tak zhruba nastíní myšlenka, ale pořádně se neudělají, protože by je beztak nikdo nepochopil. Nakonec jsem se zajímavějších příkladů dočkala na zkoušce a za prosvišťování složitějších věcí jsem zaplatila Bčkem (ale A z našeho termínu neměl nikdo, tak si to odpouštím).
Jinak je Honza kamarád, tak se těžko hodnotí jako cvičící, ale pokud chcete studentského cvičícího, kterého to fakt upřímně baví a snaží se to dělat zábavně, tak super volba.
Na přednášky jsem nechodila. Ani na jednu, byly v čase, kdy jsem chtěla být v práci. Nemůžu hodnotit.
Hodnocení mělo spoustu částí:

  • Odpovědníky na cvičeních ‒ často divně formulované nebo chytákovité otázky z poslední přednášky (a já jsem nechodila na přednášky a většinou jsem se chytla tématu až na začátku cvičení, po tom odpovědníku). Pro připuštění ke zkoušce z nich musíte mít nějaký počet bodů. Ke konci semestru jsem se trochu bála, že to nezvládnu, ale nakonec dobrý.
  • Domácí programovací úkol – tady mě celkem naštvalo, že se dělal jen v jednom dvouhodinovém termínu večer úplně mimo jakýkoliv čas, který by si podle mě měla škola mít právo nárokovat. Ale byl lehký a za málo bodů a asi se nad ním nemá smysl nějak moc rozrušovat.
  • Implementační část zkoušky – Python je past. Dávejte si pozor, jakou mají vlastně různé hrozně hezky krátky zapsané konstrukce složitost. Je snadné myslet něco dobře, ale blbě to napsat, abyste ušetřili pár znaků a přijít o body. Jinak je to asi ta lehčí půlka zkoušky
  • Teoretická část zkoušky – Přijde mi, že na to, jaký typ příkladů tam je, se přes semestr hrozně málo připravovalo. Určitě doporučuju si před zkouškou zkusit doopravdy s papírem vyzkoušet starší písemky. Na druhou stranu mi přišlo, že se hodnotí celkem mírně, co se týče formálnosti zápisu důkazů a tak.
  • Nepovinné domácí úkoly – nejsou tak úplně součástí hodnocení. U nás se jimi snižovala hranice potřebná ke složení programovací části zkoušky, ale podle mě je spíš problém projít teoretickou. Asi je fajn jich pár vyřešit právě kvůli uvědomění, co je v Pythonu past, ale není potřeba dělat všechny, pokud trochu tušíte, co se v předmětu dělá.

    IB005 Formální jazyky a automaty

    Přednáší Křetínský, cvičí Klaška, 8 kreditů, zkouška

    Úžasný, intelektuálně náročný, krásný předmět. Bavilo mě to, mělo to dobře napsaná skripta, byl to menší předmět, kde se člověk potkával v rámci ročníku hlavně se svojí sociální bublinou a ne s těmi laxními nepřipravenými a zpomalenými lidmi, co mě vytáčeli na cvičeních z IB002.
    Alternativu IB102 Automaty a gramatiky jsem pochopitelně neměla. Rozdíl mezi nimi je ale asi podobný jako mezi stovkovými a dvoustovkovými matikami. Pokud vás to zajímá a chcete to dělat pořádně, dejte si FJA.
    Na přednáškách jsem opět úplně moc nebyla, na cvičeních jsme hodně dělali i teorii.
    Cvičení byla skvělá. Jen nesmíte své cvičící nechat, aby řešili váš život a prospěch a zapisované předměty, ale to je asi do trochu jiné rubriky.
    Hodnocení probíhalo vnitrosemestrálkou a závěrečnou písemkou, lehké to nebylo, ale člověk celkem dobře věděl, co má čekat.
    Prolezla jsem s odřeným B.

    IB030 Úvod do počítačové lingvistiky

    Přednáší Horák, 4 kredity, zkouška

    Obsahem velmi zajímavé, formou velmi nudné. Prostě nejsem ten typ člověka, co zvládne pravidelně chodit na předmět, který má jen přednášky, když je to jediná věc, kvůli které by ten den šel do školy. A když už jsem tam přišla, většinou jsem v pozorném stavu vydržela maximálně patnáct minut, protože přednášející prostě moc neudržoval kontakt s publikem a jen si tak monotónně vykládal s projektorem. Fakt mě to mrzí, když jsem se fakt snažila neusnout a nedělat jiné věci, tak mě obsah dost bavil. Ale chtělo to vynaložit velké úsilí.
    Součástí hodnocení byl domácí projekt, který jsem totálně pokazila hlavně kvůli tomu, že jsem si nedokázala vymyslet rozumně těžké téma. Příště bych asi radši zašla za přednášejícím a nechala si něco poradit, pokud by mě nic dobrého nenapadlo, takhle to byla fakt škoda bodů.
    Písemka byla hromada otevřených otázek, dopadla taky hůř, než jsem čekala, ale nikam se neskenovala a nějak se na ni chodit dívat se mi nechtělo, takže prostě nevím. Na tohle učení teorie asi prostě nejsem. Dostala jsem D a bylo mi to jedno.

