Cítím potřebu světu sdělit, že je mi k dnešnímu datu upřímě dobře, nikoliv že to jen zmateně vykoktávám na otázku, jak se mám. Nenastal žádný konkrétní bod zlomu, jen všechno bylo lepší a lepší tak dlouho, až mám teď konečně zase pocit, že jsem já a že mě baví žít tak, jak žiju. Trvá to zatím tak možná měsíc, a je to celkem s podivem, vzhledem k tomu, že za ten měsíc stihla být A dvakrát nemocná a zas tak moc jsme toho nepodnikly.
