20160911_175859.note

Ležíte na zemi s rukama připoutanýma k něčemu. Dva metry od vás leží klíč od vašich pout. A fakt si s ním chcete pomoct. Jenže nemůžete.

Ležíte na posteli zcela volní, jen je vám z nějakého důvodu příšerně zle a z očí vám tečou slzy. A dva metry od vás leží počítač. Nebo papír. Nebo učebnice matematiky. Nebo nepořádek k uklizení. Nebo cokoliv. A vy moc dobře víte, že jakákoliv produktivní činnost by vás okamžitě opravila. Ale vy nemůžete. Nedokážete se pohnout. Nemáte tušení, odkud začít. Kde proboha vzít sílu na to se posadit.

Tři věci v noci

  1. Potřetí za sebou jsem se se začátkem školního roku opilá rozhodla omezit alkohol. Humor? Asi ani ne. Nějak tomu nemůžu uvěřit. A poprvé to nešlo z mojí hlavy. A poprvé si nejsem jistá, že to nějak půjde. A poprvé si nejsem jistá, že je to dobrý nápad. Ale asi to chci zkusit.
  2. Mizí mi dobří blogeři. Jako fakt akutně. Na Asku sleduju fajn lidi, moji známí píšou dobře… ale to, co jsem četla dřív je prostě pryč. Takže, kdo znáte nějaký dobrý deníčkový bložínek někoho, s kým bych mohla soucítit, tak chcu. Hodně chcu.
  3. Ad 1 a 2: Miluju Lovitku. Čím dál víc, ať už konkrétnímu sdělení rozumím, nebo ne, prostě rozumím formě. A obsahu čím dál častěji. Ona ví. A hlavně to umí popsat.

  4. Naprosto jsem prosrala vhodnou příležitost na domácí coming out. Ono to mohlo být úplně v pohodě. Jen to přišlo v čas, kdy nějak netuším, jak to vlastně je, a otázkou, která zněla jinak, než bych čekala. Je to moc složitý. Dá se to restartovat?

Ehm

A já si myslela, že mi zas bude nějakou dobu dobře. Že tam za týden dojdu a nebudu té doktorce mít co říct a ona mě zas pošle domů s tím, že jsem v pohodě a já uznám, že jsem v pohodě a budu v pohodě a to předtím jsem jen nějak zveličila.

Tak ne, no. Tohle by mohlo být dobrý do rána, nebo taky ne.

S věkem se mi zmanšuje schopnost zadržovat slzy. Neumím nad nespravedlnostma mávnout rukou. Hledám řešení, které neexistuje. Nedokážu proti sobě bojovat. Žiju ve strachu ze sebe.

Mucha?

Rozcuchaná paní
naproti ve vlaku,
která psala řádky
na vynechané stránky diáře,
který bych celkem chtěla,
stejně jako já,
když jsem posledně nějaký měla
dva roky zpátky,
která’s jí kradla přes rameno,
a za kterých mi utkvělo
jediné „Chtěla bych…“.
A které si objednala esspreso
za hodně eur,
zatímco se mi
na moji vlastní Černou knihu
rozpleskl banán.

-Černá kniha, 5. 6. 2015

Vyměňovali jsme si všichni čtyři vtipný tichý pohledy.

A já pak kňučící, že chci mít vlasy jako ona. A lízající uši. Nalezena. Identifikována.

26.7.2015

Je to mizerné.
Nemám ráda prázdniny.
Nemám ráda prázdniny, které plánuju půl roku dopředu tak, aby vycházely nejlíp, jak můžou, ale stejně se sesypou.
Nebo já.

Jsem TAK zlá.

Brečím.

Hledám úniky, ale nevím odkud kam.

PROČ?

Je to stýskání?

Jsem to já?

Znova a znova.

Nejsem dospělá.

Miluju červny.

Workingspace



Jsem hrozně výkonná a nezaberu skoro žádný místo.
Absence úplně všech lidí na světě na mě zatím má blahodárný účinek.
A ano, fotím si jeden počítač webkamerou druhého, páč nemám foťák a nutně ho musím vyfotit.
Chce se mi vzfotit ten prostor po začlenění toho fotícího počítače, ale nemám jak.
Během focení mi spadl na nos.
Jinak se mám fajn.

Mohla bych si založit tumblr, když umím vytvářet takovýhle příspěvky.

Proč bychom mohli být ve škole formálně oblečeni

  1. Protože jdeme na promoci ‒ 37
  2. Protože je Petr zkoušen z fyziky ‒ Petr
  3. Protože jsme měli první sex ‒ Viktor Ježek
  4. Protože jdeme na pohřeb ‒ Viktor Ježek po té, co jsme mu řekli, že mu jdeme oznámit smutnou zprávu. (Že Holy nemůže do Jedovnic)
  5. Protože jdeme na svatbu ‒ Marek Blaha
    Š:„Na naši“
    P:„A já jim jdu za svědka.“
  6. Protože chceme, aby nám rovnou dali titul na ESF MU ‒ Náš konzultant matematik v soutěži Bohatství země.
  7. Protože nemáme čas se převlíct před tanečníma ‒ krutá realita

Jsem matematik

  • Když mám matematické tabulky pod postelí.
  • Když si ťukám do kalkulačky během čekání na tramvaj a lidi na mě civí
  • Když nedokážu usnout, dokud nedokážu HG nerovnost. (A přitom nejspíš už nedokážu HG nerovnost, dokud se nevyspím)