    IB101 Úvod do logiky

    Přednáší Popelínský, cvičí Solař, 6 kreditů, zkouška

    Kdybyste někdy chtěli udělat fakt pekelně špatný předmět, tady máte návod. Obsah primitivní, ale hodnotí se hovadiny. Veliká většina cvičících jsou druháci, kteří měli loni A, což vzhledem k organizaci předmětu neznamená vlastně vůbec nic. Bonusové body neřízeně lítají vzduchem. Prostě to bylo fakt divný, ale všichni to mají povinně.
    Na nepovinná cvičení se vyplatí chodit kvůli bodům – bonusovým a z odpovědníků. Na přednášky prý taky, ale na to už jsem nervy fakt neměla.
    Pokud se do toho předmětu rozhodnete vložit nějaký svůj čas a chodit kvůli němu do školy, je to easy A. Pokud ne, tak se musíte fakt snažit na písemkách a v domácích úkolech. A nebo se na něj vykašlete úplně, dostanete nějakou blbou známku, ale o žádné vědomosti stejně nepřijdete.
    Můj cvičící byl jeden z těch mnoha druháků, když měl narozniny, zjistila jsem, že ho mám v přátelích na facebooku :D. Bylo to v pohodě, ale ten předmět je prostě sranec.
    Na přednášky jsem… můžete hádat… nechodila, tak k nim zase nic neřeknu.

    MB204 Diskrétní matematika B

    Přednáší i cvičí Bulant, 8 kreditů, zkouška

    Kurva dobré a kurva těžké. Poctivě jsem chodila na obě přednášky, snažila jsem se, ale prostě asi nejsem tak chytrá a zase tak snaživá, abych trávila celý semestr noci s příklady, taky ne. Ale bavilo mě to, jako matika už dlouho ne. Asi třikrát nám suploval Kučera a to byla fakt láska na první poslech. Bulant taky dobrý, ale ztrácela jsem se celkem často. Zajímalo by mě, jestli by to celé bylo lepší, kdybych si ten předmět dala o rok později, ale nevím, podle sylabů MB102 a MB103 by to na ně úplně moc navazovat nemělo. Asi jsem si měla nechat víc času před zkouškou.
    Cvičení s Bulantem byla pochopitelnější než přednášky.
    Minipísemek se psalo mnohem víc, než 5, takže získat 5 nebo skoro 5 bodů bylo celkem v pohodě. Většinou se fakt nedaly stihnout, ale Bulant je pak hodnotil dost mírně.
    Normální písemky se stíhat daly, ale hodnoceny byly normálně. Vnitra jsem celkem zvládla, závěrečnou zkoušku moc ne.
    Ústní zkoušení normálně maturitního typu, dostali jsme přidělenou otázku ze seznamu (řekla bych, že lidi, kterým vycházely lepší známky měli těžší otázky a naopak), vymysleli to na potítku během zkoušení předchozího člověka a pak si popovídali a mohli si tím upravit známku, která nám vycházela po písemce. Dostala jsem otázku, kterou jsem si fakt přála, ale nic z toho, protože tu písemku jsem pokazila. D.

    PB071 Principy nízkoúrovňového programování B

    Přednáší Švenda, cvičí Zima a Řeháček, 6 kreditů, zkouška

    Jsem docela fanoušek C a už před semestrem jsem se v něm cítila celkem jistě, ale i tak to bylo hodně přínosné.
    Cvičení jsem měla v době přednášky z MB102, takže nás tam bylo asi 5. Naši cvičící se rozhodli, že nás tam naučí vim, tak to bylo takové 2 v 1, což bylo super.
    Dokonce jsem párkrát byla na přednášce a byly taky dobré, ale prostě někdy musím i do té práce.
    Drsným aspektem tohoto předmětu byly domácí úkoly. Obtížnost byla celkem proměnná (první byl na chvilku, ale hned druhý byl masakr, nad kterým jsem strávila veškerý volný a pracovní čas jednoho celého týdne a fakt mě to vyděsilo, ostatní pak naštěstí něco mezi tím). Tím, jak malá jsme byli skupina, opravovali naši cvičící celkem důkladně, většinou jsem dostala dlouhý mail plný připomínek či pochval a pár věcí, které bych měla upravit. Měla jsem z úkolů fakt hodně bodů včetně bonusových, protože mě to fakt bavilo, ale spousta lidí na to mnohem víc kašlala a stejně nakonec dostali áčko.
    Pro připuštění ke zkoušce je potřeba na cvičení za hodinu nakódit zápočtový příklad. Asi to hodně záleží na skupině, já jsem to třeba v časovém limitu vůbec nestihla, ale když jsem to zvládla do konce cvičení, tak jsem dostala zápočet v pohodě, Štěpán ho měl i za to, že mu to fungovalo skoro :-). Ale vím o skupině, kde zápočet nedostal v řádném termínu nikdo, takže asi tak.
    Zkouška pak už byla ultraízy, byla jsem hodně vysoko nad hranicí A a měla jsem alespoň z jednoho předmětu fakt dobrý pocit.

