Nudím se na mateřské, abyste se vy mohli jednou nudit ještě víc, když budete postupovat podle mých zaručených návodů a nebudete všechno zkoušet metodou pokus omyl. Ale teda ne, že bych tomu nějak zásadně rozuměla, jen mě to baví psát.

Dávno pradávno před narozením A, krátce po té, co se všemožná rodina dozvěděla o její existenci, nás začala vytlačovat z našeho bytu svýma věcma, poděděnýma po všech jejích bratrancích a kdoví kom. Bylo toho strašně moc. Protože asi každý, kdo má dítě, a každý jeho kamarád a příbuzný, zatouží tomu dítěti nakupovat ty hrozně roztomilý mrňavý oblečky (a taky hračky a všecko možné vybavení), jenže to dítě z toho vyroste mnohem dřív, než to stihne zničit, a tak se to předává dalším a dalším dětem a nabaluje se to jako sněhová koule. Mým úkolem bylo to všechno probrat a vytřídit jen to, co A bude potřebovat/co jsme ochotni si doma nechat, aby se někam pořád vešlo třeba i naše vlastní oblečení. Ale samozřejmě jsem neměla ani nejmenší tušení, jak to udělat, aby toho bylo dostatečně málo a zároveň dostatečně hodně, takže jsem postupovala do velké míry náhodně a podle toho, jak se mi líbily barvy a obrázky. Ale teď už trochu vím, tak jsem to chtěla pověsit na internet.

Počty

Tento článek se týká mimin, co leží a nic moc nedokážou. Dobré na této fázi je, že nejspíš moc nezašpiní oblečení jídlem nebo nějakou externí špínou (a pokud ano, můžete za to pravděpodobně vy). Oblečení tak přichází k úhoně zejména špínou interní – blinkáním, kakáním, případně čuráním.

Blinkání ohrožuje všechno oblečení, které se nachází v okolí pusy. Tedy bodýčka, overalky, mikiny, kukly. Nepříjemné na tom je, že se tomu nedá příliš zabránit (nebo jsem na to dosud nepřišla) a míra toho, jak moc se to děje, se mění každým dnem.

Kakání a čurání ohrožuje oblečení, které zůstává na dítěti během přebalování, typicky se na něj může při této příležitosti obtisknout špinavá plínka, špinavé dítě, případně ho zasáhne nečekaná nálož vystřelená při sundané plínce. Opět se tedy jedná zejména o bodýčka a overalky, případně ponožky, pokud jste natolik odvážní, že je na dítěti necháte. Kromě toho se může stát, že plínka nějakým způsobem proteče mimo přebalování, ale to se naštěstí zatím zdá jako celkem vzácný úkaz. V takovém případě ale mohou být zasaženy i například tepláky.

Ostatní oblečení ohrožené není, zejména kalhotovité věci. Tím pádem ho stačí velmi málo kusů, protože ho téměř prát nebudete. Naopak oblečení, které ohrožené je – zejména svrchní vrstva u krku a spodní vrstva u zadku – budete prát hodně. U nás se teď za den protočí tak zhruba 1 až 4 bodýčka, protože ta většinou plní obě tyto role. A to malé skvrnky většinou ignorujeme.

Ponožky jsou spotřební zboží ohrožené ztrátou.

Z plánované frekvence praní a těchto informací by mělo být možné dopočítat vhodné množství celkově.

Typy

Čím víc to jde rozepnout, tím lepší to je. Pokud to má rukávy, je téměř nutnost rozepínání na břiše, pokud to má nohavice, je velmi příjemné, když se dají rozepnout obě. Nevěřila jsem tomu, když mi to někdo říkal, ale přetahovat ležícímu mrskajícímu se tvorovi něco přes hlavu fakt prostě nechcete. Nechcete. Bez ohledu na to, jakou to má barvu. Fakt. Jedinou výjimku mají sestřičky na šestinedělí, ty dokážou nemožné.

Jinak u mimina asi dává smysl mít mít maximálně capsule wardrobe, spoustu věcí stejného typu, co jdou libovolně kombinovat. Jakýkoliv divný kus se speciálními vlastnostmi mě děsí vůbec zkoušet oblíkat a představa, že nakonec stejně skončí za pár minut poblinkaný mě odrazuje ještě víc. Žádné divnověci, co jsou pravděpodobně nepohodlné, ale co když by se hodily na nějakou speciální příležitost, už bych si nenechala. Teda s výjimkou merino oblečení na speciální termoregulační příležitosti.

Úplně jasno nemám v tom, jak moc preferuju spojování vršků/spodků/ponožek do jednoho kusu. Čím míň kusů to celkově je, tím líp se to oblíká. Čím větší kus to celkově je, tím víc mrzí to hodit po hodině nošení do prádla, protože je malá část znečištěná. Oblečení s připojenýma ťapkama se nehodí do šátku, protože tahá za nožičky. Ponožky pořád padají. A tak máme všechny varianty a kupodivu je i všechny občas střídáme.

Oblečení s krátkým rukávem se vyplatí pouze v opravdovém vedru.

Barvy

Na světlých věcech jsou vidět hovínka a na tmavých zvratky. Jako optimální barvu vyhodnocuji žlutou, na které je obojí vidět poměrně málo. Toto pozorování samozřejmě platí i pro oblečení rodičů.

Velikosti

Tady jsem furt ještě dost ztracená. Poučka zní, že se děti obvykle rodí s velikostí 50 nebo 56, což asi sedí, ale celkově jsou číslování různých značek extrémě nekonzistentní. Naštěstí jsou ty věci natahovací a je to nakonec celkem jedno. Naše dítě se od narození co do hmotnosti za deset týdnů života téměř zdvojnásobilo, ale spoustu věcí nosí pořád stejných. Momentálně nosí oblečení asi čtyř různých velikostí a nějak funguje všechno. Jediná špatná věc jsou malé oblečky s ťapkama, které tahají a brání v pohybu.