    VB001 Specialist English

    hodnotí Zita, 1 kredit, zkouška

    Povinná zkouška z angličtiny. Po zkušenosti se závěrečným testem z English I, který jsem dělala na podruhé, jsem z ní byla celkem připosraná, ale nakonec to nebylo tak strašné. Skládá se z psaní mailu, písemné zkoušky a prezentace, z každého musíte získat 60 %. V písemce se hezky střídaly typy příkladů, což mi vyhovovalo. Naštvalo mě jen nejednoznačné rozhodování true/false u poslechu.
    To že říkám, že to nebylo těžký ale neznamená, že bylo lehký dostat A, spíš bylo lehký udělat to. Po písemné části jsem věděla, že pokud dostanu z prezentace víc než těch 60 %, můžu dostat C, D, nebo E.
    Ústní mě nakonec fakt potěšilo. Měla jsem hroznou trému a byla jsem přesvědčená, že mluvit anglicky fakt neumím. Ale mám 17 bodů z 20 a C. A to jeden těch tří bodů mám ztržený za to, že jsem se málo ptala ostatních na otázky k jejich prezentacím. Tak to buď se mnou není tak strašný, nebo to bylo hodnoceno mírně. Zita nám udělal hrozně krásnou zpětnou vazbu, vysvětlil, za co máme body dolů a na co se teď máme soustředit, u ostatních zkoušejících to prý bylo horší. Pokud máte v semestru, kdy děláte VB001 zároveň VB036 a cvičí vás tam někdo ze zkoušejících, automaticky vás pak i zkouší. Nevím, jak Zita učí, ale už kvůli téhle skutečnosti asi stojí za to ho jako cvičícího zvážit.

    VB036 English II

    cvičí Hoeflaak, 2 kredity, zápočet

    Cvičícího nám narychlo přetáhli z FSS, když se ukázalo, že to Zita nějak nestíhá a bylo to super. Angličtina na FI má dost hloupou osnovu, kdy se čtou informatické články z naprosto neaktuální učebnice. Ale tomuhle Holanďanovi to bylo úplně jedno a učil nás to, co chtěl on, hodně praktické věci, soustředil se na to, v čem si všiml, že Češi často chybují a zamýšlel se, proč tomu tak je. Dvě hodiny jsme strávili videokonferencí o genderu s nějakými studenty, co jsou na Erasmu ve Walesu. Sice z toho bylo víc technických problémů než angličtiny, ale byla to zajímavá zkušenost.
    Akorát se člověk pak musel naučit sám ty otázky na zápočtový test. Nevím, jestli to bylo tím, že už jsme věděli, co nás čeká, nebo tím, že byl fakt lehčí než v prvním semestru, ale tentokrát už ho skoro všichni zvládli napoprvé.

    VV032 Základy výtvarné kultury II

    přednáší Žáčková, 3 kredity, kolokvium

    Úplně stejný koncept, jako minulý semestr, jen tentokrát za 3 kredity. Letos se mi časově moc nehodily přednášky, tak jsem chodila jen na výstavy. Naprosto výborná kreditovka.

    Ty další věci

    Schrödingerův gril
    Vyšel přesně na večer po mojí poslední zkoušce, pokud nepočítám ústní angličtinu, kterou jsem měla až úplně na konci června. A bylo to hrozně dobrý, běžte tam, přes rok mi vůbec nedocházelo, jak přátelská ta fakulta umí být jako celek.

Dny

  1. Doběhnout domů s chutí sebou kamkoliv praštit a už nikdy nevstát. Hyperventilace. Doposud podobný stav zaznamenán jednou, tehdy jsem se několik desítek minut chladila o kachličky v předsíni. Tentokrát mi zazvonil mobil ve chvíli, kdy jsem strkala klíč do zámku a zachránil mě.
  2. Být celý den tak intenzivně smutná, že je z toho tělo večer zmožené jak po celodenní túře.
  3. Vzpomínat na hodně dávné časy. Uvědomit si, že jsem tehdy byla součástí nějaké komunity, ne kterou už jsem skoro úplně zapomněla a do které jsem v pokusech v mezičase už najednou patřit neuměla. Začátek ztráty zájmů? Mluvit s úplně cizíma lidma o svém životě a nechat se pozvat na alkohol. Uvědomění, že nejsilnější bodový pocit štěstí v mém životě nastal, když jsem se 4. 4. 2013 po koncertě podívala do zrcadla ve výtahu. Možná to ještě alespoň z části umím.
  4. Když člověk řekne všechno, co se mu děje, najednou od začátku do konce, zní to najednou jako mnohem větší blbost s mnohem jasnějším východiskem. Klid v duši.
  5. Vidět film, po kterém se cítíte ještě líp, protože se z něj zdá, že se dá současně něco cítit a být silná.
  6. Krátké záblesky toho, že vy jste tady teď ten, co to zvládá.
  7. Fascinace tím, že se dá s jedním člověkem strávit tři dny ve společné domácnost, nehádat se o hovadinách a trávit čas smysluplně. Ale možná je to právě tím, že to byly jen tři dny.
  8. Uvědomění, že to ještě bude houpačka, hodně dlouho. A že doma se fungovat prostě nedá.
  9. Rozjezd z nádraží, do kterého se vám vůbec nastoupit nechce, protože by se mělo ještě něco stát, ale nevíte co a jak a možná se to stát nemá a ten další autobus jede za pěkně dlouho a taky by to mohlo dopadnout tak, že tu budete půl hodiny jen tak mrznout, a tak nastoupíte a v hlavě máte akorát zmatek. Problesknutí úplně jiného koncertu z jara 2013. A hlavně ten zmatek.
  10. Impulzivní odjezd kamkoliv s kýmkoliv, hlavně pryč. Zvědavost.
  11. Neschopnost nemluvit, nerýpat se v ránách a nedělat ze sebe chudinku. Sepsáno.

Konkrétní a ne až tak konkrétní věci, které občas přinášejí pocit štěstí

  • dobré jídlo
  • kultůra
  • vytvráření něčeho užitečného (třeba marmelády)
  • když vás někdo pochválí
  • když někdo poslouchá vaše problémy
  • dostat dárek, který se vám fakt hodí/líbí, i když vás vůbec nenapadlo, že tu věc vlastně chcete
  • chození
  • nakupování v sekáči
  • předávání něčeho, co mi připadá užitěčné, někomu dalšímu
  • spontánní nápady a jejich provedení
  • šifrovačky
  • pochopení něčeho složitého
  • noční město
  • obnovování starých kamarádství
  • tulení

RESTART

RESTART znamená začít fungovat. Zkoušet věci, které by mě mohly bavit, chovat se tak, jak si myslím, že se chová opravdová já bez akutních vnějších vlivů. Zaznamenávat. Dospět k závěru, ať už je jakýkoliv. Plánované trvání: od konce tábora do začátku semestru, tedy dokud mám na sebe spoustu času.

19. 8. 2018, den první
Vyjádřila jsem svoje pocity. Na zastávce šaliny jsem sešlápla dvě plechovky od piva a vyhodila je. Se svými kamarády, kteří se den předtím ožralí chovali jako slušná hovada jsem se pohádala jen trochu. Vystoupila jsem schválně o tři zastávky dřív a domů došla pěšky.
Jen se neodvážila jít plavat se 🌞. Taková rozhodnutí se ještě naučím.

20. 8. 2018, den druhý
Na první dobrou jsem po táboře zvládla jít do práce. S kolegy jsme šli na pivo, kde jsem se vší silou necítila jako úplně odstrčené hovno. Testovala jsem hezkou městskou hru. Měla jsem kebab.

20. 8. 2018, den třetí
Šla jsem na gynekologii a trefila se do prázdninové ordinační doby. V práci jsem byla 8 hodin i po odečtení pauzy na oběd. Zaplatila jsem nákup. Znovu jsem vyjádřila své pocity a poslechla si cizí příběh. Dospěla jsem k závěru, ať už byl jakýkoliv.

It was fast.

Dospělí nemají prázdniny

Minulé pondělí jsem udělala poslední zkoušku (protože ústní z angličtiny se nepočítá) a mám skoro hotovo. Stihla už jsem si zajet na výlet na Ukrajinu a teď mám zase čas jít do práce, chystat tábor, fungovat.

Jenže mě se naprosto příšerným způsobem nechce, zejména jít do té práce, druhotně dělat cokoliv, co zahrnuje komunikaci s lidma nebo nějaké intelektuální výkony vyšší než dohrání 2048 do 4096. Prostě chci prázdniny. Chci prázdniny v Brně, které jsem si odmalička vždycky přála a skoro nikdy na ně nezbyl čas. Chci se flákat. Ale nějak nevím, jestli si je dopřát. Týden už jsem si přece užila. V tom zkouškovým to taky nebylo tak hrozně hrozný. A v červenci jedu zase pryč. A v srpnu taky.

Tak se střídavě valím a uklízím, u mě doma už je to na nebezpečně dobré a konečné cestě, tak uklízím u Š. Peru cizí prádlo a myju cizí nádobí. Ráda vařím, ale nechce se mi chodit nakupovat. Dělám si v hlavě seznamy knížek, filmů a seriálů, co by mě zajímaly, ale nemám odvahu se do nich doopravdy pustit, protože to už bych se k něčemu produktivnímu nedostala nikdy. Hraju 2048.

Myslím, že bych neměla dělat věci, které dělat nechci. Jenže mám strach. Mám strach, že štvu svého nadřízeného, který je příliš super na to, aby mi to nevadilo. Mám strach, že štvu budoucí sebe, když na náš účet nepřinesu dost peněz, které bude potřebovat, a místo toho teď budu celé léto jen konzumovat. A hlavně, mám naprosto příšerný strach, že mě nic nebaví. Že už to nebude lepší. Že najednou nevím, co chci v životě dělat. Že jen přeplácávám jednu aktivitu druhou, abych měla výmluvu, proč se na nic nesoustředit pořádně. A že mám nulovou vnitřní motivaci, kterou si ale rozhodně nevytvořím tím, že budu přemýšlet nad tím, že ji nemám.

Nevím, jestli jsem rozbitá, nebo jsme všichni stejní.

Pokud jsme, tak nechápu, jak můžete vy dospělí fungovat bez prázdnin.

?

Naštvaná?Ne. Jenom si dělám seznamy v Excelu svojí hlavy.
Jak poznáme, když nás něco štve?Jak poznáme, když nám něco nepřináší tolik radosti, kolik by mělo?Jak poznáme, když nás něco prostě jen drží na místě?

Proč nepíšu, ptají se kočky

Je toho víc.

Myslím, že to začalo mým přijímáním do práce. Jasně, je hloupé čekat, že když si zaregistrujete doménu na vlastní jméno, tak ji její registrátor nenajde. Jenže to, že ji podle toho jména najde Google už je horší a to, že si váš nadřízený myslí, že píšete na internet příliš intimní věci taky. (Přitom já jsem ten obsah vyloženě jako intimní nebrala nikdy, ať si to čte každý, komu stojím za jeho čas, stejně jako nemám naživo problém mluvit o skoro o ničem, pokud druhá strana projeví zájem.) Najednou to nešlo. Docela prudce, i když za vinu by to šlo dát i tomu, že jsem zbytek svého volného času najednou trávila v práci.

Druhý stupeň konce přišel někdy před půl rokem, během školního roku jsem ještě rozepsala pár povzdechů, dokončeno toho bylo málo a ještě si myslím, že ne moc dobře, ale něco jsem občas napsala. Pak přišla maturita a můj život se rozjel.Jakože v asi docela pozitivním slova smyslu.

O prázdninách jsem dělala věci, v semestru jsem spala. Sama jsem po dvou letech vysadila antidepresiva a momentálně prožívám navíc v pohodě zimu za posledních zhruba deset let. Můj život je klidný, pravidelný, nudný a spokojený. Nemám chuť ani čas pitvat svoji duši a i kdybych to dělala, nenajdu na ní nic zajímavýho. Asi jsem dospělák, nebo co.

Mohla bych psát tak leda cukrový články o tom, jak je super mít super život. A to by mě nebavilo, pardon.
Mohla bych psát svoje názory na věci. Ale to mi nejde a nikdy nejsem spokojená. A navíc tak moc názorů na věci nemám a ty co mám nepotřebuju nikomu cpát.
Mohla bych psát třeba recepty na dorty, ale to bych nejdřív musela péct nějaký dorty…

Co bude s blogem, nevím. Pokud mám dostat chuť sem něco dávat (i když moc netuším, co by to bylo), asi s ním budu muset něco udělat. Ten Disqus na tomhle pozadí je v obou barevných variantách horší, než jsem si pamatovala, a za čtyři a půl roku s tím nikdo nic neudělal. Mohla bych si udělat blog hodný dospělé osoby, třeba i nějakou úvodní stránku, prostě tu doménu trochu využívat. Jenže mám obavu, že vyrábět to by mě nebavilo a jen upravením nějaké šablony bych šíleně nakrknula své šestnáctileté já, kterému to tady všechno patří.

Jenom prostě nechci umřít stejně, jako všichni moji někdejší kamarádi a idolové z blog.cz a chci mít svůj život trošku zaznamenaný na jednom místě.

Uvidíme.

Můj první semestr na FI

Prý je nějak v módě psát tyhle články, jsou jich plný internety a kdybych na nějaký příhodný narazila dřív než před měsícem, možná bych si napsala lepší předměty a ochudila bych se o počáteční prozkoumávání tajemných zákoutí vysokoškolského studia, o kterých jsem neměla tušení. Možná ne.

Pokud vás zajímají i jiní lidi než já, dojem, že je to v módě, jsem dostala díky tomu, že podobný článek napsala Krejdom před dvěma lety a Jenda před sedmi. Některé předměty se teď jmenují jinak, ale většina obou článků je pravda furt, doporučuju.

Každopádně tenhle bude o mně, studentce teoretického programu, oboru Umělá inteligence a zpracování přirozeného jazyka, která na všechno kašle, vlastně neví, jací jsou vyučující, protože na přednášky od druhého týdne semestru moc nechodí. Která má na fakultě asi patnáct spolužáků z ročníku na gymplu, takže neví, jací jsou ostatní studenti. Vlastně nevím nic, ale dopadlo to dost dobře a můžu říct, že mě to baví.

Napsala jsem si dost light skladbu předmětů, přesně třicet kreditů (to je o povinný počet za studium vydělený počtem semestrů). Konečně jsem se dlouhodobě pořádně vyspala, na jaře zkusím víc.

IB000 Matematické základy informatiky

Přednáší Hliněný, pokročilá cvičení cvičí Klaška

Předmět jako takový vyloženě ultraízy. Pořád je odněkud slyšet nějaký pláč, ale nechápu ho. Řeší se jednoduchoučké věci typu teorie množin nebo výroková logika, jde zkrátka o to pochopit nějakou kulturu matematického uvažování a jeho zápisu.

Během semestru se píšou čtyři online odpovědníky (pokud člověk není jako já, dokáže počítat do deseti a nakreslit si nějaký Vennův diagram, tak v pohodě), školní písemka s výběrem odpovědí, domácí úkol (u nás jakýsi kombinatorický důkaz, který byl sice v pohodě, ale vyžadoval rozebrání asi deseti případů, přičemž se to celé mělo vejít na jednu A4) a nějaké testíky na cvičení. Z těchto šesti věcí se potom člověku počítají jen čtyři nejlepší, celkem slušný semestrální zisk samozřejmostí, pokud nejste debil. Jít na zkoušku s tím, že už máte předmět určitě udělaný je fajn.

Zkouška má dvě části, první je další počítačový odpovědník, tentokrát hlídaný ve škole. Druhá je nějaká důkazová písemka, ale tu jsem nepsala, protože už jsem po počítačovém testu měla body na A. Ptejte se jinde.

Úskalím předmětu je zejména přednášející, nazýváme ho mistrem rektu. Na slušně položený dotaz ve fóru nečekejte jinou odpověd, než že jste blbec. A hlavně si to neberte osobně.

Pokročilá cvičení s Davidem Klaškou doporučuju, alespoň pokud si myslíte, že by vás mohlo bavit postavit si matematiku takřka z ničeho a odcházet ze cvičení s pocitem, že si nejte jistí, jestli platí 1>0. Šílené byly ale dvě písemky, v rámci kterých jsme získávali body za cvičení. Byl na ně neomezený čas, já na první strávila dvě hodiny, na druhé necelých pět, pokaždé, když jsem odcházela, tam zůstalo ještě něco přes půlku lidí, některé prý musel vyhazovat vrátný. Oproti čtyřicetiminutovému domácímu odpovědníku s podobným bodovým ziskem docela sranda.

IB111 Základy programování

Přednáší Pelánek, cvičí Dohnal

Druhý nejvíc ultraízy předmět, alespoň pro všechny, kdo někdy programovali. Naopak pro lidi, kteří to nikdy neviděli, musel být začátek dost svižný.

Semestrální hodnocení se skládá z pěti domácích úkolů a dvou programovacích vnitrosemestrálek. Druhé vnitro jsem málem nestihla a domácí úkoly ke konci už nejsou úplně na chvilku, tak na to pozor.

Zkouška byla trochu nástraha, papírový test s výběrem odpovědí, teorie a pochopení kódu. Velkou roli tam hrála specifika Pythonu, lehké to nebylo. Doporučuju si před ní udělat odpovědníky v isu.

Přednášky byly super, byla jsem asi na třech a připadalo mi, že o moc lepší už by to být nemohlo (jenže já jsem líná a už všechno umím a stejně se tam nedokopu). Byly tam logické úlohy na rozehřátí, Kahooty, komixy, prostě zábava.

Dlouho jsem se rozhodovala, jestli si dát normální cvičení, nebo se zapsat do speciální skupiny (nemusíte chodit do školy, ale udělejte za semestr tři větší prjekty v Pythonu a za ně dostanete body). Nakonec jsem se rozhodla pro tu normální a jsem celkem ráda, hned z několika důvodů:

  • Napsala jsem na cvičeních hodně řádků dementního kódu v Pythonu, který teď potřebuju v práci a konečně mám pocit, že v něm umím psát plynule a moc nepřemýšlet nad syntaxí.
  • Neskončila jsem jako můj muž a nemusela jsem nic kit na silvestru těsně před deadlinem (a po něm)
  • Ve speciální skupině bych pravděpodobně za semestr ztratila víc než 4 body a mohlo by to i ohrozit moji známku
  • Byl to takový světlý bod mého týdne, kdy jsem měla pocit, že jsem v něčem fakt dobrá, alespoň oproti všem okolo.

Cvičícího jsem si vybrala celkem náhodně podle termínu, byl v pohodě, občas mě až moc chválil, někdy jsem se z toho cítila dost divně.

Příklady, co jsme dělali na cvičeních i za domácí úkoly, mě většinou celkem bavily, zvlášť úkoly byly ke konci už docela složité a přitom hezké věci, a to mám ráda.

MB201 Lineární modely B

Přednáší Klíma, cvičí Šilhan

Tohle je vedle „trojnuly“ ta těžká matematika. MB201, které má v názvu na konci B, se od MB101 liší tím, že má navíc druhou přednášku, kde se stejná látka vysvětluje víc do hloubky, a ústní zkoušku.

Kdybych si měla vybrat jedny přednášky z těch, na které jsem nechodila a chodit tam, tak to budou ty základní k lineárním modelům (ale přece nebudu chodit do školy v pátek jen kvůli tomu). Ze cvičení se dalo zjistit, jak aplikovat postup, ale pochopit ho už moc ne, na dost přednášek jsem se pak koukala ze záznamu. Na bonusové přednášky pro Bčkovou variantu přemětu jsem chodila poctivě, byly vzrušující, ale že bych si z toho něco zapamatovala, se taky moc říct nedá, jen jsem se snažila myšlenkově stíhat tabuli.

V semestru se píšou dvě vnitra a pět minipísemeček na cvičení. Na vnitra doporučuju se připravit líp než já, hranice známek jsou dost blízko u sebe a každý bod se fakt dost hodí. Minipísemky jsem víceméně zvládala jen s prolistováním sešitu z minulého týdne před hodinou, na písemku je jen pár minut, takže tam bývá nějaký fakt hodně jednoduchý příklad.

Závěrečná písemka byla podobná jako vnitra, možná na ni bylo v poměru ke složitosti příkladů o trochu víc času. Ze zdravotních důvodů nás výjimečně ústně zkoušel Šilhan (cvičící) a ne Klíma (přednášející). Bylo nás tam několik naráz, mohli jsme si vybrat téma, o kterém chceme mluvit a on se pak případně doptal na něco okolo. Svým trumberovstvím na ústním jsem si vysloužila své jediné B.

PB095 Úvod do zpracování řeči

Přednáší Bártek

Můj první oborový předmět, asi ne moc šťastně vybraný. Na přednášky jsem chodila, protože nebyly nahrávané a nebylo k nim žádné cvičení nebo něco, podle čeho bych se zorientovala. Možná to nebylo nutné, z prezentací jsem se na zkoušku všechno naučila celkem slušně.

Jde zde o zvukovou stránku zpracování jazyka a o dialogové systémy. Je to dost o ničem, přednášející se občas půl přednášky zastavuje na nepodstatných věcech, aby pak zajímavé jen projel, neumí vysvětlit používané vzorce, neumí odpovídat na dotazy.

Bavily mě domácí úkoly, například uřit syntetizér zpívat. To nejlepší na vysoké jsou domácí úkoly.

Na zkoušce jsme dostali čtyři ze sady otevřených otázek (není přístupná, ale Bártek ji na přednáškách vesele promítal a my si ji vesele fotili). Následovalo ústní, kde před námi opravoval tu písemku a případně se doptával na detaily (předtím měl člověk hromadu času na to, aby se všechno doučil). Dost to nechápu, protože přede mnou několik lidí tu zkoušku neudělalo nebo udělalo s odřeným éčkem, ale já i holka, se kterou jsem čekala na ústní, jsme dostaly úplně v pohodě A, i když moje ústní nebylo nic moc.

PB150 Architektury výpočetních systémů

Přednáší Brandejs

Ty přednášky mají tři hodiny!!! Byla jsem na jedné a jednu viděla ze záznamu. Ne, že by byly přednášené špatně, ale… tři! Jde tam o dvojkové kódování, logické obvody, paměť a procesor.

Pro připuštění ke kolokviu musíte splnit úkoly v laboratořích (převody do různých soustav a kódů, assembler) a odpovědníky (s otázkama, které budou na závěrečné písemce). Je to fakt na docela dlouho, doporučuju na tom začít pracovat co nejdřív ve chvílích, kdy nemáte co dělat, nebo se z toho před zápisem na zkoušku zblázníte.

Samotná zkouška jsou otázky z těch odpovědníků. Trocha tupého memorování, trocha sčítání binárních čísel.

VB035 English I.

Cvičí Trumpešová Rudolfová

Prostě angličtina. Na každou hodinu se mají přečíst dva články z učebnice Discovering Computers 2011. Povídání, cvičení na gramatiku a tak. Museli jsme psát nějakou stížnost na libovolnou věc a potom si to vzájemně opravovat. Asi dost záleží na vyučujícím, u nás celkem pohoda.

Zápočtový test jsem dala napodruhé, styď styď. Doporučuju se na to alespoň trošku připravit.

VV031 Základy výtvarné kultury I.

Přednáší Žáčková

Nevím proč, ale chodila jsem na přednášky. Promítaly se tam hezký obrázky a já jsem si tam většinou dělala něco svýho. Vždycky se měla dělat nějaká umělecká aktualita a k tomu jsme probírali historii výtvarného umění od počátku křesťanství. Přednášející se do toho obvykle dost zamotala a mnohdy jsme se za tu hodinu čtyřicet vůbec nedostali k té historii.

Stály za to rozhodně výstavy, byly celkem čtyři, já místo jedné něco měla a jednou jsem byla nemocná, ale ty zbylé byly dobré.

Zápočet byl za domácí odpovědník na dvacet minut. Google.

Jako všeobecný předmět zadarmo a možnost vidět brněnské aktuální výstavy s výkladem fajn.

p935 Tělesná výchova – Kick box

Cvičí Wolf

Kick box jsem jako tělocvik měla už na střední, bavilo mě to a chtěla jsem ještě využít svoje nakoupené vybavení, tak jsem si ho zapsala znovu.

Bylo to na sedmou, trošku utrpení, ale cítila jsem se potom fakt dobře. Týdny, kdy jsem vynechala mi to vyloženě chybělo.

Bylo nás tam překvapivě asi půl napůl holky/kluci, lidi, kteří se chtěli mlátit hodně různou intenzitou a na nikoho nebylo nějak tlačeno.

Povolené absence byly tři, já chyběla čtyřikrát, ale přes mail se to vyřešilo a zápočet jsem dostala.

Moc doporučuju.

Ty další věci

Práce

Mám úvazek na 15 hodin týdně, s třiceti kredity naprostá pohoda. Jela jsem systémem tři dny škola (jednou čtyři až šest hodin, jednou dvě, jednou jedenáct :-)) a dva dny hezky na dospěláka v práci. Dost mi to vyhovovalo, mnohem lepší, než tam chodit unavená po škole jako loni, navíc nikdy nenastane takový ten pocit, že máte ještě půlku týdne před sebou, protože se ty jeho části pořád mění.

Menza na právech

V pohodě, jen mi nějakou dobu trvalo, než jsem zjistila, kde získat smažák. Kdyžtak poradím.

Menza na přírodovědě

Pozor na jídlo, co se jmenuje cuketové špagety, je to pěkná zrada. Nejsou to špagety s cuketou, ale špagety z cukety a energetickou hodnotu to má asi tak nula.

IS

Je boží, je v něm úplně všechno, zkoumejte ho a milujte ho.

Prej jsem byla divný dítě

Věková prostupnost oddílů mi přijde jako super myšlenka. Je to jedna z věcí, o kterých to podle mě nejvíc je. Setkávat se a komunikovat s lidma, o kterých by nás běžné školní kolektivy odřízly, případně s těmi, kteří by se normálně ocitli na druhém konci skupiny a neprohodili bychom s nimi za devět let půl slova.

Přijde mi to tak teď. A pokud si pamatuju dobře, tak mi to tak přišlo vždycky: Když jsem byla malá, tak jsem byla nadšená, že můžu dělat něco drsnějšího než normálně, sem tam v něčem překonat někoho staršího. Když jsem byla starší, byla jsem vděčná, že nemusím být obyčejný účastník programu určeného pro mě, ale že se musím postarat o celou svoji družinku, včetně mladších a méně schopných.

Ale pak si přijde tahle maminka. Maminka která tvrdí, že její šestileté dítě zvládlo simulovat nemoc tak povedeně, až odjelo z výpravy, proto, že mu vadí, že dvanáctiletí puberťáci dokážou v nepřítomnosti vedoucích dělat bordel a mluvit sprostě. A co my s tím jako uděláme, že její dcerušce by bylo líp hezky v hnízdě mezi světluškama.

Přijdou jiní vedoucí s tím, že by se mělo víc programu dělit podle věku. S tím, že máme k dětem chovat víc mateřsky, tulit se a nevím co. Jenže sakra, mě, když mi bylo málo, by tak štvalo, kdyby na mě někdo šahal bez výslovného svolení, kdyby mi někdo pomáhal bez mé žádosti. (A taky se mi nikdy nestýskalo, tak jak jim mám sakra pomoct?) Když jsem byla trochu starší, tak mi vadilo, když mě někdo přiřadil na nějakou aktivitu k mladším. Tak proč mám tohle někomu způsobovat? A co je tohle za samostatnost, když budu hrát maminku?

Jak můžu být dobrá vedoucí, když ničemu a nikomu nerozumím? A fakt jsem byla tak divný dítě? A jsou ti, co nepláčou, alespoň trochu moji lidi?

P1080406

98

Nepíšu, nejsem já za mlada.

Rozepisuju, jsem já.

Člověk neví, kdy bude příště. 

Pěkně dlouho jsem nejela rozjezdem.

Pěkně dlouho jsem nejela rozjezdem z hospody. 
Život je už zase trošku o něčem jiným.